2 Dyuo

Tak to bylo vskutku zajímavé, improvizace byla znát i když ve většině případů se projevovala zejména mlčením ^_^. Hodně se mi líbilo, jak si k sobě navzájem postavy nedokázaly říct své pocity, ale díky jejich zpovědi v dokumentární části jim divák rozuměl a tudíž chápal jejich výbuchy emocí. Po „návštěvní“ scéně jsem uvažoval i o 4 hvězdách, poslední půlhodina mi ale přeci jen přišla poněkud zdlouhavá. (27.01.2009)

Tohle tedy bolelo, ale s vedomim, ze jde o experiment vyuzivajici prvky dokumentaristiky a improvizace, to bolelo mene. Obcas slusne strihana kamera.. (04.02.2009)

Pravděpodobnost, že mi tento experiment nesedne, byla dost vysoká. Improvizace dvou herců s typicky japonsky naprosto nečitelnými emocemi je zaznamenávaná dokumentárně odtažitou kamerou. Je tu pár scén, kdy se z toho vyloupne něco zajímavého, ale to mezi nimi mě většinou nudilo (maximálně 50%). (27.01.2009)

[Eigasai 2009] Na něco takového jsem nebyl připravený. Minimálně třetinu filmu jsem tápal, než jsem přistoupil na Nobuhirův způsob vyprávění, a díky odtažité kameře jsem se k pocitům Jú a Keie propracovával hodně ztěžka. Scény byly často velmi vypjaté, ale i přesto jakoby neosobní. Dokumentární pasáže, kde je vyzpovídávala postava za kamerou, byly nezvyklé, ale aspoň částečně mi pomohly orientovat se v tom co cítí. Cestou z projekce se mi to co jsem viděl trošku uleželo v hlavě. Zatím to vidím na 70 %. (27.01.2009)

Celkem originálním způsobem podaný snímek, který i přes relativní dějovou prostotu poměrně slušně uteče. Jde o psychologickou sondu do porodních bolestí partnerského vztahu. Z pásma průměru (byť zajímavého) jej vyzdvihává výjimečně kvalitní vystižení emocí a hluchých míst mezi mužem a ženou apod. V podstatě je to svého druhu až skoro dokument. (28.01.2009)

Většinou klidný vztah, který vyústí v polovině filmu do jeho ataku, kdy shromáždní její nepořádek a vyhodí z okna. Po čase znovu najdou bývalý vztah....Náhled do japonských vztahů. Nepříliš vydatný.(max.50%) (12.11.2022)

Snímka režiséra Nobuhira Suwaa z roku 1997 s takmer vyložene statickou a pocitovo stoickou kamerou Masakiho Tamuru je nazeraním na rozpad vzťahu jednej dvojice (Eri Yu a Hidetoshi Nishijima). Spočiatku pokojné príbehové rozprávanie, postupne narúšané čoraz citeľnejšími puklinami, sa vyvíja do podoby, v ktorej spolu pár nakoniec nedokáže žiť pod jednou strechou. V podstate ide o pohľad na nekompatibilitu a rozdielnosť, ktorým nepomáha skutočnosť, že dvojica, ktorú film sleduje, spolu nedokáže adekvátne komunikovať, respektíve dať pred sebou najavo svoje pocity a názory. Hoci námetu nechýba nápad, v praxi je Suwaova snímka pomerne nevýrazná. Na jednu stranu je jej nevýraznosť, nenápadnosť a pomalosť plusom, čo sa odráža na kvalitnej kamere a zaujímavej hudobnej stránke, avšak na stranu druhú na ňu dopláca príbehovo. A práve to najväčšmi ovplyvňuje jej celkovú kvalitu. 2/dyuo nie je nápadným, ale ani veľmi nápaditým filmom. V podstate rieši napätie vo vzťahu a jeho kolaps, ale to isté robí "xy" ďalších snímok. A najmä lepšie. Nobuhiro Suwa pracuje s nápadom a prináša svojský štýl, ktorý niekde funguje a inde zas nie. (15.08.2024)

Film, který se snažil zobrazit kompletní spektrum emocí, nakonec vyvolal jednu silnou u mě, on mě totiž neskutečně naštval (asi to byl i záměr), ale kvůli jeho experimentálnímu pojetí přeci jenom vyžaduje trochu jiný přístup i od diváka. Nakonec tedy 45% (24.02.2015)