Kápo

Film Kápo je ukázkovým příkladem promrhaného potenciálu. Gillo Pontecorvo byl sám židovského původu, a ač byl též přinucen udělat ústupky ve vývoji příběhu, tak zcela zbytečně setrvává v patetických gestech, jež jsou pro charakter výpovědi spíše kontraproduktivní a nepřesvědčivá. A mlaskat obdivem nad filmem jen proto, že se to pro hrůzu koncentračních táborů očekává, nemíním. Ač jsou obrazy Aleksandara Sekuloviće, jemuž pomáhali Goffredo Bellisario a Marcello Gatti, esteticky lahodné. Přežít a prožívat peklo znamená vydolovat z hloubi duše to nejhorší, čeho je člověk schopen, což se sice deklaruje, ale nerealizuje. Zůstává romantizovaná naivita, gesta rozmáchlého patosu, často jdoucí proti přesvědčení jejich aktérů, a melodramatický škvár, jenž má vést k vykoupení. Gillo Pontecorvo sice káže tragédii, ale nedokáže ji přesvědčivě interpretovat. Hrdinkou tragédie pekla koncentračního tábora je Edith, neboli Nicole Niepas (křehká Susan Strasberg s hlasem Luiselly Visconti), naivnější židovské děvčátko, jejíž cesta do dospělosti vede přese popření své vlastní identity. Ale objeví se láska, nabízející vysvobození a vykoupení z vlastních hříchů. Na patos se přeci slavně umírá. Hlavní mužskou postavou je Saša (chrabrý Laurent Terzieff s hlasem Paola Ferrariho), sovětský válečný zajatec, který nemá předsudky vůči dívce, nahánějící přes svůj malý vzrůst obavy mezi vězeňkyněmi. Srdce si nedá poroučet. Z výraznějších rolí: sice idealistická, ale přesto přizpůsobivá a na konci také pitomá vězeňkyně Terese (Emmanuelle Riva s hlasem Liy Curci), první zachránkyně Edithiny naivnosti Sofia (Didi Perego), k Nicole v úloze kápa vlídný německý dozorce tábora Karl (Gianni Garko), nebo Nicolina zasvěcovatelka do funkce kápa (Annabella Besi). Film Kápo umírá na patos, a je jedno, zda to Pontecorvo myslel dobře a že obrazy jsou skvostné a hutné. Kápa lze obdivovat pro epizody, ale nikoliv pro celek nebo ty hluché výkřiky srdceryvnosti. (17.10.2021)

Zdrcující snímek, který mě strhl svou syrovostí. Hlavní nosnou myšlenkou je, jak dalece jsme schopni podupat svou hrdost, zpronevěřit se morálním principům, výměnou za záchranu života. Trochu se mi nezdál, poměrně volný pohyb ruských zajatců a romantická linka (asi proto ty čtyři hvězdy), ovšem ve srovnání s Colette je to jako ,,Nebe a Dudy" . Závěr je krutý. Velmi působivý protiválečný film, patří mezi ty nejlepší. (29.03.2015)

První italský film zabývající se deportací židů, koncentračními tábory a fenoménem Kápa - nadřazené funkce hlídače koncentračního tábora, požívajícího výhod a privilegií, vybíraného z řad internovaných židů, promyšlený způsob nacistů, jak rozbít židovské semknutí a solidaritu uvnitř táborů. Mladá židovka je společně s rodiči deportovaná ve věku, kdy jí a ostatním dětem společně se starci bezprostředně hrozí okamžitá likvidace. Shodou náhod, které ji prozatím zachraňují, se postupně mění v cynickou zrůdu s ambicí přežít za každou cenu a brzy se dostává do pozice Kápa ženského tábora. Po citovém vzplanutí k vězni si začíná uvědomovat svůj omyl a odcizení se ostatním. Nakonec obětuje pro spoluvězně svůj život, když se stane hlavním článkem v připravovaném útěku. Pontecorvova zkušenost s dokumentárním filmem se zde odráží v důrazu na autentičnost zobrazení deportace a utrpení v koncentračních táborech. Zasazení milostné zápletky do děje však podle očekávání spouští, jako u mnoha jiných filmů zabývající se otázkou holokaustu, diskuzi o přiměřenosti estetizace lidského-židovského utrpení a nacistických katů. (02.11.2005)

Síla, hrůza, děs! Zabij nebo budeš zabit! V živé paměti mám dodnes ještě některé opravdu silné scény jako deportace do tábora, smrt Editiných rodičů, Sašův trest u plotu s elektrikou nebo závěrečné affrancamento. Jeden z nej filmů v tomto žánru bez debat. Snad se časem rozepíši ještě víc, teď jsem bohužel trošku omezen časem:-( Podobné filmy: Útěk ze Sobiboru, Život je krásný, Schindlerův seznam a hromada dalších i třeba československých. (24.02.2009)

SS-man Karel strhává umírající Židovce Edith, recitující z Šemy verše "Slyš Jisraeli! Hospodin, Bůh náš, Hospodin jeden jest", z kápovského kabátu nacistické insignie. Mladá Edith odchází z hodiny klavíru, skotačí po pařížských ulicích a netuší, co jí přinesou další dny jejího života. Jen těžko se lze na tento příběh dívat a nedomýšlet si, co může člověk dělat na jejím místě. A může si to vůbec domýšlet, když prožil nejsnadnější a nejpohodlnější období, které tato planeta dosud nabídla? Film nabízí dvě možnosti: její cestu a cestu solidarity, třetí je cesta pana Theodora Mundstocka: za dráty se nedostat. Dostat se za ně znamená postupně přijít o svou minulost, a tím o sebe sama, a ztratit svou budoucnost, a tím sebe sama na druhou... Jorge Luis Borges ve své brilantní krátké povídce Jih (Sud) říká, že člověk by měl zemřít, když je klidný, spokojený a možná i šťastný. Byla taková i Edith? (06.02.2015)