Datla hlava nebolí

Už dva lidi mi říkali, že si na mě u tohoto filmu vzpomněli. Prý bych tam přesně zapadla a Jelena Cyplakova je celá já. Konečně jsem Datla také viděla a je fakt, že člověk se v něm najde snadno (a ani nemusí být podobný Jeleně). Nejvíce mě zasáhla ta scéna na schodišti a pak závěr. (25.09.2016)

Datla hlava nebolí je první celovečerní film později jedné z nejuznávanějších sovětských režisérek filmů o dospívajících dětech. Asanova by se dala označit spíše za ruskou verzi Karla Kachyni, spíše než Věry Plívové-Šimkové, jelikož stejně jako u Kachyni zde končící dětství není pouze sledem veselých příhod, ale vše je pravidelně prokládáno objemnými kalichy hořkosti. Film se zaměřuje na čtrnáctiletého chlapce, jehož bratr je poměrně slavným basketbalistou. Chlapec je tak logicky v jeho stínu a proto by se chtěl stát slavným bubeníkem. Pro jeho vášeň bohužel nemá příliš pochopení rodina ani sousedé a tak vzniká řada konfliktů – nejbolestivější je, když rozzuřený soused chlapci rozbije podomácky vyrobenou sestavu bubnů. Do toho mu ještě učaruje kamarádka, která ve čtrnácti vypadá mnohem více jako žena, než on jako muž, čímž je základ pro výtečný dětský film naplněn. Snímek přesto klade na řadového diváka poměrně velké nároky, narace je spíše umělecky náznaková, montáž téměř avantgardní a to vše podporuje vynikající bigbítová hudba. (15.12.2014)