Jaro, léto, podzim, zima... a jaro

Nový Kim Ki-Dukův film je až překvapivě málo podobný destruktivnimu Ostrovu. Má s ním společné jediné, prostředí. Opuštěný dům plující na vodě nám nábízí omezený mikrosvět, v němž nás nemůže nic rozptylovat. V tomto krásném a tichém světě se odehrává starý mytický příběh zasvěcení. Při jeho sledování budete mít pravděpodobně pocit, že jste jej už někde viděli. Asi od poloviny můžete předvídat, jak vše dopadne. Je to příběh mistra a žáka, zasvětitele a zasvěcovaného. Je to příběh viny a trestu. Je to příběh o věčném koloběhu žití. Pomalý, důkladný a pozitivní. Už dlouho pro mě sledování filmu nebylo tak příjemným zážitkem. (26.11.2004)

Z tohto filmu je cítiť život. Hlavne úvod a záver má čo povedať. Kolobeh života, striedanie ročných období, narodenie i smrť, to všetko Kim Ki-duk namiešal v ideálnom pomere, no predsa by som pár vecí vytkol. Prostredná časť filmu určite trošku zaostáva, zdá sa byť menej zaujímavá a zdĺhavá a za druhé mi tu chýbali dialógy. Stačilo málo, ako v úvode, keď starec rozdáva životné múdra, pretože niektoré dlhšie scény bez dialógov začínali nudiť. Záver kde sa mlaďas vráti a škrabe na vrchol hory s priviazaným závažím, pripomenie Misiu s DeNirom, ktorý sa tiež podobne trápil. Je to podľa mňa najlepšia scéna filmu, navyše s výbornou hudbou, takže tak nejako vyvážila tú menej zaujímavú prostrednú časť. 70%. (31.01.2012)

Hodně přírodní a medidativní snímek. Těžko uvěřit, že podobné duševní oázy, jakou je právě jezerní chrám, v dnešní době ještě pořád na světě existují, ale pokud ano, potřeboval by je pro podobnou duševní a tělesnou očistu, jakou ve filmu absolvoval sám režisér Kim Ki-Duk, navštívit jednou za čas asi každý z nás. Právě na "Zimě", ve které se sám Kim Ki-Duk objeví, je vidět, jak moc pro něj tenhle film asi znamenal, ale je to kupodivu právě Zima, která mi ze všech období přišla nejslabší. No pane režisére, uvidíme s čím se vytasíte příště. (29.09.2007)

Krásny obraz sýtozelených stromov kdesi uprosterd vysokých hôr, medzi stromami jazero a na jeho hladine plávajúci dom – budhistická svätyňa. V nej vychováva mních malého chlapca. Je jar, obdobie začiatku, rozpuku, rozkvetu ale aj zoznamovania sa – napríklad s utrpením a smrťou. Do prostredia jazera a jeho bezprostredného okolia je zasadený celý nasledujúci príbeh striedajúcich sa ročných období a životných cyklov. Alebo inak: plynutia ročných období v toku času ľudského života. Silné, uchvacujúco presvedčivé zábery mučenia zvieratiek, následnej pokory, odriekania, odčiňovania kameňov v srdci, splnenia vymedzeného údelu. Všetko pretkané jemnou symbolikou. Do zdanlivo nehybného času v svätyni prichádzajú poslovia prítomnosti – mladá žena, policajti, utrápená žena, aby zvestovali duchovne rozjímajúcim pravdu o svete. Stačí pozorne načúvať, pozorovať a vzdelávať sa. Prítomné je budhistické vnímanie sveta, ale aj kresťanská mytológia. Poeticky obrazový a emocionálne veľmi silný film s minimom dialógov, jednoduchým, vše platným posolstvom o odovzdávaní skúseností cez výmenu generácií, podfarbený jemnou hudbou ladiacou s prostredím. (04.11.2004)

Zajímavě zvláštně krásné. Při pohledu na tu neskonale okouzlující přírodu se člověku až svírá srdce. Obzvláště v kombinaci s tak procítěnou hudbou. První slzy vytryskly už na jaře, lítost, soucit i předsevzetí ve mně okamžitě zapracovali. Na začátku léta jsem váhala a procházela rozporuplnými úvahami, avšak koncem léta tekly slzy bolesti a ztráty. Podzim vyvolal opovržení a následné zpytování svědomí za rychlé soudy. Ve finále to ovšem už bylo dojetí a uznání. Zima zamrazila všechny naděje a přiživila slzy smutku a úcty k mistrovi starému i novému. Přinesla poznání reinkarnace a oddanosti. Jaro zachovalo otevřenost mysli, chápání i různorodosti pochopení. Na konci však neskonalou úzkost a zvláštní pocit smysluplnosti z opakovaného koloběhu. (10.03.2013)