Můj otec, kníže

Dokument je natáčený na rodových místech se věnuje polituce jen z menší části. Lila často pozornost kamery obrací na sebe a zavzpomíná. Na dokumentu je nejzajímavější odstup mezi ní a "strašlivě přísném otci". Jak dva cizí lidé. "Nikdy jsme jako rodina nejeli na odpočinkovou dovolenou" posteskne si Lili nad neustálou horečnatou aktivitou otce. Přitom její vlastní dcera o ní říká, že je studená. "Majetek je povinnost, ne si užívat" říká ji kníže. Dceři řekne "zdědila jsi chaotičnost, víc peníze vydáváš než vyděláváš a ráda chodíš nevyšlapanými cestami". Na její otázky odpovídá v bonmotech a všeobecných pravdách. Lili poctivě zmíní své narkomanské období, kdy odnášela rodinné věci do zastavárny. Jakoby v dokumentu nehledala cestu k otcovi, ale dělala povídáním vlastní pychoterapii. Ukazuje svůj odstup k aristokracii. Zmíní se i bolestivá nevěra a následné narození nemanželského syna knížete a ošklivý úraz na lyžích. Další nové neznámé věci se v dokumentu nedozvíme a kníže se opět emočně neotevřel. (15.01.2024)

"V dějinách jsou chvíle, kdy vidíme, že jedno období končí a jiné začíná. V rámci Evropy dochází k otevřenému porušování práva. Když se Vladimir Vladimirovič Putin rozhodl obsadit Krym, zrušil jedním tahem pera všechny dohody a bezpečnostní záruky, jež jsme v Evropě měli od roku 1945. V okamžiku, kdy je porušení práva akceptováno, brzy následuje další. To vám zaručuju. Sledujeme, jak je konzumován předkrm. Krym. Obávám se, že uvidíme gruzínskou polévku a možná i ukrajinské hlavní jídlo. Nesmíme zapomenout, že v politice platí to, co často slýcháme, že s jídlem roste chuť. V tomto případě to tak určitě je." (15.04.2024)

Terapeutický rozhovor, kdy se dospělá dcera snaží rozlomit obruče svírající jejího otce. Zajímavý mix postojů, na jedné straně, v období, kdy Lily bojovala s drogovou závislostí, otec jí dokázal být silnou oporou, protože její závislost bral jako nemoc, na druhé straně si stále držel vnitřní odstup. Lily se snaží dobrat příčin krachujících vztahů v jejich rodině, ale odpověď úplně nenachází. Velkorysé přijetí nevlastního dítěte, protože dítě nesmí trpět nedostatkem lásky, současně ale vlastní děti pořád prožívají důraz na povinnost a postrádají větší otevřenost a důvěrné sdílení. (25.12.2023)

Ve Varech mi to uteklo, takže jsem byl rád za možnost zajít na to do kina až teď, a rozhodně nelituji, protože mi to přišlo jako skutečně přínosný film. Jednak je to natočené zajímavým způsobem, kdy je to nečekaně osobní, místy až dojemné, a člověk si u toho mj. říká, jestli je to skutečně dokument o Schwarzenbergovi, nebo o jeho dceři (což ale není výtka), a jednak si tam jde podle mě najít mnoho látky k přemýšlení i o vlastní rodině a celkově o životě. Btw. příjemně mě překvapilo, že je to celé v němčině, to jsem předem nevěděl, a pak to ve mně taky rozjitřilo starou lítost nad tím, že KS tenkrát nevyhrál ty volby, což mě nikdy nepřestane mrzet. (05.11.2022)

Plakát filmu využívající „punkovou“ prezidentskou kampaň Karla Schwarzenberga je značně zavádějící, neboť prioritně jde o intimní rozhovor dcery s otcem. Na konceptu mluvících hlav Lila Schwarzenberg rozkrývá komplikovaný vztah se svým tatínkem, který charakterizuje odtažitost. Nejsilnějšími momenty jsou scény, ve kterých otce konfrontuje s natočenými scénami vlastních komentářů o jejich citově vyprahlém vztahu. Oceňuji i linii reflexe dědictví Schwarzenbergů a jejich osudy za druhé světové války a éry komunismu. (31.10.2022)