Zvenigora
Obsahy(1)
Drama ukrajinského režiséra Alexandra Dovženka, ve kterém zobrazuje historický vývoj Ukrajiny od pohanských dob až po období občanské války. Hlavními postavami jsou mytický stařík, střežící bájný poklad, a jeho dva vnuci, usilující o získání pokladu, symbolu bohatství země. (contrastic)
Recenze (8)
Na to, že je to film z roku 1928, jsem se v ději docela ztrácel. Místy je film dost schematický, celkem zmatený děj moc nenavazuje a vzhledem ke zbytku filmu je dost neúměrně akcentována současnost a část o dělnické revoluci působí trochu vynuceně. Ale i přesto je škoda, že podobný němý filmový národní epos v naší kinematografii nemáme. ()
Po formálnej stránke jednoznačne brilantné filmové dielo. Po stránke dejovej je to o dosť horšie. Snímok začína ako akási fantasy, aby to napokon prepuklo v ťažšie pochopiteľný guláš, ktorý nechutí ani po jednom, ani po druhom, ani po tretom. ()
Do popředí vystupují symboly a obrazy, zatímco slova (dialogy, narace) ustupjí silně do pozadí. Jednak je to Dovženkův styl, ale především "Ukrajinu" nelze pochopit verbálně, tj. logicky, racionálně. Ukrajinu nelze pochopit vůbec - a možná proto si každý na ni dělá nárok. Stařík tu představuje jakousi mýtickou osu otáčení, jejíž sklon je pro nezasvěcené nesnadné určit. Ale kdo je tu zasvěcený? Mysím, že ani Dovženko jím není.... Závěr filmu je drsný a poměrně i nechutný, přes srp a kladivo jsou tu k mání už jen buržoázní pletichy. Zajímalo mě, zda se objeví něco jako "pracující inteligence", ale to je zřejmě pojem až budoucích dob (znakem NDR bylo kružítko s kladivem zavinué kruhem klasů; o inteligenci se mluví v ústavě ĆSSR z roku 1960) - rád bych se v tom nechal poučit. ()
Dalsi priemerny sovietsky nemy film, ktory je len obycajnou agitkou ....... vystudovane filmove teoretiky a filmove ynteleguany film prijali , televizne diviaky odmietli. 50 % ()
Dovzenkuv prvni velky film o Ukrajine, slozeny ze dvanacti zpevu, ve kterych se na sebe vaze mnoho siroce rozepjatych casovych useku. Nataceno sto dni. Pro nepozorneho (a ukrajinskych a ruskych realii neznaleho) divaka se tak film stava velmi narocnym na pochopeni. Zde napsany obsah bych poopravil : epochami prochazejici starik poklad nestrezi, ale naopak se ho vic nez jednou pokusi ziskat. Deda (Nikolaj Nademskij) zrejme podobne jako v Dovzenkove Zemi predstavuje ukrajinskeho cloveka minulosti a tradic, ve kterych vychovava i sveho syna Pavla, zatimco druhy syn Timos (Dovzenkuv oblibeny Semjon Svasenko) je pokrokovym prikladem dobreho budouciho komunisty. Kritici vcetne Ejzenstejna ("I mys muze porodit horu") film prijali, divaci ho ale odmitli. ()
Dokonalý úlet dokazující, že na Rusi bylo v té době možné cokoliv. Což je pro filmové umění nepochybně skvělý vklad. Díky filmový klube v Klimentské, kde se nás vždycky pár sešlo, abychom na tyto avantgardní perly civěli v podivném okouzlení. ()
Na jedné straně je technicky téměř dokonalé dílo se skvělou kamerou, použitím montáže a úspornými hereckými výkony, navíc s minimem postav. Na straně druhé je neuvěřitelná neuspořádanost a nevyváženost výjevů, návaznost jednotlivých obrazů je hodně volná a často působí nelogicky, např. postava v jedné scéně poslouchá vyprávění v obyčejném oblečení, v dalším záběru má komplet munici včetně granátu za pasem. Plno věcí tu nedává smysl, když už jsem si myslela, že to chápu, přišla další ťafka, která mě poslala na zem. Posledních 20 minut vypadá jako z úplně jiného filmu a scéna v divadle by určitě byla geniální v úplně jiném snímku, tady však působí jako poslední kapka divákovy trpělivosti. ()
Pomerne tezcd uchopitelny mnohovrstnaty film misici fantasy s realismem, ale Dovzenko je mistrem obrazu a tam kde se ztraci divak v deji mu reziser nabidne monumentalni obrazy a to vyzdviha cely film o stupen nad prumer ()