118 dní v zajatí ľadu

Hľadám dobrovoľníkov pre nebezpečnú cestu. Nízka mzda, krutá zima, kruté hodiny v úplnej tme zaručené. Návrat neistý. Uznanie len v prípade úspechu. sir Henry Shackleton. ... Čo človeka núti siahnuť až na dno svojich fyzických či psychických síl? Čo núti riskovať svoj vlastný život či ho zveriť do rúk niekoho iného? Odpoveď je pocit, že som spravil niečo jedinečné, niečo čo predo mnou nedosiahol ešte žiadny človek. Pavol Barabáš vie ako obrúsiť surový práve vyťažený diamant a vie ako ho premeniť na nádherný žiariaci klenot. Vie sa vcítiť do kože aktérov i keď nieje priamym členom expedície. A čo je dôležitejšie, vie všetky tie silné emócie telepotrovať cez obrazovku priamo na diváka. Silné rozprávanie podfarbené dojímavou hudbou, heroickými výkonmi skutočných ľudí a romantické pohľady na silu prírody. Najväčšia vďaka za dokument však patrí nenápadnemu hrdinovi Ivanovi Kužilevskému, ktorému sa podarilo získať skutočne nádherné obrázky a zachytiť mnohé situácie nehľadiac na vlastnú únavu bezpečnosť či pohodlie. Viac takýchto klenotov! (19.01.2012)

Tohle aby člověk absolvoval musí bejt naprostej maniak... Ještě dokážu pochopit lidi, kteří se šplhaj po nejextrémnějších cestách na 8smitisícovky, ten pocit, když vylezeš nahoru musí bejt k nezaplacení. Ale tihle borci se dobrovolně vydali na cestu mezi lední medvědy, na cestu kde za sebou táhli saně a batoh těžkej jak prase. Každou chvíli obcházet nezamrzlou vodu, pořád se bát, že se propadnej do hlubin oceánu. Tohle mi hlava nebere a nikdy nevezme. Ale dokument je to parádní a já sem teda rád, že sem to s nima mohl trošku prožít, i když sem si celou dobu říkal, že to sou blázni... (22.10.2022)

Tak ještě do třetice (a asi už naposledy) jsem se podíval na pana Barnabáše. Připomnělo mi to tentokrát ten kreslený vtip jak se horolezec s maximálním úsilím vyšplhá na nějaký kopec a zjistí že nahoře je pohodová restaurace ... Podobně i tady se týpci samoúčelně, hazardně a s vypětím všech sil celé týdny plahočí po ledu s tunami nepraktických zavazadel a po cestě je jen tak mimochodem navštíví pár turistů, kteří stejný úsek zvládnou v pohodě za pár chvilek helikoptérou (a stejně v pohodě by doletěli i na ten severní pól). Ale když to někoho baví... Otázka jestli by to celé dělali i bez toho natáčení na video. Ale dává mi to zhruba stejný smysl jako třeba vypravit se na maximálně dobrodružnou pěší expedici se závažími a ve skafandrech z Českého Krumlova do Prahy po dnu Vltavy a po 50 dnech dorazit s vypětím všech sil k cíli a konečně se nadechnout opravdového vzduchu ... jede tam sice autobus, vede dálnice a dá se jet i na loďce, ale bylo to úžasně extrémní, obdivuhodné a dobrodružné :)) Nebo by to po tom dně mohli zkusit třeba trabantem ... to by mohlo mít ještě větší úspěch ... když není co jiného na práci ... (19.05.2020)

„Odmenou im je takmer mystický pocit spriaznenosti s prírodou. Je ich očistou uprostred života. Znovuzrodením. Práve ono im pomáha uvedomiť si zmysel a pravé hodnoty života.“ Jeden z prvých „barabáš-filmov“ (konkrétne tretí) pojednáva o expedícii z Ruska cez Veľký klinec do Kanady a o ľuďoch, ktorí vedeli do čoho idú (približne). O nepokojných dobrodruhoch, chápajúcich, že ľudská duša nepozná hranice. (21.12.2005)

Ano, film je určitě velice dobrý, ale co je ještě lepší, je výkon samotných aktérů: skoro čtvrt roku ve 4 lidech, nevidet nic než sníh a led, teploty při které zamrzá i vodka, ponorková nemoc, nemluvím o nebezpečnosti celé cesty... Jak řekl Reinhold Messner, tento přechod je jeden z posledních dobrodružných problémů, který ještě před lidstvem stojí... Těmto čtyřem polárníkům se ho podařilo vyřešit. (04.09.2006)