Zlaté opojení

Our Little Fellow tentokrát na Aljašce. Nyní za vydatného nového Chaplinova komentáře, jeho hudby a s příměsí původní režie a hereckého výkonu. Určitě nemám pocit, že by šlo o film mého života, je to příjemné, hravé, člověk má radost z kontextu slavných scén snědení boty a reprízy tanečku s houskami, ale to je asi tak všechno. Jen jsem cele dojmuta z toho plácání za to, jak Chaplin své filmy dokončil a dopiloval k dokonalosti, přesto pokud se o něco podobného pokusil kdokoli například v českém prostředí, byl označen za alibistu a neumětela, který to ve své době nezvládl. To jsou ty paradoxy. (17.05.2012)

Zlaté opojení má konečně to, co mě v Kidovi trochu chybělo - příběh. Je až neuvěřitelné, jak precizně je film vystavěn. Nejenže se v něm najde spousta gagů, ale zároveň je tu romantická linie, akce a na řadu se dostane i trochu smutnější podtón. Zlaté opojení je zřejmě to nejpovedenějším, co Chaplin v 20. letech natočil....Ani jsem si nevšiml, že sleduji němý film! 10/10 (15.09.2009)

Chaplin pribeh vhodny na dvacetiminutovou grotesku roztahal nevyraznym dejem nekolika vedlejsich postav a linek. Ucelenost a sevrenost jeho nejlepsich filmu tu hodne schazi. [Zvukova verze z roku 1942 - ani z cteneho komentare nevytahl nic vic, nez jen doslovnejsi popis deje na platne, ktery stejne sledujeme] (19.03.2010)

Bohužel mi tenhle snímek potvrdil, že němé filmy nejsou mým šálkem kakaa. Pro mě tak zůstává nejlepším Chaplinovým filmem The Great Dictator, který mě opravdu bavil. Navíc u tohoto snímku jsem prožil zřejmě tu nejdelší hodinu mého života (po skončení jsem si myslel, že to bylo minimálně dvakrát tak delší.) 50 %. (15.12.2011)

Zde se možná odpoutám od snahy o objektivní hodnocení, protože když vidím vrcholné filmy s Chaplinem, hřeje mě to u srdce. Jeho herectví způsobuje, že se cítím příjemně kdykoliv si na film vzpomenu. Nejde jen o to, že jeho filmy jsou vtipné, ale oni jsou i milé a dojemné. A přesně takové je i Zlaté opojení. (03.11.2010)