Stalingradská bitva I

Vďaka Bohu za to, že player má funkciu Fast. Inak by som to tie tri hodiny asi ťažko vydržal. Aj preto, že výsledok je dopredu známy. Aj tak som mal dostatok času na to, aby som porozmýšľal, kto sa od koho učil propagandu: Jožko Goebbelsovie od Rusákov alebo oni od neho. Ale je celkom možné, že mali spoločných učiteľov niekde za mlákou... V každom prípade je toto viac hraný dokument ako film. (16.11.2014)

Stalingradská bitva je film, který mi svou koncepcí připomínal spíše něco na pomezí mezi hraným filmem a dokumentem. Plány vojenských akcí a bitev jsou provázeny mluveným komentářem a záběry bojujících vojáků a politických jednání vypadají jako by plnily pouze ilustrativní funkci. Postavy ve filmu sice vykazují známky života, ale zároveň nemají žádnou hloubku a pokud vůbec projeví emoce, tak výsledný dojem vyznívá jako loutkové divadlo, jakoby hercům někdo cizí vkládal slova do pst a tahal za provázky, kterými je ovládá. Rudoarmějci jsou lidé bez bázně a hany a nekonají se tedy žádné čistky zbabělců z vlastních řad, protože podle tohoto snímku neexistují. Oproti stejně starému Pádu Berlína zde chybí dějová linie zaměřená na vztah obyčejných lidí a není se na co jiného soustředit než na suchopárná data, v 2. díle filmu okořeněná alespoň Hitlerem zamotaným do pásky z telegrafu a Stalinem, jež komentuje notýsek jednoho ze členů svého štábu. JInak se zde jen kumulují fakta ovlivněná propagandou vrcholící v druhém díle vítězstvím bitvy. (08.02.2008)

První část dvoudílného snímku, který vyznívá jako velké vlastenecké připomenutí jedné historické obranné bitvy v Sovětském svazu za 2. světové války. Vznikl čtyři roky po válce, takže se jedná zcela o první zfilmování této události. V tuto dobu pro filmaře nebyl problém využít i přímo autentické válečné záběry. Jinak bylo použito snad vše, co se na svou dobu použít dalo. Modely, zadní projekce, mnohatisícový kompars. Realita tak byla vytvořena dokonale. Snímek však má spíše dokumentární styl vyprávění, takže o nějakém ději nemůže být ani řeč. Hitler táhne dobít Stalingrad a Stalin se mu v tom snaží zabránit. A tak lze spatřit jen bezduché tlachání a plánování Stalina s veliteli a téže počínání Hitlera, který tu tolik místa zase nemá. A to je propojené válečnými scénami, které jsou svým ztvárněním velice realisticky dokonalé. Jako hraný dokument funguje dobře, jen kdyby to nebylo natočeno jako propagandistické dílo. Mnoho věcí a událostí bylo s politických důvodů úmyslně zamlčeno. Neznamená to však, že by se jednalo o špatná film. Ba naopak. Jen si občas divák u toho zívne. (17.11.2013)

Obrovská sovětská propaganda, kde je Pepík Stalin prezentován, jako nejgeniálnější a nejvšestranější člověk všech dob a na druhé straně Dolfík Hitler, jako imuplzivní šulínek. Film je příšerně stereotypní, Pepík neustále reaguje na nastávající problémy při obraně Stalingradu, přičemž si zachovává naprosto klidnou tvář. Takový dřívější Chuck Norris východu. Tak nějak to člověku připadá, že z historických událostí byly ukázány pouze ty, na které jsou sověti hrdí. Kupříkladu mě velmi zarazil úžasný vztah Pepíka Stalina se všemi jeho generály. Ve filmu zní solidní hudba a válečné záběry jsou rovněž docela koukatelné. Naustále všude něco vybuchuje a já se tedy moc těším na pokračování, na které vlítnu okamžitě po odeslání komentáře a hodnocení. Vzledem k tomu, že určitě scénky ve filmu působí poměrně vtipně, tak ze sebe vymáčknu 2*. (29.07.2013)

Propagantistickejšie dielo by snáď nenatočil ani samotný majster propagandy Goebbels. Komunisti sa v tom ale vždy vyžívali. S históriou to má veľmi málo spoločné. Hraný Stalin, dobrák od kosti, tam začal pripomínať deduška Večerníčka. Jediným ospravedlnením je fakt, že v dobe natočenia filmu ešte tento "Oceľový muž" stále žil... (05.08.2015)