Reklama

Reklama

Večeře pro jednoho

(TV film)
  • Západní Německo Der 90. Geburtstag oder Dinner for One (více)
Krátkometrážní / Komedie
Západní Německo, 1963, 18 min

Britský varietní skeč z dvacátých let natočený v roce 1963 německou televizí je opravdu kultovní! Kupodivu hlavně v německy mluvících zemích a pak ve Skandinávii. Každý rok - počínaje rokem výroby dodnes - se tato drastická až morbidní leč přelaskavá miniatura objevuje na obrazovkách. Stařičký sluha rozesmává generace diváků. Obsluhuje svou stařičkou Lady a protože ostatní pravidelní hosté - byli kdysi čtyři - už nejsou na tomto světě, musí za ně zdvihat číše k nesčetným přípitkům, následujícím po každém chodu. Jeho cesta od stolu ke krbové římse, odkud servíruje, vede přes tygří kůži s rozměrnou hlavou zvířete, o kterou pokaždé - s jednou výjimkou - zakopne. Hyperkultovní, stále se opakující otázka a odpověď - "stejně jako loni? Ano, stejně jako loni, Jamesi" je doprovázena hromovým sborem nadšených milionů diváků. Alkohol dokonává své, boj je marný. Každý - kromě Sergeje Bondarčuka ve filmu Osud člověka - musí podlehnout. Stařičká dáma odvádí svého potácejícícho se služebníka nahoru po schodech tam, kde tušíme ložnici - se slovy - stejně jako loni, Jamesi. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (54)

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Vtipům z grotesek příliš nehovím, nedokážu se smát tomu, když někdo zakopne, spadne, srazí si vaz. Když to dokonce udělá několikrát po sobě, přijde mi to trapné. A to tak, že velice. Tenhle kousek rozhodně nepatří na scénu žádného solidního divadla, je tak akorát pro to varieté. Tam se mohou lidé opít, když se nudí a pak je to zřejmě začne i bavit. Že bych se nebavila vůbec, nemohu říci, závěrečné nalévání má již gagy, které mě až tak neuráží. Nejvtipnější je samotná pointa, což přesně tak má být u dobrého vtipu. Takže sečteno, podtrženo, jako vtípek celkem vydařené, jen se zbytečně dlouhou a hlavně trapnou předehrou. ()

Cooper_J. 

všechny recenze uživatele

Hluboké a nervy drásající existenciální drama může, rozpolceného mezi bytostným odporem k alkoholu, a staroanglickou služebnickou oddaností. Zdánlivě komický nádech příběhu, podpořený občasnými gagy s tygří předložkou (jakožto symbolem mrtvolné vyčpělosti kdysi nespoutané divočiny) a dalšími pohybovými kreacemi stále opilejšího hlavního hrdiny, nemůže překrýt rámec antické tragédie, ani všudypřítomný pocit sklíčenosti diváka nad zjevnou absurditou jednání obou postav. To nakonec graduje v překvapivou pointu, odkazující jak na repetitivnost společenských konvencí, tak na nemožnost popření biologické podstaty člověka. Pouze pro silné nátury. ()

Reklama

easaque 

všechny recenze uživatele

3* tuhle kultovní novoroční taškařici jsem viděl dnes poprvé, tak nemám důvod ji nadhodnocovat z důvodu nostalgie a možná kvůli ní má tady tak vysoké skóre. Podobně by asi dopadly některé scénky z Televarieté nebo Možná přijde i Kouzelník. Pokud se chcete dozvědět jakou mají televizní tradici v některých západních zemích, zkuste si vyhledat tuhle černobílou scénku třeba tady. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Vždy rád kuknem tv vianočno/novoročný kult v iných štátoch, či jazykových oblastiach. Napríklad Nemci majú túto jednoaktovku, alebo sfilmovaný frk, anekdotu. Úroveň gagov je založená na stále nacecanejšom sluhovi a jeho komických zakopŕcnutiach, chôdzi a reči. Čiže: aha on pije a vzorne plní príkazy: no buhahaha, to je ftipné jag hovado. I keď nutno dodať, že pointa je skvelá. Takže hodnotovo vyvažujem planú štvrťhodinku zakončenú parádnou pointou, ukrývajúcou sa v samom závere. Taký prístup majú aj niektorí spisovatelia, napr. anglický spisovateľ Roald Dahl v svojich poviedkach tiež dáva silu a dôraz do posledných viet, no zároveň musím povedať, že kým spisovateľov obsah predtým je ozaj zaujímavý, na rozdiel od obsahu tejto, v Nemecku kultovej, mikrokomédie. ()

Radiq odpad!

všechny recenze uživatele

Toto a kultovní? Možná pro nějakou skupinku lidí, co nepoznají dobré herectví a vtip. Je mi líto těch starejch herců, kteří v tom vystupovali, ale i když v některých dobách to asi diváky velmi bavilo, v dnešní době u toho mám takovej ten nepříjemnej pocit jako dívat se na člověka, kterého jste celej život znali a teď je z něho smradlavej ležák se smrtí na jazyku. Velmi trapné a vůbec ne vtipné zakopávání o tygří hlavu, velmi trapné opakování toho samého, jen s větším vlivem alkoholu, velmi trapné a vůbec ne vtipné zahrání vlivu alkoholu, no celé to prostě bylo trapné. Myslím, že by mě to nebavilo ani v době vzniku a nechápu, proč to i takhle po letech pořád trapně nostalgicky vysílají. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (2)

  • Skeč existuje ve dvou verzích, ačkoli v obou hrají totožní představitelé a obě vznikly ve stejný rok. Kratší desetiminutová verze je točená v lacinějších kulisách, zatímco delší osmnáctiminutová má výrazně lepší scénu a volnější stopáž umožňuje jednotlivé gagy lépe načasovat a vystavět. Delší verze také v kompletní podobě zahrnuje úvod v němčině, kde moderátor divákům vysvětluje nadcházející dění (skeč se odehrává v angličtině a vznikal pro německou televizi). Hlavní rozdíl obou verzí spočívá v jejich rozzáběrování. Pasáže vyžadující bližší záběry jsou v delší verzi snímané z vhodnějších úhlů, kde mnohem lépe vyzní mimika postav. (JFL)

Reklama

Reklama