OMO - Cesta do praveku

Toto nie je len dokument, toto je dobrodružstvo. Cesta raftom do neznáma po neznámej rieke pomedzi hrochy, krokodíly, jedovaté hady, mierumilovné a agresívne kmene. Film je zároveň mementom, pretože novší dokument, ktorý nasledoval, prezradil, že rieka OMO a kmene, ako sú tu zachytené, dnes už neexistujú. Na rieke Číňania stavajú obrovské priehrady, príroda sa mení na plantáže a kmene namiesto tradícií začínajú používať mobily. –––– Pred nami je 600 kilometrov plavby perejami po neznámej rieke. Bez možnosti dovolať sa akejkoľvek pomoci. Presne tak, ako to má v divočine byť. Presne tak, ako sme si to želali. (21.06.2019)

"Zamrazilo ma pri pomyslení, ako ľahko by sme sa tu mohli stratiť." Ďalší Barabáš vyrozprávaný podľa osvedčeného (ale kvalitného) receptu o zdolávaní neprebádaných končín nášho malého veľkého sveta. Na rafte splavíme tisíce kilometrov po africkej rieke Omo. Navštívime miesta, kde sa údajne zrodil človek. Rozprávačom je tentokrát žena (Zuzana Fialová), čo je zaujímavé a osviežujúce. Dočkáme sa niekoľkých strhujúcich záberov a výstižných komentárov so zmyslom pre humor („Ponúkli nás kvaseným nápojom, ale vyzerá, že už bol raz vypitý.“). Naopak, škoda, že zvieratá (hroch, krokodíl, opica) tvoria len nepatrnú kulisu tohto putovania. Každopádne, oproti tomu, čo si prežila (vlastne celá nie) expedícia do Mamberama, je to len nedeľný čaj. Ale Becko je super. (19.11.2005)

Někomu nemusí vyhovovat forma, kdy je snímáno a komentováno to, co je vidět a není větší pozornost věnována raftingu, zeměpisu, lidem a podobně. Mně osobně tento typ dokumentů vyhovuje. Jako bych se při sledování děje a vyprávění stával součástí toho všeho a emoce, kterých je ve filmu bohatě, prožívám společně s účastníky. Ještě nedávno jsem nevěděl, kdo je Pavol Barabáš a teď je to pro mne člověk, který se umí přesně strefit a popsat prožitky tak, že z nich běhá (příjemný) mráz po zádech... (03.10.2010)

Abyste navštívili pravěk, nemusíte listovat knihami Josefa Augusty a Zdeňka Buriana. Stačí vzít raft a pokusit se splavit největší etiopskou řeku OMO, až ke končinám, kde noha turisty nepáchne jak je rok dlouhý. Ničím neohromující, i tak ale zajímavý dokument, v němž nejvíc upoutá agresivita zlodějského kmene Mursí, na jejichž území se musí platit snad i za to, že dýcháte jejich vzduch a zamrazí ze "zkrášlování" jejich žen způsobem, při kterém si rozřezávají dolní ret a do něj si postupem času vkládají čím dál větší talířky. Dále uvidíte, že lze přežít i ušknutí zmijí gabunskou, jejíž jed bez problémů dokáže usmrtit několik desítek lidí a s hořkým pocitem zjistíte, že jediné, co bohužel dokáže poskytnout naše "vyspělá" civilizace primitivním kmenům hluboko v afrických džunglích, jsou smrtící samopaly ´kalašnikov´ v rukách křováků. (31.07.2006)

Ďalšia drsná výprava Barabáša a spol, kedy sa až nechutne veľa vecí môže pokaziť. Ostáva nám len fandiť skupine, nech ich nezožerú krokodýly, nezabijú ich hrochy, nepoštípu hady, neumrú na dehydratáciu, na doštípanie muchami tze tze, na utopenie v neznámej divokej rieke.. no nakoniec sa pre mňa najstrašideľnejšie zdalo stretnutie s domorodcami. Proste hocikedy ich mohli pobiť a uvariť v hrnci alebo zastreliť tými kalachmi. Krásne natočené, zvládnuté, nadabované, nastrihané ako je u Barabáša zvykom. Dokument svetovej úrovne s kusom srdca a odvahy. (29.03.2021)