Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Horor

Recenze (3 349)

plakát

Loki (2021) (seriál) 

Loki se stal mou oblíbenou postavou už dávno, ale co by se tady dalo posrat? No samozřejmě cestování v čase, případně nějaký ten multivesmír. A tady je to bohužel hlavní zápletka. A dokonce to vypadá, že ani v další sérii se tomu nevyhneme. Přemýšlím, co mě vlastně zaujalo - maximálně tak různé verze Lokiho (hlavně Richard E. Grant jako "classic Loki" a samozřejmě aligátor Loki) a mít na to choutky, tak i ta prdelatá kozatá černoška. Ale co se týká děje, to je jeden velký chaos s hromadou děr, kde bylo asi záměrem udělat to tak spletité, aby to divák už vzdal a nepátral, jestli to ještě dává smysl nebo už ne (když už pominu ty mutlivesmíry a časobordely, tak mi třeba vůbec nedošlo, jak je možné, že Loki existuje ve variacích multigenderových, multirasových a dokonce multidruhových). Musím pochválit, jak to bylo natočené - zdařilé efekty a ty různé scenérie vypadají fakt hezky. Jde vidět, že peníze tady nechyběly. Sem tam se objevil i povedený humor, hlavně z hrdla samotného Lokiho, ale třeba i takový Mobius (nečekaně komediant Owen Wilson) sem tam perlil. Mám dojem, že "He Who Remains", kterého hrál Jonathan Majors, byl zároveň v roli Kanga Dobyvatele, takže se nám tady pěkně proplétá příběh dalších MCU filmů, ne? Pokud to ale půjde stejnou cestou, tak vůbec nevím, jestli se mám vůbec těšit...

plakát

Falcon a Winter Soldier (2021) (seriál) 

Na to, že to bylo tak kapitánsky americké, to nebylo špatné. Aspoň bylo hezky vysvětleno, kdo bude teď místo Stevea Rogerse a jak vzniknul U. S. Agent. Někdy je tam zbytečně moc okecávání, ale dá se to snést. Akce silně přitažená za vlasy, ale jsme ve světě superhrdinů, tak to překousnu. Kromě dvou hlavních hrdinů potěšilo, že se do svých rolí navrátili třeba Baron Zemo (Daniel Brühl), Sharon Carter (Emily VanCamp), padouch Batroc (Georges St-Pierre) nebo členky Dora Milaje z Wakandy. Ale co mě okouzlilo nejvíc, tak Erin Kellyman v roli Karli Morgenthau - teda hlavně svou pihovatou kudrnatou zrzavou krásou a je škoda, že neměla víc příležitostí se usmívat (ona má snad i ďolíčky, to miluju!). A jako bonus Praha vystupující pod krycím názvem Riga/Madripoor nebo jiné české lokality. Za mě jakž takž spokojenost.

plakát

Maminka mrtvá a nejdražší (2017) 

Tohle je prostě ze života (a nutno říct, že ze života v USA), to snad ani nejde vymyslet. Co na to říct? Psycho maminka se za těch 20 let činila, svině... a samozřejmě taky tloustla. Dcerka stárla... a přesto pořád vypadala jak malá retardovaná postižená holka. Jinak dost kruté bylo už to, že holce dali jméno Gypsy. Moc rozumu nepobrala, ale asi za to mohly ty okolnosti - těžko si něco takového představit. Bylo jasné, že záměrem tohoto dokumentu bylo vzbudit v nás soucit, ale z dokumentárního hlediska se nic zvláštního nekoná. Mrzí mě, že tvůrci neměli dost trpělivosti, aby s tímto příběhem trochu počkali a my se dozvěděli i to, jak byl odsouzený její komplic a třeba z něj dostat i jeho úhel pohledu v přímém rozhovoru. Nebo počkat na její (podmíněné) propuštění, ať to má nějaký happy end. A taky by neuškodilo trochu víc objektivnosti.

plakát

Na stojáka (2004) (pořad) 

Na stojáka, ale někdy bohužel i na čuráka. Po 112 dílech můžu říct, že to bylo jak na houpačce - některá vystoupení nápaditá a super, jiná zas trapná a nezábavná. A přišel jsem na to, že to bylo jednotlivými komiky. Je jasné, že ne vždy se všechno povede, ale když to nevyjde jednou, může se zadařit při dalším výstupu. Ale taky platilo to, že když někteří zklamali jednou, zklamali (téměř) vždy. Nemá cenu se vyjadřovat ke všemu, protože tam toho bylo opravdu hodně. Je to prostě lavina docela dobré zábavy. Vypíchnu jen ty, kteří mě nějakým způsobem tak nějak celou dobu něco. Začnu uvaděčem "Stojákem" "Rozkaz zněl jasně, nesmí projet za žádnou cenu" Miroslavem Kamanem, který se objevoval v prvních dílech - nejdřív to bylo krásně suché a docela i zábavné, ale pak trapnost převážila, protože toho bylo už moc. Je dobře, že od něj pak už upustili. Nikdy mě nezklamal Robert Nebřenský - za prvé k tomu má ksicht, za druhé to skvěle předvádí a má super nápady, prostě moje vlna. Z žen mě překvapila pro mě neznámá Jana Tučková, která vždy překvapí takovou kravinou, že to není možné, chch, třeba lekce vaření. I její manžel Lumír Tuček, který se později proslavil svým hip-hopem, přišel v ranějších vystoupeních vždy s takovou blbostí, která sice někdy zaváněla trapností, ale on to prostě umí podat a vždy pobavil. Naopak protipólem je Lenka Vychodilová, která má sice svůj styl, ale jestli si o sobě myslí, že je vtipný, tak podle mě není. Polívková byla taková hrůza, že tam byla asi 2x a já doufal, že snad víckrát ani nebude. Hanák není vůbec špatnej, i když se časem docela okoukal a jeho poezie - sic propracovaná - je většinou o level horší, než jeho jiné stand-upy. Matonoha, to je kapitola sama o sobě - jednou debílek, jednou dobře ukecanej, jednou nahoře, jednou dole. Václav Koubek fajn. Marek Daniel zpočátku spíše podprůměr, ale pak se do toho pěkně obul. Sobota sice přišel se svejma legendárníma věcma, ale tady vůbec nazabíraly. Poláškovi postupem času došel dech, Kočičkové taky. Objevilo se tam plno dalších známých ksichtů, ale většinou jen párkrát v různé kvalitě. Nezapomenutelná ale třeba byla Věra Víchová, jak žere nebo furt nějak držkuje nebo Marie Ludvíková se svou předpovědí počasí. Od některých bych čekal mnohem víc: Čtvrtníček, Ruda z Ostravy Kavalčík, Liška a další. A pak tu jsou ti, kteří se tímto pořadem proslavili nebo zviditelnili. U některých fajn, u některých bohužel. Na Pazderkovou asi jsem vysazenej, protože to byla většinou hrůza (až mě jednou pobaví, tak budu překvapenej - nechápu tu její popularitu a věčně otřepané téma blbé blondýny). Pavlásek ve svých začátcích, u kterých by mi nevadilo, kdyby byly i jeho konce, ale bohužel nebyly. Byly to většinou velmi trapné, vveellmmii trapné výstupy. Naopak pochválit musím Karla Hynka, který vždy přišel s dobrejma hláškama a jak kdyby se pro stand-up narodil. Stejně tak Pavel Tomeš, kterej se nemusel pitvořit, aby zaujal a vysloužil si u mě hromady smíchu nebo Miloš Knor, který se nezastavil jen u P, ale pěkně pokračoval pekelným proudem pobavení. Dále třeba sympaťák Filip Chlud, Richard Němec nebo Jakub Žáček se svejma ujetostma, i docela ucházející Daniel Čech a vlastně i ten Petr Vydra, který na jednu stranu vystupuje dost intelektuálně, ale humor má chytrý. Vždy jsem se taky těšil na kouzelnické kravinky Michala Nedvěda. Vždy, když tam byla Lucie Roznětínská, věděl jsem, že to bude stát za hovno. Pro publikum muselo být docela příjemné to, že si tam u toho mohli v klidu popít a zapálit, ale čím dál častěji se stávalo, že je komici do svých vystoupení zapojovali, a to se mi většinou nelíbilo. Jak říkám, bylo to tak půl na půl, ale že jsem skouknul vše a v každém díle mě něco pobavilo, dávám lehký nadprůměr.

plakát

To nic, drahá (2022) 

Nemůžu říct, že to není zajímavé. Alespoň do doby, než dojde k rozuzlení. Mezi náma - ono to bylo celkem jasné, že to tak dopadne, protože... co jiného chcete furt vymejšlet. Na Florence Pugh se dívá dobře, hlavně když se zrovna netváří jak kakabus a je zrovna sexy. To byl kompliment, kdyby něco. A na štěstí to nebyl romantický film, jak na mě působil plakát k filmu.

plakát

Bullet Train (2022) 

Zábavnej film, kterej kupodivu netáhne jen Brad Pitt, ale i další hromada zabijáků a obětí... a těch obětí by se jeden nedopočítal. Sláva. I když je to násilné a krvavé, je to odlehčeně násilné a krvavé. Násilí je tam požehnaně, ale moc realisticky to často nevypadá - spíš než šokovat to má pobavit nebo černohumorně pobavit, když už tak vyznívá celej film. Těch digitálních efektů ale mohli trochu ubrat a z přehnanosti těch akcí taky (lozit po vlaku, rozbíjet rukou jeho sklo, vlát za vlakem a hlavně finální vlakonehoda, no, to už se nemohlo líbit nikomu). Divné je, že japonskej vlak je plnej amerických pasažérů a jak si tam nikdo ničeho nevšímá. Pop-kulturní odkazy mám rád, ale když jsou jen o Mašince Tomášovi a ještě v takovém množství, tak se to omrzí. Je to sranda, ale taky je to taková blbinka, která se snad inspirovala nějakým japonským komiksem, ne?

plakát

Ať žije Django! (1968) 

Stylová úvodní titulková a hudební znělka dává naději, že by to mohlo být i celkem povedené. Najde se pár věcí, které původního Djanga připomínají (vzhled - modré oči, strniště, hadry a cigáro a samozřejmě kulomet), ale jinak jde o úplně jinou postavu, která má společné jen to jméno. I když herecky se Terence Hill Francu Nerovi vyrovná, děj je hodně blbý a nezáživný. Nic překvapivého a téměř odpad, který nedám jen proto, že existují mnohem horší filmy.

plakát

Django (1966) 

Začne to skvěle - muž táhnoucí rakev, záchrana bezbranné ženy, osamělý pistolník, mlčenlivý a když něco řekne, spíš to cedí mezi zuby. V liduprázdném městečku jen bahno, děvky, salón... a pak přijde na řadu kulomet. Pravda, kulomet je nesmysl s nekonečným množstvím nábojů a lehký jako pírko. Ale až po sem je to úctyhodná pocta westernu staré školy... S bandou Mexičanů ale přijde problém. Krádež zlata z fortu, zlato vypadající (a asi i vážící) jak müsli, nemožné množství mrtvol - no jo, když padouši tomu jdou tak trochu naproti, když samovolně vbíhají do střel. A degradace děje do stupidní polohy. Ani ten Franco Nero už není takovej borec, přestože charisma může hrstmi rozdávat. Celkově ta kvalita filmu stojí za prd, ale nelze tomu upřít fakt, že zde vznikla když už ne legendární, tak alespoň nezapomenutelná postava. A taky docela chytlavá úvodní píseň.

plakát

WandaVision (2021) (seriál) 

Wanda Maximoff doposud neoplývala žádnou superhrdinskou přezdívkou, tak tady máme nakombinovanej příběh o tom, jak ji dostala. Scarlet Witch. Nakombinovanej nebo překombinovanej? To nevím, ale hlavně originální. Zpočátku asi budete hodně zmatení, protože vůbec nechápete, jak se tohle dostalo do MCU, ale časem se to vše vysvětlí a je to i relativně věrohodné. Tedy pokud dokážete tolerovat, že existují opravdové čarodějky. Jinak je to pěkné rozloučení s Visionem a co bude s Wandou, o tom můžeme leda tak fantazírovat - alespoň podle toho, co jsme viděli v poslední potitulkové scéně, z které jsem nechápal... Ale vypadá to zajímavě.

plakát

Serj Tankian: Elasticity (2021) (hudební videoklip) 

Hudba od Serj Tankian je dost dobrá, i když já osobně jsem zaměřený spíš na elektroniku... a v tomto případě je hudba lepší než videoklip. Ale i ten se celkem dá.