Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Dokumentární

Oblíbené filmy (10)

Zrcadlo

Zrcadlo (1975)

Nejkrásnější film Andreje Tarkovského. Podařilo se mu odvyprávět několik epizod ze svého života způsobem, o kterém se jiným filmařům ani nezdá. Filmař nejsem, ale mé sny se vyvíjejí podobně. Jsou ovšem, narozdíl od Zrcadla, zapomenutelné...

Marketa Lazarová

Marketa Lazarová (1967)

Tento film je mi zjevením. Rusové mají Tarkovského, Švédové Bergmana, Japonci Kurosawu, Italové Felliniho, atd. (ale ne nadlouho). No a my máme Vláčila... Nejenže patří do jejich skupiny, ale jedině v kontextu s nimi může být posuzován. Na první zhlédnutí se mi Markéta Lazarová líbila dokonce o trochu více než prvně Andrej Rublev nebo Sedmá pečeť - a to je co říct. Ale to bude asi tím, že už jsem věděl, co chci vidět. A v tomto filmu se mi toho dostalo opravdu vrchovatě...

Annie Hallová

Annie Hallová (1977)

Humor + romantika + filozofie + analýza vztahu + krásný obraz + inteligence + originalita +... = tvorba Woodyho Allena. Natočil mnoho skvělých filmů (Manhattan, Zločiny a poklesky, Láska a smrt, Pozor na Harryho, Hana a její sestry, Sladký ničema, Vzpomínky na Hvězdný prach, Purpurová růže z Káhiry,...), já mám, tak jako mnoho ostatních fanoušků, nejraději Annie Hall.

Amélie z Montmartru

Amélie z Montmartru (2001)

Mezi romantickými filmy absolutní klenot (společně s geniální časosběrnou fikcí Před úsvitem + Před soumrakem).

Zlaté opojení

Zlaté opojení (1925)

Charlie Chaplin točil nejen skvělé grotesky, ale i úchvatné celovečerní filmy. Na sklonku svého života prohlásil, že film GOLD RUSH je jeho nejlepším, a mně nezbývá než souhlasit...

Zapomenutí

Zapomenutí (1950)

Silný, výborně vyprávěný příběh se díky dvěma nezapomenutelným snovým sekvencím pro mě proměnil v mistrovské dílo. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Romanopisec Milan Kundera ve svých výtečných esejích podává svůj výklad UMĚNÍ ROMÁNU. Do svého subjektivního, ale o to více uceleného konceptu postupně zařazuje mistrovsky napsané romány (Don Quijote, Jakub Fatalista, Muž bez vlastností, Švejk, Ferdydurke, Náměsíčníci, Proces, Odyseus, Sto roků samoty, Satanské verše,...), které svými částmi či celkovým významem přispěly k historickému vývoji románu. Všímá si jednotlivých mezníků, nových prvků i jejich postupného rozvíjení v románech pozdějších autorů. Stejně jako umění románu existuje i UMĚNÍ FILMU. Možná ještě více než Kunderova koncepce umění románu se jedná o velký počet SUBJEKTIVNĚ vnímaných konceptů umění filmu. Umění filmu, tak jak jej zatím vnímám já, ve zkratce začíná Chaplinovým Zlatým opojením (1925 - nejen náramné gagy, ale i halucinace a sny), pokračuje v Bergmanových Lesních jahodách (1957) a v některých filmech Federica Felliniho a Akira Kurosawy. Magický moment se odehrává ve druhé polovině šedesátých let, kdy nezávisle na sobě vzniká totální filmová poezie v Rusku (Tarkovského Andrej Rublev) a v tehdejším Československu (Vláčilova Marketa Lazarová). Po největším úspěchu filmového umění, za které považuji dechberoucí Zrcadlo (1975), se při vší úctě ke Kieslowskému, Zanussimu, Menzelovi a několika málo dalším kromě Allena nikdo jiný, kdo by mě naprosto ohromil, neobjevil. Včera se mi však ve své velikosti poprvé představil další předpokládaný mág Luis Buňuel. Jeho filmy jsem doposud považoval za výborné, nikoliv však za vynikající. Film ZAPOMENUTÍ (1950) mezi vynikající bezpochyby patří a Buňuel od včerejška patří i do mé subjektivní koncepce umění filmu...

Kmotr

Kmotr (1972)

Dát Kmotra do desítky nejoblíbenějších filmů je navzdory ostatním kouskům (7 samurajů, Silnice, Dekalog,...) nabídkou, kterou nelze odmítnout.:-)

Vesničko má středisková

Vesničko má středisková (1985)

Skvělé spojení scénáristy Z. Svěráka a režiséra J. Menzela nemohlo přinést nic menšího než krásný film. A skvělé herecké obsazení jej posunulo mezi absolutní extratřídu.

Dvanáct rozhněvaných mužů

Dvanáct rozhněvaných mužů (1957)

Odkaz V+W je pro mne stále velice živý a aktuální. Mám rád vše, co tito pánové, kterým se neustále klaním, vytvořili spolu nebo i samostatně. A když jsem pročetl jejich Korespondenci, nemohl jsem se ubránit smutku nad vším, co mohli vytvořit, ale nepovedlo se jim to (z různých důvodů). Film 12 rozhněvaných mužů je znamenitou záležitostí samozřejmě nejen díky Jiřímu Voskovcovi, ale jsem nafoukanej na to, že právě on byl jeho podstatnou součástí.