Jak krtek ke kalhotkám přišel

Myslím, že Nejstarší díl krtečka (krtek ještě ve vývoji) takže nebyl až tak roztomilý, ale tímto dílem odstartovala večerníčkovská mánie s názvem Krtek Krteček je symbol mého dětství, ať jsem se na něj podíval v televizi, ať jsem si ho prohlížel v knížkách, a nebo ať jsem se s ním bavil s kamarády ve školce.. Kouzelný krtek, takřka bez chyby.. 95% (29.01.2012)

Dnešní terminologií by se dalo říci, že jde o pilotní film budoucí kultovní série a až donedávna bych tvrdil, že stejně jako mnoho jiných pilotních filmů nese stigma toho nejslabšího. (Už to ale netvrdím, protože mi bylo spatřit na vlastní oči novodobou dotáčku Krtek a maminka.) Proč nejslabšího? Důvody vidím nejméně tři: Výpravnost, mnohomluvnost a ideová didaktičnost. U následných sérií se panu Milerovi podařilo blahodárně zredukovat přebujelé výtvarno ve stylu prvorepublikových knižních ilustrací na jednoduché pestrobarevné symboly a šablony, které teprve dodaly Krtkovi ten pravý vizuální šmrnc. Zároveň došlo k právě tak blahodárné redukci dialogů, jež za pomoci směšně malé slovní zásoby postihnou nebývalou škálu emocí a sdělení. Těmito dvěma nutnými redukcemi se jakýsi pouhý krtek teprve stává Tím Krtkem. Krtkem, kterého člověk dokáže chápat jako osobu sobě podobnou a milovat od raného dětství až do doby, kdy po čtyřicítce konečně dostává rozum. Z tohoto hlediska je tedy pro mě prvotní Krtek překonán, jeho poslání být předobrazem Krtka budoucího (a lepšího) je splněno a s dosažením věku pěti let můj zájem o něj bezezbytku mizí (podobně jako mizí zájem o lentilky, když člověk okusí sex). Poslední potíž je zaviněna Krtkovým poučným zaměřením, podmíněným dobou vzniku. Divák je na Krtkově příběhu informován o nezbytnosti tvořivé práce a široké kooperace na cestě k žádoucím hmotným statkům (kalhotkám). To by nebylo tak zlé, kdyby tvůrci naznačili i související ekonomické vazby. Všichni totiž na kalhotkách pro Krtka makají zadarmo. Stejně jako v Neználkovi ve Slunečním Městě každý udělá, co je potřeba a co umí a nedostane za to ani floka. To je ovšem buď sprostá lež, nebo nevhodně zamlčená vize budoucího komunismu, v němž nebudou peníze a každý do systému přispěje podle svých schopností a každý si vezme podle svých potřeb. Jedinou výjimkou je Ježek, který poslouží k vyčesání příze nedobrovolně. Jak je vidět, i Bratři v triku nakonec myšlenku kalhotek opustili, protože v následných sériích už Krtek opět chodí s holou zadnicí. (24.12.2013)

Škoda, že nejsou krtečci nějak spojení dohromady - takhle je tu strašně moc krátkých dílů a já nevím kolik jich mám jak ohodnotit. Takhle to shrnu zhruba za všechny. Krteček je česká klasika, pojem, plný krásných příběhů a ideální pohádka pro děti (nejen). ''Kalhotky'' byly můj první krteček (samozřejmě v knížce) a pořád nejoblíbenější, takže píšu zrovna sem. Bravo pane Milere, já určitě nezapomenu. (21.06.2010)

První Krteček a dodnes nejúspěšnější a nejcennější a můj nejoblíbenější. Jak píše Lima jeho podoba se teprve vyvíjela, ale co je důležité celý ten Krteček byl plný lásky, citu, soucítění a pohody, žádné násilí, to se prostě všem muselo tenkrát líbit. Film má navíc ale i jakýsi vzdělávací podtext aneb nás tenkrát i poučil o výrobě textilních materiálů. Jinak právě tady se poprvé setkáme i s jeho kamarády myškou, rakem, ježkem, rákosníkem, pavoučky, mravenečky, žábou a čápem, ti všichni mu nakonec pomůžou při výrobě gatí a s některými se setkáme i v příštích dílech. Petiškova knížka s Milerovými ilustracemi je však možná i lepší.. (16.10.2007)

jéé, já bych chtěl kalhotky a s kapsami:-)) Já taky. Nestárnoucí Krteček, vždy potěší:-) Jako malá jsem s kamarádkou pořádala závody, kdo složí puzzle s Krtečkem v kalhotkách dříve (kostička tak 10x10cm - celé puzzle obsahovalo asi 6 kostiček). To byly časy:-) Já ho teď pouštím žákům ve škole - uvedu to jako luxusní dokument o zpracování lnu a když se ukáže krteček, tak se jim okamžitě uleví a vesele se baví:-)) (01.08.2011)