Děti z Leningradské
Dzieci z Leningradzkiego
The Children of Leningradsky
Obsahy(1)
Dokument uvozuje informace, že po rozpadu SSSR se zemí potulují na čtyři miliony dětí bez domova a že během natáčení se jen v Moskvě pohybovalo takových dětí na třicet tisíc. Filmová výpověď je založena na interview s dětmi nejrůznějšího věku a záznamu jejich otřesných existenčních podmínek. Shlukují se v metru a na nádražích, přespávají v kanálech a ruinách. Živí se žebrotou, krádežemi, příležitostnou prostitucí, náruživě fetují. Malé komunity jim nahrazují rodinu. Ta vlastní je buď vyštvala na ulici, anebo ji sami zavrhli. Vypěstovali si až dojemný smysl pro solidaritu. Dovedou něžně milovat, ale i zabíjet. Někdo si přesně uvědomuje svou situaci, někoho už hubí drogy a nemoci. Čelit krutému světu ulice dětem pomáhá nejen dodržování jeho drsných zákonů, ale i jeho folklorní reflexe. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (121)
Čistě obsahově se jedná o neuvěřitelně depresivní dokument. Sice jsem věděla, že v Rusku a v Moskvě obzvlášť je spousta dětí, které žijí na ulici, ale teprve když jsem viděla a slyšela příběhy jednotlivých dětí, došlo mi, jak je Rusko v některých věcech stále pozadu. Důvodem, proč dávám nakonec jen tři hvězdičky je forma, která mi přišla až neskutečně odfláknutá. Nemá to žádnou kostru, žádnou chronologii, neukáží vám žádné souvislosti, jenom hromadu smutných záběrů, které jsou halabala poskládány za sebe. Je dobře, že podobné dokumenty existují, ovšem nějakej nadhled si musím držet a když vidím špatnou technickou stránku věci, nedá mi to a s hodnocením musím jít níže... EDIT: Nakonec přeci jen jdu s hvězdičkama nahoru. Když jsem to viděla podruhé, došlo mi, že tenhle dokument nepotřebuje žádná velká slova, žádné odborníky, žádné historické a sociologické souvislosti. Forma je vlastně není tak zlá, vezmeme-li v úvahu, že je to krátký dokument, který si klade za cíl jediné - ukazovat realitu tak, jak je, bez zbytečného odbíhání, a tak, aby nás to praštilo do očí vší svou silou. Takže jo, forma nakonec tak špatná není. ()
Docela intenzivní pokoukáníčko! To teda! Pokud už se vám podařilo vyrobit nějaké to potomstvo, nebo se k podobně zběsilému činu chystáte, tak byste měli zhlédnutí snad i raději vynechat. Přiznám se, že jsem před zhlédnutím neměl nejmenší tušení, že se něco takového dělo (věřme, že se situace dramaticky zlepšila) v tak obrovském měřítku. Jsem v nefalšovaném šoku. Ještě že tu máme filmové výzvy. Těžko bych se k podobnému dokumentu proklikal vlastními silami. Na dokumentu oceňuji převážně jeho totální objektivnost. Samotní filmaři absolutně nezasahují do dění. Vykreslují situaci opravdu tak, jak leží a běží. Osud dětí rozhodně litují, ale nevykreslují je pouze jako nevinné chudáčky. Tím narážím zejména na feťácká dobrodružství převážně za pomocí igelitového sáčku a lepidla(na což byl pravděpodobně nejošklivější pohled), či brutální útoky a terorizování bezdomovců. Takový svět musí být vyloženě rájem pro všemožné pedofily a další úchyláckou verbež, jak ostatně dokument rovněž nezapomněl ukázat. Opravdu nepříjemný pohled, který člověka dovede k hlubokému zamyšlení a uvědomění si, že se v našich končinách nemáme ani vzdáleně tak špatně. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatelka eLeR. ()
Když jdete v Praze do metra, potkáte pár starých bezdomovců, když jdete do metra v Moskvě, uvidíte špinavé děti, žebrající, spící na podlaze, hladový, bez domova... Po tomhle působivém dokumentu vám bude zatraceně zle a smutno. Budete mít chuť těm dětem pomoct. Každý, kdo si stěžuje na současný život by se měl na tohle podívat, protože spoustě lidem (dětem) je ještě hůř. Děti, kteří se narodily nesprávným lidem, kteří nemají budoucnost. Lidé jim dají pár korun a jdou dál. Někteří si jich ani nevšimnou. Zajímalo by mě, jak to je s dětmi teď. Od natočení uběhlo už deset let. Kdoví, možná jsou stále na ulici, možná jsou mrtví. Smutné, velmi smutné. ()
Ale áno, dokument má svoje nesporné kvality a rozhodne ide možno o najlšpeí dokument svojho druhu. V tomto ohľade si oscara na nomináciu zaslúžil. Obdivujem obrovskú odvahu tvorcov dokumentu prísť až prakticky do samotného skrytého jadra a natáčať práve tých, ktorých sa dokument týka v ich bezprostrednom životnom prostredí, či už to je na stanici metra alebo pri teplovodnom potrubý, alebo so sáčkom na ústach. Obdivujem tvorcov za to, že sa nebáli, kedykoľvek sfetovaná mládež mohla na nich zaútočiť a v čase pobytu s kamerou v ich "domove" (rozumej na mieste, kde by sa pomoci nedovolal nijak raz) to muselo byť obrovské riziko a v tomto pravdepodobne tkvie najväčšia sila snímky. Lenže je tu pár problémov beräcich piatu hviezdičku. Mne totiž to len nikam nevedúce zobrazovanie hrôz života nestačí. Dokument neponúka riešenie. Zobrazuje len pár odbrovoľníkov pomáhajúcich deťom a neutešenú situáciu. Zopár bitiek, kopu fetu a špiny. Celý "dejový oblúk" je postavený na záverečnej smrti 14 ročného dievčaťa, ktorá má znamenať akúsi alegóriu (riešenie?) k bezvýchodiskovej situácií. A nakoniec nemohol som sa zbaviť dojmu, že film vypočítavo brnká na najcitlivejšiu strunu zaslepených divákov - utrpenie bezbranných - a tým si prudko, no bezdôvodne zvyšuje akúsi naliehavosť (rozumej v porovnaní s inými ohniskami, kde deti tiež trpia ... ). Lenže ono deti z Leningradskej zastávky nie sú jediné na svete, ktorých situácia je neutešená. Somálske deti v občianskej vojne, deti v Zimbabwe, deti z Mesta bohov, Kosovské/Srbské/Bosniacke deti ... Tie ruské z Moskvy sú len jedni z mnoha. A ničím výnimočné. Bohužial dokument ich stavia do úrovne bezbranných, ktoré sú odkázané na jedno jediné - natŕčať ruku okolitému svetu, bez možnosti sa od dna odraziť (to podtrhuje práve onen fakit, že dokument vlastne riešenie neponúka). my plačeme nad ich utrpením, ale poskytovaním pomoci, ktorú im dáme rovno pod nos siutáciu ešte nikto nikdy nevyriešil. Problém totiž to je v celkovej ruskej náture, ktorej dopomohli bratia zo západneho sveta - rozhodli sa zničiť východ ekonomicky takmer hneď po tom, ako pochopili, že vojensky to nepôjde. Presne tí istý bratia zo západného sveta, ktorí teraz alibisticky tento film oceňujú ako výborní dokument. Výsledok ich ťaženia pred tým ako prehodili kabát? 80% nezamentnanosť, pár multimiliardárov a takmer všetci hlboko pod hranicou chudoby, prázdne regály v obchodoch, hyperinflácia 2050% (1993, 1998), 4 milióny opustených detí z toho len 30 000 v Moskve a to navyše ešte v čase natáčania filmu (2004). Takže sa na to skúsme pozrieť reálne ... ()
Galerie (5)
Photo © Forte Andrzej Celinski Hanna Polak
Zajímavosti (1)
- V roku 2005 bol film bol nominovaný na Oscara za najlepší dokument s krátkou témou, vyhral cenu za najlepší dokument na MFF Cinemanila v meste Manila na Filipínach a cenu IDA za krátky dokument od International Documentary Association. V roku 2006 bol nominovaný na cenu Emmy v dvoch kategóriách. (Marek1991)
Dokumentárna snímka, The Children of Leningradsky, v kolaborácií divadelného tvorcu menom Andrzej Celiński a režisérky dokumentárnych filmov, Hanny Polákovej, znázorňuje ťažké osudy chudobnej socio-ekonomickej vrstvy post-komunistickej prvej a druhej generácie bývalého Sovietskeho zväzu. Snímka mala aj v komerčnej sfére celkom znamenitý úspech. Bola dokonca nominovaná na Oscara v roku 2005 ale bohužiaľ túto prestížnu cenu akadémie za najlepší dokument nevyhrala. V dokumente, ktorý má niečo cez 30 minút, sa sledujú príbehy a osudy detí, ktoré spolu prežívajú na železničnej stanici v Leningrade. Buď sú opustené, z rozvrátených rodín, zo zlého socioekonomického prostredia, týrané, siroty alebo deti ktoré ušli z detských domovov, kvôli šikanovaniu a prísnemu režimu vychovávateľov. Svojou agresívnou, ale zároveň realistickou, formou v ktorej znázorňujú deti, v prostredí, v ktorom trávia všetok svoj čas, mi to pripomínalo a prišlo veľmi podobné ako niektoré dokumenty o ľuďoch závislých na heroine, ako napríklad Americký: Black Tar Heroin: The Dark End of the Street (2000) alebo Maďarský dokument z roku 2011, Lacikáék heroinoznak (Budapest végállomás). Ako aj v spomenutých dokumentoch, tak aj do tohoto dokumentu by sa tvorcom hodila lepšia filmová technika a aj na post-produkcii mohli viac zapracovať, ale chápem, že dokumenty tohoto ranku sa točia takmer výhradne v teréne, priamo na miestach, kde títo ľudia žijú, alebo skôr dožívajú (ako v tomto prípade deti na stanici), a dopredu nieje tvorcom zadaný žiadny pevnejší námet a ani v akej podobe by mal ten konkrétny príbeh tej konkrétnej ľudskej bytosti vyzerať. Ide o samotný obsah a posolstvo, ktorá z tejto snímky vyžaruje. Tvorcovia ostro a bez servítky poukazujú na zásadné problémy v sociálnych štruktúrach, ktoré sa tiahnu Ruskom od začiatku prvej svetovej vojny. Istotne so mnou budú súhlasiť ľudia, ktorý to už videli, rozhodne to nieje pre slabšie povahy a miestami to až na silu a prehnane udiera na city ale kvôli krátkej stopáži to bohužiaľ u mňa nezapôsobilo. Ide o to, že aby si divák vydobyl nejaký citový vzťah k nejakej konkrétnej osobe, bolo treba troška rozvinúť dianie okolo. Ako, svojim spôsobom to bolo dobré ale napríklad, smrť toho dievčatka na konci bola odpálená z ničoho nič, takým spôsobom, že nepozorný divák zostane zaskočený, že v jednom strihu dievčatko fetovalo lepidlo a v druhom už pri jej rakve fňukali všetky deti. Je to autentické a všetko ako má byť, ale rozhodne by sa nič nestalo keby to bolo o hodinku dlhšie. Máloktorá snímka si takto pýta ešte dlhšiu minutáž ako táto, myslím si, že tak by bola rozhodne väčšia šanca na Oscara, pretože si to zaslúži. Pri problémoch ku ktorým sa spoločnosť stavia skepticky alebo to jednoducho ignoruje a tvári sa, že je slepá alebo je všetko v poriadku a svojou nečinnosťou zhoršuje aj tak takmer bezvýchodiskový stav, je perfektne vidieť, ako dokáže audiovizuálny materiál rozprúdiť krv v ľudoch a dokonca aj nejako pomôcť. Umelecké dielo má v tomto neskutočnú moc. Už za čias priemyselnej revolúcie, kedy deti bežne pracovali v továrňach, napomohli fotografické zábery k tomu, aby sa aj k bežným ľuďom dostali zábery zbedačených vyčerpaných detí a troška to dopomohlo k uvedomení si vlastného človečenstva. A táto snímka má presne tento charakter otvorenia očí ľudom, či už tamojším, alebo hocikomu inému na svete. Ja som napríklad tiež ani len netušil, že niečo takéto sa v Moskve deje, vedel som, že tam majú problémy s Čečencami, Afgancami a imigrantmi z Malej Ázie ale o tomto probléme som počul prvý krát. Nezisťoval som si to, ale určite po niekoľkých premietaniach po celom svete niekoľko humanitárnych pomocí. okamžite nastúpilo na prvé lietadlo do Moskvy O tom som si na 100% istý. Takže to svoj účel splnilo. () (méně) (více)