Tygřice

Giovanni Pastrone úspěšně zavedl do melodramatu nový jazyk, který rozvinul v Caribii, výpustky v akci pokrývající rozsáhlé údobí, dlouhé flashbacky, v nichž hraběnka vypráví příběh své první lásky, množství změn záběrů celků, polocelků a detailů, početné venkovní i vnitřní spektakulární scény, včetně záběrů trojky ve sněhu a hotelu v ohni. Oranžové, zelené, modré a červené virážování přinášejí atmosféru různým scénám. ...Především pak okouzlující Pina Menichelli s podviženou bradou, snivým nebo dravým výrazem, přivřenými či výhružně vypoulenými očima na sebe strhává pozornost.(Za její výkon navyšuji hodnocení). (26.07.2022)

Vyčítat výstřednost italským diva filmům, kde lidé umírají láskou, je jako vyčítat opeře její teatrálnost. Kouzlo němých filmů tkví i v jejich až naivní bezprostřednosti, která je nepřenositelná do dnešní doby. Divákovi bych doporučil se zaměřit na mistrnou režii a výbornou kameru plnou detailů, celků, polocelků, nájezdů a fines. Vyprávění je obohaceno o řadu flashbacků. Až člověka napadá proč se někdo tak talentovaný jako Giovanni Pastrone věnoval z dnešní doby tak pokleslému žánru. Ale to by bylo právě nepochopení té doby. Lidi tyhle filmy milovali a kina praskala ve švech. Jo a i na tu vzpomínanou operu ve filmu dojde, a to opakovaně. Pastrone přesně věděl co točí a pro koho. Že to dnes někomu příjde plytké a výrazově za hranou? Who cares? (12.07.2021)

Velké drama, výrazná gesta, velkolepé umírání a nakonec velmi pěkně zobrazený požár. Pina Menichelli ze sebe chrlí emoce, neustále mění tvář a poškubává hlavou, a přitom svým jednáním dohání muže k psí oddanosti. Pokud to člověk bere jako drama, nebo italskou operu, a nebo chce vědět co je to vlastně diva, pak je to nezapomenutelný zážitek. (05.10.2022)

Němý film je pro červenou knihovnu díky časté afektovanosti hereckých výkonů ideální forma. V něm všechny ty unylé zamilované pohledy, vášnivá lamentování spojená s lomením paží nad ohavným to osudem a vzletná zvolání v dopisech ve stylu „Mé srdce touží jen po tobě“ či „Chci zemřít v tvém náručí“ krásně vyniknou a působí takřka přirozeně. Díky tomu se na osudovou lásku mezi mladým atašé a tajemnou ruskou hraběnkou stíhanou přízrakem dávné tragické lásky dá koukat bez většího utrpení a určité momenty si dokonce i vychutnat. Kdyby navíc byl pár postaven před nějakou složitější morální otázku či byl příběh vyprávěn alespoň maličko nestandartně, možná bych šel s hodnocením výše. Takhle zůstanu na silných 2* a budu si marně lámat hlavu, proč hlavní hrdina místo mdlé hraběnky nezvolil raději veselou a usměvavou dceru bohatého kupce. (27.05.2014)

(LFŠ 2022) Tygřice je melodrama s velkým M, kterému vévodí osobité herectví Piny Menichelli, divy s velkým D. Příběh je na první pohled vcelku prostý a v duchu doby vzniku a žánru je plný takřka teatrálních výstupů. Na druhý pohled však zaujme dobře vystavěnými flashbacky a dechberoucím technickým zpracováním, a to zejména v závěru. Rovněž je Tygřice právě díky afektovanému herectví a svéráznému obsahu mezititulků mile humorná. (02.08.2022)