Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Kompletní děj filmu se skládá ze tří povídek, ve kterých je vždy hlavní hrdinkou Lucie. První příběh se odehrává v roce 1895. Lucie nutí svého manžela, aby se zapojil do války proti Španělsku. Druhý příběh vypráví o Lucii, která byla v roce 1932 rozvedenou matkou a napomáhala ke svržení kubánského diktátora. Třetí povídka je o Lucii, kterou mlátí vlastní manžel, a ona se mu pokouší vzepřít. (StrYke)

(více)

Recenze (11)

Rozjimatel 

všechny recenze uživatele

"I love you, Lucía, but you have to obey me, damn it!"     Poviedkový historický film charakteristický svojim neustálym a neočakávaným prepínaním žánrov a akousi splašenou kamerou (predchodca Greengrassa?), ktorá často netriafa do záberu a často je rozostretá. Film prináša mnoho pôsobivých obrazových výjavov, ktoré sa ale žiaľ striedajú s preštylizovanými melodramatickými scénami, pôsobiacimi amatérsky a vyvolávajúcimi skôr úsmev. Veľmi silnou stránkou všetkých troch poviedok je výborná hudba, ktorá tiež divoko strieda všetky možné žánre, ale pocitovo s jednotlivými príbehmi výborne ladí. Pár slov k jednotlivým poviedkam a ich hodnotenia:     1. (1895): 2,5*  Silný kontrast medzi bohatými paničkami, ktoré ako hlúpe husičky trkocú a rehocú sa niekde na zámku a hrôzostrašnými vojnovými výjavmi a zábermi bedače na ulici. Hlavná postava je dosť nesympatická a hysterická ťapa. Záverečná scéna je ako taká psychedelická nočná mora.     2. (1932): 2,5*  Revolucionársky príbeh s melancholickou náladou a výbornou hudbou (ako od Morriconeho). O niečo lepšie ako prvá poviedka, najmä v tých pasážach, keď sa kamera trochu upokojí (čo platí väčšinu poviedky, okrem šialeného a chaotického stredu). Hlavnou postavou je tentokrát milá dievčina.     3. (196..): 3,5*  Príbeh jedného mladého páru, mladej sexi dračice a odpudivého tupého hoväda, so skvelou hudbou, ktorá sa dokonca aj zapája do rozprávania príbehu. Pre mňa jednoznačne najlepšia poviedka, hoci tá pojašená kamera miestami úraduje aj tu. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Kubánci, to je túžba po revolúcii (boje, násilie, zmeny režimu) a láska (vášeň, romantika, hádky). Samozrejme to platí na celú Latinskú Ameriku. Problém je v tom, že sa to dá ťažko skĺbiť. Pokiaľ chcete bojovať, vaša žena/sestra bude trpieť. Posledná poviedka sa však revolúcie iba dotýka a zaoberá sa rodinným životom a jeho strasťami a slasťami. Odvážne feministické dielo, narábajúce zároveň s avantgardnými prvkami a na prvý pohľad prvoplánovou melodramatickosťou. Ale to sú proste Kubánci. Tri Lucie aj napriek závažnosti svojich myšlienok svojou epickosťou a režijným majstrovstvom utečú ako voda. Do hry nakoniec vstúpia aj komediálne prvky v poslednej poviedke a toto mierne odľahčenie bolo iba ku prospechu veci, po prvých dvoch bola totiž nálada filmu veľmi temná. ()

Reklama

kaylin 

všechny recenze uživatele

Kubánské filmy mají podle všeho společný jeden důležitý prvek - je v nich obsažena jejich národnost, jejich kultura, jejich politika, jejich specifika. Tohle je pro národní kinematografii neskutečně dobře a Solásovi se to navíc povedlo prezentovat rovnou na třech ženách jednoho jména. Dlouhá, ale nikoli nezajímavý film. ()

corpsy 

všechny recenze uživatele

Epic. Možný zahraničný výraz pre toto dielo. A nieje to len pre jeho honosnú dĺžku. Ono je to vlastne snímok, ktorý ponúka všetko, čo kinematografia ponúknuť môže ( okrem sci-fi ). Ale! A to je v tomto prípade podstatné. Nemá to aj napriek režijným kvalitám, silu upútať na celé dve aj pol hodiny. Príde mi to ako niečo megalomanské, čo niekto uchopil za nesprávny koniec. Hold, to sú roky 60te. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Lucía, neboli žena zajatkyní vášní doby i vášní srdce. Humberto Solás sice postupně představuje tři různé filmové styly, avšak dělá to po svém, zachází do krajností, do grotesknosti, víří náladou, aby vycenil zuby a spatřil lidskou důstojnost. Kameraman Jorge Herrero předkládá pečlivě uspořádané obrazy, neklidně pulsujícím pohybem kreslí psychedelická zákoutí lidských duší, bolest a bídu toho lidského spolubytí. Vírový pohyb obrazu uvádí do pohybu synchronní tanec těl i citů, jeden tanec je překrýván druhým, tančí se na slunci, tančí se ve křiku zoufalství, tančí se ve vlastním nitru. Hudební podkreslení Lea Browera zvýrazňuje a doplňuje leitmotivy situací. První dílek spojuje osobní intimní zkušenost s nadosobním rámcem, ve druhém subjektivně nalézaný smysl volá po obecné platnosti a třetí díl pak osobní intimní zkušenost představuje jako moment, jehož můžeme využít ke svému vlastnímu uskutečňování. Rok 1895 a nové rozhoření bojů za nezávislost. Aneb náhle zjevící se iluze lásky a lákání lásky jako past, do níž se řítí Lucía (Raquel Revuelta). Víra v lásku se mění ve zmar, běs a věčnou rozervanost. Nesporných úspěchů, jak dokazuje Rafael (Eduardo Moure), lze docílit zajisté netradičními způsoby. Rok 1932 a počátek pádu diktatury Gerarda Machada a následný nenápadný nástup Batistovy diktatury. Aneb láska jako osobní protest a revolta, jež však díky všem okolnostem vnějším nabývá obecnou platnost. Láska opětovaná dodává sílu, jak poznává Lucía (Eslinda Núñez), avšak protest úplný vyžaduje celkové nasazení, jak poznává Aldo (Ramón Brito). Protest jako forma útěku, nakonec nezdařeného. Rok 196.. a manifestace skutečného úspěchu revolučního vítězství. Aneb láska jako možný impuls k překonání předsudků, tj. střet tradičního s tím, co díky emancipaci zdravě nabírá na sebevědomí. Bezelstně vitální Lucía (Adela Legrá), chorobně žárlivý Tomas (Adolfo Llauradó) a jejich manželský svazek. Dokáže však láska překonat vlastní omezení? Lucía, to je vír a osobní účast v centru dění a ženská emancipace volající po naplnění svých vlastních potřeb. Poezie, pohyb, detail, lákání a choreografie proudu, stylová filmová výpověď. ()

Galerie (4)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno