poster

Země

  • Sovětský svaz

    Земля

  • Sovětský svaz

    Zemlja

  • Sovětský svaz

    Zemlya

  • anglický

    Earth

Drama

Sovětský svaz, 1930, 75 min

Scénář:

Alexandr Dovženko
  • Artran
    ***

    Země – je dvojí. První, tajemná v záchvěvech stébel a listí, Máchova kolébka i hrob, osamělá hvězda na Ptolemaiově dětské mapě protkávaná melodií sfér. Druhá, Dovženkova, připravená k zužitkování, vyměřená zeměměřičem K., který po tom, co ho vyrazili ze Zámku propadl revoluci. Země rozrývaná traktory, země jako výrobní prostředek pro fanatismus dobromyslných mužiků. Tvář – je dvojí. První, zjevení bližního, jiný svět, který objevujeme očima na plachtách víček, klidné rozlohy oceánu jemné pleti nebo zvlněné moře vrásek. Bílá stopa v černé noci. Druhá, Dovženkova, strnulá v grimase, je to pomník, monument, který se drolí a rozpadá, obtočený pýrem ideologií. Lidé – jsou dvojí. První, v rozhovoru nad vyhlazeným březovým stolem, nad panákem vodky, do kterého spadl celý svět, a který proto vidí nevinně a matně. Nevidí ty druhé, ty Dovženkovy, věšáky na hesla, rudé plakáty s interpunkcí ražené agitkami. Jednolitou masu, ničivou moc. Smrt – také je dvojí. První, pravoslavná, vzepjatý oblouk těla mezi svícemi chrámu anebo tichý hrob v prsti s prostým křížem a veršemi: „Ty rozsévači rádlo uchovej, až bude po žních my tě zavoláme.“ A ta druhá, Dovženkova, zválená a mstivá, vyčítavá, ta která má proč strachy ohlížet se zpátky a které tancuje do hrobu za zpěvu, ale spíš za řevu proletářské party. „Oni své rádlo neuchovali...“ A potom Obrazy – i ty jsou dvojí. Ty první, pomalé, tekoucí dálky, které se mírně přelévají z jednoho do druhého jak mléko na prahu pro toulavé kočky. Které zpomalují čas, aby ho vlily do našeho nitra. A ty druhé, ty výbušné, agresivní, brutální, které si berou a neptají se. Které se srážejí jak býci, jako třídy a které rvou zkrvavené srdce z našeho těla. To je montáž. To je Rusko v roce 1930. To je Ejznštejn a to je Dovženkova Země.(14.11.2008)

  • Sandiego
    ****

    Sice je to agitka jako řemen, ale přesto nemůžu filmu upřít kouzelnou poetičnost na počátku, která mi v náznacích připomněla Romanci pro křídlovku, zajímavou kompozicí záběru, ve kterých je ona Země zmíněna v titulu potlačována ve prospěch nekonečné oblohy i občasné pohyby kamery, které mají svůj účel. Některé pasáže se mění v obrazové symfonie (hlavně ta se žacím strojem) a závěr v hotové montážní orgie alá Ejzenštejn, které na mě měli hluboký dopad, i když mi nebylo Basila, který celý snímek působil jako šílený fanatik, ani trochu líto. Nejlepší je se nechat unášet formou a sílou obrazu a veškeré dění a jednání postav hodit za hlavu, o nic tím nepříjdete.(30.12.2008)

  • raroh
    *****

    Zemi bylo stalinisty vyčítáno panteistické vidění, což myslím není tak od věci, základní idea určitého rolnického svázání s půdou je rozpoznatelná celkem rychle (symboly ovoce, slunečnic, umírání a rození), i když je narušována generačním konfliktem. Je-li Ejzenštejn bojovný intelektuál, Dovženko je idylik a nová technika je pro něj jako humanistu pomocí, nikoliv zbraní. Zde začíná poetický proud sovětské kinematografie, mezi Dovženkovy žáky a pokračovatele patřili Abuladze, Paradžanov i Šepiťkovová.(29.10.2009)

  • Tsunami_X
    ***

    Země není žádným poetickým skvostem nýbrž prachobyčejnou agitkou, ve které jsem lyriku hledal usilovně a bohužel neúspěšně. Dovženko v první půli drtivě selhává ve vykreslení jakékoliv postavy (i když v kolektivních filmech je to s individualitami na štíru), která se na plátně objeví, aby se po brilantním industriálním intermezzu odpíchl k výraznému kvalitativnímu skoku, který však už nedokáže dramaticky udržet a celkově tak celý film působí nekonzistenčním dojmem. Bývalý malíř spoléhá na efekt neustálých detailů obličejů prostých obyvatel a vzhledem k nemněným situacím a stálému prostředí, jemuž se paradoxně nedostává prakticky žádný prostor, se dostavuje bolestný stereotyp a nudný stereotyp. Bruselští staříci v tom viděli asi něco lepšího...(10.6.2005)

  • pm
    ****

    Když pominu tu strašlivě patetickou propagandu kolektivizace, kterou jednoduše "Země" je, zůstává mi krásný lyrický film. Hodně se toho napsalo o tom, jak Dovženko inspiroval Tarkovského, Paradžanova či Iljenka, já bych jeho vliv posílený zkušeností s výše zmíněnými umělci viděla i ve filmech režiséra Ivana Mikolajčuka, nejvíc asi v "Babylonu XX. století".(26.6.2010)

  • - Mezi díla, která ho nejvíc ovlivnila, zařadil Zemi i slavný režisér Andrej Tarkovskij. (Hans.)

  • - Napriek tomu, že film zaznamenal veľmi úspešný divácky ohlas, komunistickí cenzori ho onedlho po premiérových projekciách stiahli z distribúcie. Niektorí sovietski novinári ho spočiatku chválili, neskôr pre "nesprávny politický odkaz" kritizovali. (MikO_NR_1909)

  • - Doboví cenzoři do příběhu zasáhli a z filmu se musel vystihnout záběr na ulevující si rolníky nebo na nahou ženu. (Hans.)