Zlaté opojení

Věčný tulák Charlie Chaplin se opět chopil režisérských otěží a střihl si další tragikomickou postavu ve filmu plném úžasných gagů, hořkosti života a nádherné hudby, z níž mě nejvíce zaujal Flight of the Bumblebee, který v jistých dvou scénách dokonale vystihoval danou situaci:) "Světlo jejího půvabu odejde s ní. On bude znovu ponechaný své prázdnotě, ponuré a osamocené existenci..." (25.12.2013)

No, jelikoz jsem videl zrestaurovanou verzi, bylo to docela slusne koukatelny, pribyla totiz hudba a hlavne ctenej Chaplinovo komentar, kterej nahrazuje ty desny klasicky napisy, co postavy rikaj nebo co se deje. Jinak asi muj prvni celovecerni film, co jsem od Chaplina videl a docela zabava, ale ze by to bylo nejak masakralni, to se rict neda. Chaplin totiz hodne spoleha na to, ze vypada jak postizenej kreten v smesnym obleceni a spousta scen je postavena jen na tom, jak se nekde mota. No a ten jeho komentar, nevim jestli to byl umysl, nebo tak mluvil normalne, ale ma dost uchylackej hlas. Celkove slusna groteska, diky pridany hudbe a mluvenymu komentari pusobici docela zivym a ne skoro 80 let starym dojmem, ale proste to neni zas tak desna sranda, abych sel na vyssi hodnoceni a navic jsem taky cekal, ze to bude o zlatokopech hledajicich zlato a podobne, ale ona je to spis misty takova dojemna romantarna (17.02.2010)

Některé scény a gagy jsou nezapomenutelné (jedení boty, tanec housek, chata nad propastí, halucinace se slepicí...), přesto se mi ZLATÉ OPOJENÍ nelíbilo tolik jako jiné Chaplinovy filmy. Je zde sice opět přítomno mistrné spojení humoru s humanitou a Chaplinovým silným sociálním cítěním, které pro jeho filmy bylo tolik typické, ale občas se mi do sledování vkradla nuda. Ale to je spíše můj problém než nějaká objektivní chyba tohoto filmu, při jehož sledování jsem opět - jako u tolika jiných Chaplinových filmů - užasl, jak může být 88 let starý film tak nadčasový a stále živý. Pro mě osobně je právě toto nejlepším dokladem toho, jak byl Chaplin geniální. Nu, kdo ví, jaké filmy obstojí v další zkoušce času a které z nich budou lidi bavit za takových dvě stě let, ale skoro bych si tipnul, že tenhle mezi nimi bude. Pro mě osobně už své kvality v čase nezpochybnitelně prokázal a seznámit se s tou filmovou klasikou byla čistá radost. (08.12.2013)

Zhlédl jsem ozvučenou verzi, a tu také hodnotím, je tomu pár dní, a doteď si nemohu zodpovědět otázku, jak je možné, že si Chaplin, člověk s citem pro film, neuvědomil, že si tímto tahem naprosto zprasí svoji práci. Jeho expresivní komentář, v němž sám sebe oslovuje Little Fellow a div u toho nepláče, podráží kolena veškeré kvalitní filmařině v tomto kousku obsažené. Ale i bez přídatného zvuku je Zlaté opojení poměrně velkým zklamáním. (31.01.2010)

Pokud se na začátku filmu ozvou melancholické smyčce a vypravěčův hlas, oboje dvoje patří Charliemu Chaplinovi a vám se dostala do ruky jím upravená a ozvučená verze z r. 1942. I když spoustu času ztratil film pochopitelně na titulcích, jde o zkrácenou verzi, ve které přijdete o pár scén, včetně konce, takového, jaký má prostě být. Komentovaná groteska také ztrácí část svého kouzla, už třeba vnucuje pohled vypravěče. Nevím, proč se k něčemu takovému Charlie rozhodl, každopádně mé hodnocení je za verzi původní, němou. Té nechybí absolutně nic a Chaplin znovu dokazuje, proč v mých očích překonává své jinak výtečné kolegy. Je to právě za momenty, které humorné být nemají, a které tvoří velkou část jeho filmů i osobnosti. PS: Pro onu "director's cut" si 1*-2** odečtěte. (18.05.2007)