Reklama

Reklama

"Interstella 5555 - The 5tory of the 5ecret 5tar 5ystem" z dílny japonského mistra Leiji Matsumota je nakreslen na míru ke slavnému albu Daft Punk "Discovery". V dojímavém sci-fi příběhu o zrození nejslavněvnější kapely na světě tedy narazíte na hity jako "One More Time", "Aerodynamic", "Digital Love", "Something About Us" ad. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (118)

Frajer42 

všechny recenze uživatele

Tak tady se přiznám, že jsem byl připraven na nejhorší. O Daft Punk jsem v životě neslyšel a japonské čmáranice nemám vůbec rád, nejedná-li se o čmáranice pro dospělé, takové mi nevadí. Mile mě překvapilo, že hudba mi vůbec nevadila, ba naopak se mi některé skladby velice zamlouvaly, a dokonce jsem si uvědomil, že mnoho z nich neslyším poprvé. Horší to bylo s hranou částí. Ta, podle očekávání, stála za hovno. Příběh byl hrozně ubohý a strašně nudný. Myslím, že mohl oslovit snad jen bezvýhradní fanoušky. Ani tu hodinku jsem neudržel oči a pár minut před koncem jsem si musel dát vynucenou spací desetiminutovku. Celkově bych hudbu označil i jako "super". Bohužel, tyhle čmáranice jsem nikdy neměl rád. Nejvíce mi na nich vadí obrovské časové rozestupy jednotlivých obrázků. Absolutně to nepůsobí na moje citlivá očička souvisle. Obraz je trhaný a koukání nepříjemné. Hodně nesnáším třeba, když některá postava pseudo běží. To je úplně hodno odvrácení zraku. Celkově to na nějakou tu hvězdičku vidím, protože, naposledy se zmiňuji, hudba je vážně dobrá, přestože to není ani omylem můj styl. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatele FFilipCZ. ()

DuanBerry 

všechny recenze uživatele

Docela jednoduchoučkou manga pohádku bych asi ani nedokoukal do konce, kdyby nešlo v podstatě o jeden dlouhý klip ke kompletnímu a patrně nejlepšímu albu Discovery od skvělé francouzské houseové dvojice Daft Punk. Mám je moc rád, a tak jsem se nechal unést a trochu se zasnil, hlavně u skladeb Nightvision, Superheroes a Veridis Quo. Takže ty čtyři hvězdy jsou za hudbu. ()

Reklama

Rozjimatel 

všechny recenze uživatele

[3,5*]     Toto pomerne neobvyklé dielo je vlastne akýmsi tak trochu prerasteným videoklipom. A hoci takáto elektronická hudba nie je práve môj žáner, napodiv sa mi tu celkom dobre počúva, aj vďaka tomu, že je dobre skĺbená so zaujímavým animovaným sci-fi príbehom. Páči sa mi v ňom to podobenstvo na hudobných producentov, ktorí ako takí vesmírni votrelci parazitujú na svojich obetiach (umelcoch) a tiež na celý ten zvrátený, silne umelý šoubiznis, plný pretvárky a manipulácie, ktorý pohltí človeka a vypľuje ikonickú figúrku. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Kedysi dávno videné vo filmovom klube. Nepríjemné hudobne aj obrazovo. Prehovárajúce kódom, ktorý nie som schopný rozlúštiť. Ani muzikou, ani príbehovo ani myšlienkovo. Strácam sa. Ak je na pozitívne prijatie akéhokoľvek umeleckého diela potrebná interpretácia zasvätených, autorov alebo vykladačov, pokladám toto dielo v 90% prípadov za myšlienkovo zámerne vytvorený zložitý konštrukt, zastierajúci buď chýbajúci autorov talent alebo skutočnosť, že hoci by takýto umelec veľmi rád tvoril, nemá svetu veľmi čo povedať. Tak mlžia, zastierajú a zahaľujú sa do temnoty. Mimochodom, podobne zdochliackym dojmom na mňa pôsobí literárna a hudobná tvorba intelektuálnou omladinou všeobecne velebeného Nicka Cavea. Pričom nepopieram možnú genialitu takéhoto typu tvorby - len ma zrejme akosi paralelne obchádza. ()

Galerie (13)

Zajímavosti (9)

  • Autorem vokálů v písních „One More Time“ a „Too Long“ je Dj a hudební producent Romathony. (l3ricktop)
  • V jednom okamžiku je na monitoru zobrazen fotbalový zápas. Týmy, které zrovna hrají, jsou týmy Francie a Japonska. Jedná se na odkaz na původ tvůrců filmu: Daft Punk jsou Francouzi a Leiji Matsumoto je Japonec. Skóre zápasu navíc odpovídá počtu tvůrců, tedy 2 pro Francii a 1 pro Japonsko. (Adasin)
  • Skladba „Superheores“ obsahuje vysamplovaný vokál „Something is in the air“, který pochází ze skladby „Who's been sleeping in my bed“ od Barryho Manilowa. (l3ricktop)

Reklama

Reklama