Džinró

Úvod i celkový námět ze začátku vypadá hodně slibně - zuřící guerillová válka ve městě, politické intriky, boj o moc, podvody. Celkově mě to ale příliš nechytlo, rozjíždí se to příliš pomalu a občas mi to přišlo trochu zmatečné. Příběh není celkově úplně marný, zvláště v poslední třetině, ale to už je příliš pozdě a navíc po každém zajímavějším kousku děje, přichází deset minut vaty. (19.01.2010)

zaciatok genialny, nepochyboval som o tom, ze vysledne hodnotenie bude na maxime..potom vsak akcnost prenechava miesto obcas divnej citovej stranke, co mi postupne zacalo mirne vadit..a finale?aj napriek dost kliseovitemu vyusteniu u mna dovod na stvrtu hviezdicku, ktoru som mal v plane odobrat. dobre nadabovane a po vizualnej stranke dost prijemne. (07.05.2007)

Nejprve malá poznámka k ději, jak ho popisuje ZIASystems - nemyslím, že se jedná o alternativní Japonsko, které WW2 vyhrálo, příběh se odehrává 10 let po velké "porážce"... Dále ta dívka nezemřela vinou příslušníka speciálních sil, obětovala svůj život pro terorismus. A teď k hodnocení: Byl jsem uchvácen, skvělé po technické stránce (kresba, hudba), úžasné co se týká děje a postav. Tenhle film mě opravdu dostal. Můžu, spíš musím, jen doporučit (07.12.2003)

Určitý potenciál v tom je, navíc se ho povedlo částečně vyplnit, ale zároveň to mělo na víc. A zapracovat to mělo nejen na příběhu, ale i na psychologii postav, promyšlenosti světa a atmosféře, která v tom sice byla, ale zároveň postrádala nějakou větší sílu. Vůbec, silných scén je tu skutečně poskrovnu a navíc by tomu slušel lepší závěr. No a kdyby tam ta paralela na Červenou Karkulku nepůsobila tak moc na sílu a buď z toho přirozeněji vyplývala nebo naopak vůbec, udělal by režisér asi nejlíp. Popravdě se mi snáz vyjmenovávají zápory než klady, které ale Jin-Ro skutečně má, jen to pro mě ve finále byl tak průměrný zážitek, že nevidím důvod je zde vyjmenovávat - navíc to jsou dost obecné věci ohledně zápletky, která je sama o sobě celkem zajímavá apod... 3* (09.03.2022)

Působivé noirové obrázky vtahují, náznaky alternativní historie přítomné hlavně v občasném použití němčiny dodávají lehké tajemno, dívčí hlásek předčítající Rotkäppchen v drsné předgrimmovské verzi zamrazí v kostech, jenže neohrabaně zašmodrchané soupeření několika tajných organizací moc nemotivuje k rozplétání a ledově studené melodrama ani romantizovaný militarismus nerozechvěly moje evropské srdíčko natolik, aby se ho dějové a emoční zvraty nějak podstatně dotkly. Nedá se to ale v žádném případě odmávnout jako spotřební brak a synek, který nám to doma pustil, si v tom ve svých citlivých čtrnácti to intenzivní našel. (15.07.2017)