Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Krimi
  • Komedie
  • Dobrodružný

Recenze (380)

plakát

Zákon lásky (2021) 

Mám rád naši kočku a ona mě. Mohl bych se s ní prosím oženit nebo aspoň registrovat? Zvítězí nakonec láska nad lží a nenávistí? Tolik zapšklého a konzervativního nepochopení v širém světě!

plakát

Pěreval Ďatlova (2020) (TV seriál) 

Temně podmanivá ruská bylina odehrávající se v retro KGB úřadech, veteránských sovětských autech i letadlech, uprostřed depresivně vzpomínkových válečných stříleček a zejména v mrazivých a větrných sibiřských domorodých horských pustinách. Možná jen škoda že všechny ty po celou dobu naznačované mysteriózní i thrillerové linie se v závěru téměř beze zbytku rozplynuly a konec byl už trošku příliš realisticky jednorozměrný a lehce prodlužovaný (i když procházet bych se tam s nimi v tom finálním nočním vánku opravdu nechtěl) - na úkor třeba nedopovězeného romantického příběhu našeho tajného vyšetřujícího soudruha a jeho milé pitevní soudružky. A přitom co bránilo tomu přece jen dodat aspoň nějaký ten malý tajemný přesah?;) (temný duch Sore Nai i nebeští osvětlovači zklamaně kroutí hlavou...). Tak aspoň toho jasnozřivého domorodého dědušku (i pána prstenů) úplně nevymazali. Ale i tak to byla hodně slušná originální nálož s krásnou ruštinou, skvěle natočená, s mnoha atmosférickými momenty a místy i mrazivě temnou hudbou. Prostě takový docela pohltivý Bílobyl - a v hlavních rolích: nadrženaja děvočka, očeň krasivaja i něžnaja doktorka, smutnyj tovarišč komrad major KGB (vypadající jako bratr komisaře Cattaniho:) sa svojim bolšim tlustym asistěntom i domorodyj maľčik, katorij v ljese serjezno zabolěl...

plakát

Třídní schůzka (2021) (TV seriál) 

Dementní výplod dementní doby: usilovná snaha o něco jakože super aktuálně vtipného, ale ve skutečnosti je to jen trapně a teatrálně vyumělkovaná přiblblá a zkostnatělá online fraška. Pokus o smích lehce iritujícím lechtáním kyjem. Ještě chyběl nějaký ten duch, který by všechny tyhle reinkarnované Vlastníky na závěr sežral.

plakát

Host (2020) odpad!

No sláva! Kokotvidová pandemence přináší první adekvátní umělecké plody. Gratuluji. Toto dílo zároveň potvrzuje jednu z vysoce odborných teorií, a to že v rámci tzv. velkobritské mutace (ano, dívám se na původ filmu správně) zlý virus v těle přesunuje veškerý obsah bublajících análních exkrementů do samotného centra dutiny lebeční, odkud pak na všechny strany vytryskávají nezadržitelné výrony kašlavého a silně páchnoucího dementálního průjmu. A podle posledních výzkumů je údajně vůbec nejnebezpečnějším a nejzákeřnějším projevem při této nákaze začít označovat tyto vlastní lobotomické infekční výměšky termínem "film, thriller" apod. a veřejně je kolem sebe šířit (!!). Opatření tudíž zjevně nejsou dostatečně účinná a nedodržují se! Po zhlédnutí tohoto morového výblitku se proto v zájmu ochrany všech mrtvol v mražácích uchyluji do dobrovolné šestitýdenní karantény s minimálně 15 PČR análními a antidebilními testy! (P.S. - a nyní nové šokující svědectví: bezprostředně po dopsání této odborné recenze vyskočil z písmene T na klávesnici malý hořící Budulínek, odhodil notebook na okenní parapet a pos*al celou zeď. Všechny mé Zoom-bie partnerky začaly vyděšeně online výt a u některých dokonce došlo k tragicky šokujícímu odpojení od 666G pekelnetu! A u všech ostatních ke snížení rozlišení obrazovky z pěkného standardního 10,8p na 1,08p).

plakát

Rozhněvaný muž (2021) 

Temný princ Jasoň se za asistence svého věrného děda Vševěda vydává na bystrozrakou misi, během níž opět nešetří ani své kulky, ani okolní trpaslíky a ve svém neviditelném a neprůstřelném brnění mrazivě a nezastavitelně kráčí za smutným stínem bývalé princezny Zlatovlásky. Mr. Ritchie si ale v rámci relativně jednoduchého schématu docela pěkně pohrál s LA kulisami, crossfady, flashbacky, střihy, atmosférickými momenty i dusající plíživou synth hudbičkou, takže ve výsledku jsme dostali překvapivě svěží celozrnný akční moučník, který snad jen trošinku na kraji okoral díky možná až příliš mono barvotiskovému závěru (Honza Rambo 5 z dálky s úsměvem pozdravuje - je ale pravda že Drsoň se v rámci finálního "dotýkám se tě potřetí" zaměřil na jiné orgány než srdce :) ). Proti nedávným Nikdům, Autistickým rytířům a dalším lehce impotentním fraškám to ale docela sytě a hustě odsýpalo, takže s potěšením vytahuji z korby auta poctivé čtyři miliony v pytli (ale pár drobných si nechávám, abych se po vzoru Mistra mohl též přihlásit k postgraduálnímu kurzu pokročilé herecké obličejové mimiky u profesorů Bena Afflecka a Chucka Norrise:))

plakát

Nevina (2021) (TV seriál) 

Namlsán skvělým Contratiempem, těšil jsem se na další sofistikovaně inteligentní nářez ze stejné dílny. Bohužel obdržel jen silně překombinovaný a lehce páchnoucí telenovelovitý odpad s dojemně navoněnými hulícími štětkami v hlavních rolích, donekonečna a otravně předvádějícími své slizké powerpointové prezentace u tyče (i u p...) - což se zjevně stalo hlavním uměleckým velemotivem celého opusu i každého jednotlivého dílu, se zdatně se-kundujícími mentálně vykastrovanými zaměstnanci a řediteli tohoto přísného papá bordelu, to vše v rámci zhruba poloviny stopáže. A zbývající polovina byla podobně "strhující", plná úporných snah o povinné nepřehledně vyumělkované dějové i kecací přesmyčky, za pečlivého a přísně detektivního dohledu bývalé malé jeptišky a to vše podložené neutichající monotónní a jakože silně dramatickou hudbou inspirovanou přinejmenším samotnými hlubinami Mordoru. A jako ňuňu zákusek ještě multi prokládáno detailními, štědře opakovanými záběry na rozmlácenou hlavu pracovně lehké, ale z výšky těžce dopadlé xxx řeholnice, včetně jejího 50x zobrazeného potetovaného podbříšku (ukazujícího hojné známky používání). Naštěstí na rozdíl od El Cimrmana nezamykali hlavní dveře, tak jsem to mohl jednou provždy vypnout už ke konci pátého dílu, který se už ve zmíněném roztomilém tyčovém pedofilním mlátícím bordelu odehrával snad úplně celý (a v rámci zcela nového revolučního scénářového schématu tohoto seriálu se můj příběh zrcadlil hned na začátku následujícího dílu standardně popsán takto: "Začal ses dívat předevčírem. Dokonce na velké obrazovce a stáhl sis kvalitní full HD verzi. Myslel sis že jdeš do něčeho skvělého, brzy tě to však hodilo jinam a měl jsi pocit že se na to už fakt nedá koukat. A šel jsi místo toho raději hledat lupou roztoče na koberci v ložnici.") El Putente. Nevěděl jsem že Netflix přešel na pornhub.com ? Paulík nám trošku smutně poklesl...

plakát

Nikdo (2021) 

Rambino 6 v trošku přihlouplé střílecí a mlátící frašce. Ještě možná chyběla závěrečná společná písnička, tanec a skočná (ve sklepě). Stovky chrchlajících samopalů i z jednoho metru spolehlivě míjejí rachitického vysloužilého úředníka, prý se vznešenou tajně akční minulostí (jak jinak) a též se zázračnou schopností se vždy hned bleskově regenerovat a resetovat do plné kondice po všech krvavých ranách, kopech či průletech sklem a také jeho veselého tatínka t.č. v běžné brokovnicové karanténě v rámci externí buňky domova seniorů. Zlá sovětská mafie v čele s komicky rozjíveným operetním zpěvákem (tentokrát dokonce i korektně barevně vyvážená) opět tradičně, animovaně a holocaustově ostrouhá (a hromadící se hory plastových mrtvol se jako vždy asi jen rychle vypaří?). Honza Vik se z dálky šklebí - to prý už tady někdy bylo? A generál John Rambo podává stížnost na porušení copyrightu v oblasti handmade instalovaných domácích hobby destruktivních pomůcek (a ani ve Washingtonském ekvalizovaném OBI prý neskrývají jisté překvapení). Ilja si počínal vskutku najšulinersky:) Profesor Emmett Brown si možná zasloužil trošku lepší farewell? Nevím proč, ale trošku mi to celé připomínalo nedávné podobně přiblblé Rytíře spravedlnosti.

plakát

Impetigore (2019) 

Aneb Cimrmanův vichr z nočních indonéských hor: "Jestli Hedvika rodila mé dítě, pak ty, Mayo, jsi... ne, bylo to Karlovo dítě a nejsem tvůj otec, jsem tvoje snacha a stáhnu tě z kůže, abych mohl vesničanům zahrát Spaibla a Hurwainka! To ovšem mění celou situaci! Ale v tom případě jsem tě obelhal, babičko. To je hrozné! Jsem tedy úplný sirotek (říz, říz). Nedělej si výčitky, milá dcero. Nedělám, hlavně že jsem ve visu za nohy s kastrolem pod hlavou konečně poznala celou pravdu, teto! Nejsem tvá teta, jsem úplně cizí člověk! (říz, říz) A maminka? Maminka je bývalý strýček z největšího domu ve vsi". No, člověk trochu žasne jaké zvrácené hovadiny jsou lidé schopni vymyslet a nahrát na video:)... Jednu hvězdičku vyhřezávám za exotickou lokaci (která t.č. jako většina podobných trpí populárním lockdownovým syndromem).

plakát

Naši kluci (2019) (TV seriál) 

Takže opět nazpět v tradičně odpudivých krajích našich dvou nerozlučných ortodoxně fundamentalistických týmů mlátících se v rámci svých pravidelných ligových zápasů navzájem po hlavách od rána do rána a žijících životy povinně vytvarované a očipované těmi jedině správnými náboženskými bláboly, předpisy, tanečky, maškarními oděvy a umělými konstrukcemi všeho druhu (tak ne že by se nám ve zdejším babišovsko psychopatickém království vedlo zase nějak o moc lépe;). Jen jim snad tenkrát v dávném roce 2014 ještě k dokonalosti chyběly ty naše posvátné kokotroušky. Původně inzerovaní "naši chlapci" se vlastně nakonec scvrkli jen do toho našeho jednoho (chudáka) nepřetržitého chlapce (který už tenkrát málem vyrazil na oblíbený barevný průvod pražsko-istanbulskými nábřežími) a předchozí tři z domácího mužstva byli v prequelu jen krátce zmíněni bez bližších podrobností gólové akce. Táhlo se to celé místy jako sopel, chvílemi jsem už začínal kreslit obrázky na stěnu a studovat buněčnou strukturu nehtů a byl jsem docela rád že jsme (uff) konečně doboyovali. Deset dílů bylo v rozsahu silně předimenzovaných (jako třeba celý jeden díl čumět na hodinový livestream ze vzrušujícího domácího žvanivě papajícího šabatu vzácně se odehrávajícího pouze 52x ročně apod.) a v pohodě by se to všechno vešlo i do jednoho normálního aspoň trošku odsypávajícího filmu. Celkově to byla spíše slušně masochistická neakční a silně natahovaná podívaná z jeruzalémsko gazovských uřvaných i voňavě užvaněných doupat (to snad ještě zlatá Fauda). Teď si zase musím pro spravení chuti dát něco méně radikálního a více košer - napadá mě třeba rabbi Lorne Malvo reloaded?:) (pokud mi do té doby spravedliví soudruzi nezboří barák)

plakát

Rytíři spravedlnosti (2020) 

(pozor - obsahuje drobné (ne)spo(ko)ilery). No nevím. Začalo to celkem zajímavě, ale brzy se zvrtlo do jakéhosi čím dál nudnějšího bizarně kecacího chaosu, který moc nedával smysl ani souvislost. Nevím co viděli ostatní, ale já jsem viděl vykolejení vlaku a následně prezentované domněnky pár autisticky superaktivních týpků že to prý nebyla náhoda, ale statisticky zaručený Atentatsen. Poté fousatý, pěstnatý a mentálně (de)(la)bilní otec Liam(sen) na základě informací z 50 ks i9 špionážních monitorů (pečlivě nainstalovaných a exkluzivně propojených lokálně ementálním XXXXL Thomasem Andersonem) několikrát rychle a rutinně postřílel všechny, které někde našel, během odskočení ze souběžně probíhající veselé domácí psychoterapie. A moc si těch bleskově všudypřítomných mrtvol (v mražácích na ulicích?:), hlasitých bum bác, ani dočasně odhozených kolegů na cestě pak v pustém Dánsku nikdo ani moc nevšímal - podobně jako třeba v oblíbených perverzních psycho krajích Honzy Wicka? Sprostí rytířští podezřelí (kteří prý dokonce jednou zcela nestatisticky vyhodili do koše i své drahocenné fástfúdové občerstvení!) však byli čím dál přítulnější, dorazili dokonce i na klasickou rambo pětkovskou návštěvu, no a právě při této další rutinně popravčí příležitosti se zrodila poněkud nečekaná nová statistická domněnka že to nakonec možná ani nejsou vůbec oni, ale že život je jen náhoda (jednou zastřelíš toho, jednou onoho..). Život plyne jak voda - a proto asi hned poté bleskový střih na family extended idylické vánoce back to the future, koleda na lesní roh, závěrečné meditačně výletní neukradené kolo na sněhu a titulky... Eeee? :) "Bajka o smyslu života"? To snad nee. To by tedy byl docela perverzní (ne)smysl? Naštěstí není... Zábavné? Prásk puškou do hlavy, prásk facku boyfriendovi, nesahej mi na můj počítač volesene, buu buu jsem v depresi a zase dokola... Tak ok, ehm chichi... Zlatý třeba Hodejegerne proti tomuto rozpačitému filmovému blábolíku připomínajícímu v mnohém dílka členů kreativního filmového kroužku bøhnické léčebny... kterým bychom jinak samozřejmě uznale (mezi pløty) zatleskali.

Reklama

Reklama