Bojovnice na druhou

Srovnání s Le Bazar de la charité je téměř nevyhnutelné, jelikož Francouzi se patrně k recyklaci úspěšného konceptu uchýlili zcela záměrně, což jim asi těžko lze mít za zlé, když to jako celek obojí celkem dobře funguje. Nicméně obsazení tří ze čtyř hlavních rolí herečkami, které ztvárnili i tři hlavní role v Bazaru je trochu úsměvné, protože to pak vyvolává pro zahraničního diváka neznalého současné francouzské kinematografické scény dojem, že snad v zemi galského kohouta ani jiné použitelné herečky nemají, což určitě není pravda. Les Combattantes (odmítám používat český název, který vymýšlel nejspíš imbecil na druhou) nicméně svého předchůdce následují i v celkové kompozici minisérie, kdy sledujeme osudy několika hlavních postav, které se vzájemně proplétají, aby si život usnadňovaly i komplikovaly a to vše na pozadí dramatických historických událostí i v zajetí osobních morálních dilemat. Stejně jako v případě Le Bazar de la charité, který mi přijde o krapítek lepší, se nejedná o žádné přelomové a úžas vzbuzující dílko, ale jako napínavá mírně romantická historická přehlídka opírající se především o svěží a neotřelý náhled ženských postav na události, které jsou obvykle nazírány pouze z mužského pohledu (nebo dřív alespoň byly), fungují Les Combattantes víc než uspokojivě. (26.01.2023)

Opravdu milé překvapení. Příběh čtyř žen, který se protkne při jejich pomoci v době začátku války. Každá je jiná, všechny mají silné charisma. A okolo nich číhají samé intriky. Výborná dobová atmosféra a kvalitní obsazení postav. Žádná hluchá místa, naopak děj se hrne dopředu a nešetří zvraty. A hlavně, film má sílu. (05.02.2023)

Toto drama se odehráva v roce 1914 ve válkou skomírající Francii ve vesnici Saint Paulin, kde se opět (jako jsme viděli v Le bazar de la Charite) prolínají příběhy čtyř žen. Každá má ten svůj, zárověň však jeden se napojí na ten druhý a vznikne magický příběh o bolesti, strachu, obětování, ale i lásce, krerá však ve válce nemá prostor. (07.02.2023)

Pekné, že vzniklo niečo, čo si spomína na trocha opomínanú rolu žien počas prvej svetovej, hoci zrovnávať to s miliónmi padlými mužmi na fronte sa to asi nedá, ale o tom ticho, to je mizogýnny názor. ☝️ V zaujímavých dejových linkách sa človek nestratí, aj keď ich spleť je dosť rozmanitá, ono to aj zaujme, ale samozrejme, že si musí zvyknúť na to, že je to len netflixovina a teda, že feminizmus tu musí byť zákonite znázornený v takom podaní, že prostitútky boli len chuderky, inak cudné a počestné, a hlavne tie najsrdečnejšie osoby na zemi, muži väčšinou násilnícki a bezcitní, alebo bez nohy, ruky či časti ksichtu, keď sa už vrátili z frontu, objaví sa aj náznak vznešených lesbičiek, ktoré síce dovtedy len s chlapmi obcovali, ale odrazu prišli na to, že oni to vlastne vrodené majú inak. Samozrejmosťou je zobrazenie cirkevného prostredia ako niečoho skazeného, najhorší je samozrejme kňaz, ktorý zneužíva mníšky, zrejme pre nedostatok miništrantov. Matka predstavená síce úporne vzhliada ku krížu a sem sa i zbičuje, ale pomedzi to rada pomasturbuje a keď už sa nedá inak, tak do svojej komnaty vpustí i mladého vojaka a to nemyslím len izbu. No a v odborných duchovných radách obhajuje potraty, v roku 1914 asi také abatiše vo Francúzsku boli. Inak ale Netflix úplne nevystrelil svoje chápadlá, pretože v seriáli sa objaví len jedna černoška, skoro žiadny rasizmus a dokonca ani homosexuálne registrácie tu neukázali. Nebolo kedy, lebo chlapi sa hromadne registrovali do zákopov. 🤷‍♂️ A seriál vlastne o mužoch ani nebol a keď ich ukázal, tak nie vždy v najpozitívnejšom svetle. (19.11.2023)

Krásný seriál, kterému není z mé strany příliš, co vytknout. Líbilo se mi na něm hlavně, že dával jedinečně pohled na první světovou válku očima několika žen různého postavení, různých životů. Hezky byl vykreslený charakter postav a jejich reakce na různé situace, každá měla velmi silné charisma, ať již generál, tak Agnes, tak kdokoliv jiný. Jelikož bylo cílem seriálu, aby hlavními hrdinkami byly ženy, tak je celkem jasné, že muži zde nebudou tolik vykreslování, jako ony, avšak nemám dojem, že by byly všechny mužské role napsány tak, aby muži vypadali jako blbci, jak bylo občas vytýkáno. Spíše naopak. Muži budili dojem, stejně, jako ženy, že když už se chovají nějak zvláštně, nesympaticky, má to jasné důvody a i když dělali chyby, byli rozumní a lidští. (Tedy až na majitele bordelu). (05.06.2024)