Kos v ostružiní

Film má svoj prínos napríklad informovaním, že "na vohledy do Gruzie nelez", pretože tie ženy sú plným právom v 48 rokoch stále panny. Majú totiž šmrnc ropuchy, u nás je takou reprezentantkou Plaváková a skutočne jedno oko vzďaľujúceho sa od druhého nebýva nič vábivého. Festivaloví maniaci vytiahli film do červených čísel, ale o žiadny klenot nejde, no pozitívom je fakt, že napriek feministickej predlohe a dnešnému trendu ostala Etero prekvapujúco aj pred päťdesiatkou hetero. (13.06.2024)

Před cestou do kina na tento film jsem si nic zvláštního nezjišťoval a bylo to dobře. Na první dobrou mě po východu ze sálu napadlo, že jsem viděl dlouhý a místy lehce nudný film o člověku, co vypadá jako dcera Brežněva a Fridy Kahlo (a taky jako režisérčino matka), která kvůli ptáčkovi ve křoví z nějakého zvláštního důvodu chytne druhou mízu. Po zamyšlení mě pak ale napadá, že mi to připomíná příběhy Zdeňka Svěráka, kdyby je psal v dnešní době a genderově vyvážené. Když se nad tím zamyslíme, paralely tam totiž docela jsou -  hlavní hrdinka žije na nějaké malé vesničce kdesi na venkově, je považována trochu za podivína a komunita z ní má spíše jen legraci (Otík, děda Komárek). Ovšem na rozdíl od Svěráka, pro kterého je příznačný milý lidský humor a který má pro své postavy vytříbené skromné ale důrazné pointy, tento film se nežene tolik do vtipnosti, ovšem naopak vyniká v razantní a překvapivé pointě. A ano, jak jsem zmínil v úvodu, občas to na mě působilo utahaně a dlouze, ovšem neřekl bych že by tam byl nějaký záběr nebo postava nadbytečná. Spíše, opět v duchu Svěráka, je to taký ten "líný film", kdy zajímavý děj dlouze odtéká. Po technické stránce je třeba vyzdvihnout výkon v hlavní roli, protože je naprosto geniální a možná i kamerové pojetí, protože pěkně koresponduje jak s tempem herectví, tak s tempem příběhu. Celkově bych tedy snímek hodnotil na 4 hvězdy, jelikož jsem v ději občas spatřoval takovou tu prvoplánovou snahu šokovat, bez které se dnes už ale neobejde žádný festivalový film... (06.05.2024)

Tento film je vlastne o tajnej láske dvoch ľudí, tak ako mnoho filmov. Ale nenechajte sa pomýliť obsahom, ktorý znie ako totálne klišé. V tomto filme totiž nie je Margot Robbie alebo Zack Efron. Nie sú tu krásne, vyšportované postavy a romantická hollywoodska atmosféra. Táto snímka ukazuje prirodzenosť rozkysnutého tela, tvrdosť dedinského prostredia a nevyspytateľnosť života. Tempo filmu je pomalé, no ak si vás získa, oplatí sa vydržať do konca. Je to nesmierne obyčajné, jednoduché a reálne a práve týmto prístupom pre filmový priemysel až výnimočné. A práve v tom je čaro celej nepoetickej poetiky tohto filmu. Ozaj ma to prekvapilo a emočne zasiahlo. Dajte tomu aspoň šancu a uvidíte sami :) (Art Film Fest Košice) (24.06.2023)

pomalu plynoucí drama se špetkou romantiky v jehož středu stojí osamělá stárnoucí žena, která těsně před padesátkou chytne druhou mízu a na "stará kolena" půjde proti proudu malého města/vesnice ve které(m) žije. Příběhově to není zas tak moc originální, ale Eka Chavleishvili svojí postavě propůjčuje charisma, zranitelnost a všechno tady stojí a padá s jejím minimalistickým, ale o to uvěřitelnějším projevem...60% (10.06.2024)

Stačí okamžik nepozornosti a hlavní hrdinka pocítí možnost vlastní smrti. A přirozeně dostane chuť žít. Cesta k prvnímu sexu je krátká a přímá. Jenže na gruzínské vesnici není ani romance nic jednoduchého. Obzvlášť v jejím věku a sociální bublině. Neokázalé gruzínské drama stojí hlavně na představitelce hlavní role, díky které můžeme jednání hrdinky pochopit. Výborně zvolená byla i scéna, kterou film končí. (06.05.2024)