Lalecet Al Hamaim

Tak nějak jsem od Walk on Water doufala v zajímavý divácký zážitek, ale dostalo se mi mnohem silnějšího prožitku, než jsem asi očekávala. Tak především, Lior Ashkenazi je nádherný chlap a jeho postava není zrovna jednoznačně vykreslena. Jeho navrch drsný, realistický, s profesním odstupem a od emocí distancovaný charakter je zároveň svým způsobem uzavřený a teprve postupem filmu se odkrývá jeho jádro. Je tedy zároveň na divákovi aby se každý sám pokusil si interpretovat jeho chování a skryté emoce. To se týká především jeho vztahu s Knutem Bergerem. Již od prvního setkání se mezi nimi vytvoří "electrifying chemistry," která s každým posunem děje ještě nabývá na síle. Až si člověk přeje, aby mezi nima konečně k něčemu došlo:) Právě jejich zvláštní vztah se stal hlavním předmětem mého zájmu a čekala jsem, jak to nakonec mezi nimi dopadne. Sice se nekonalo to, co jsem si tak přála, ale možná je to právě to, co si má divák vyložit po svém. (01.11.2013)

Izraelský stát již mnoho let hájí své právo na přežití. V jeho službách pracuje již několikátá generace lidí, kteří již mnohdy nevědí přesně, co bylo na úplném začátku. Poselství holokaustu začíná pomalu rezavět a z posledních uprchlých esesáků zbyly jen nepohyblivé trosky ležící v postelích, v plínách a na přístrojích. V takové době je už těžké být Damoklovým mečem Šimona Wiesenthala a pomstít židovský národ odstraněním zcela vyřízeného, i když stále hledaného válečného zločince. Doba se mění, mění se i lidé, nastupují nové generace vnuků a pravnuků, boj dobra a zla ale zůstává. Někdy je těžké se rozhodnout, zda zabít ve jménu spravedlnosti, když už je to vlastně zbytečné, splnit rozkaz a povinnost vůči národu, nebo zůstat člověkem... (02.01.2010)

Nenapadny film o vyrovnavani se s vlastni identitou, histori a hledani cesty k odpusteni. Pravda, misty pusobi trochu naivne a mozna by se tam naslo i nejake to klise, ale zustal po nem tak hezky pocit, ze to clovek rad odpusti. On ta naivita ma za spravnych okolnosti take sve kouzlo. Necekane mila zalezitost. Ctvrtou hvezdu pridavam za pointu. (20.04.2015)

Fascinující snímek řešící hned několik problematik najednou. Homosexualitu, napjaté izraelsko-palestinské vztahy a odkaz nacistické minulosti. Agent Mosadu Eyal (Lior Ashkenazi) dostane nelehký úkol, najít a zabít válečného zločince. K tomu má dojít přes jeho prapotomky. Vše se však může změnit s Eyalovou osobní krizí, která ho přivede k myšlence, že i po vodě lze za určitých okolností chodit. (14.10.2015)

Až na tu nesnesitelnou hudbu, skvělé! Hlavní hodnota filmu neleží v příběhu, ten občas kulhá, ale ve stylu, jakým popisuje dodnes trvající konflikt mezi židovským pocitem zloby (rozhodně ne neoprávněným) a smířeným pohledem Evropanů. Jak vnímáme holocaust tady? Jako část historie, která byla šílená, ale je za námi, a krom popíračů holocaustu nás moc nevzrušuje. Zcela pochopitelně pro Židy holocaust znamená mnohem víc. Walk On Water tenhle konflikt probral z obou stran a obě strany konfrontoval v postavách agenta Mosadu a berlínského gaye, kterého sice minulost žere, ale nehodlá jí dát prostor, aby ho omezovala. K základní linii příběhu autoři přidali v drobných motivech izraelsko-palestinský konflikt, neonacismus, pocit viny za ztrátu milovaného člověka. Snímek je špionážním filmem stejně jako romancí. Hutné drama, které všechno myslí vážně, i když se nezatěžuje velkými gesty a kýčem (až na úplné finále, které se ale k příběhu báječně hodí). (16.02.2013)