Afrika I. – Z Maroka na Kilimandžáro

Nechce se mi věřit, že něco tak úžasného spatřilo světlo světa již v roce 1952. Opravdu těžce nadčasová záležitost a dokonalá ukázka toho, jak z minima vytěžit maximum. Duo Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka jsou v mých očích opravdu fenomenální borci, kteří dovedli jít, respektive jet, za svým snem a cílem. Jediná výtka snad k těm pasážím, které jsou komentovány stylem "My jsme borci, protože máme to a tamto a oni to stále dělají jako blbé opice". Dost často tohle srovnávání nesrovnatelného trhalo ouška. Ale tohle nechme bez komentáře, všichni jistě správně tušíme, co za tím stojí. Raději pochvalme Tatru 87, která opravdu působí jako nezdolné auto a na lepší reklamu by v dnešní době nikdo nepřišel, troufám si tvrdit. Dále se mi hrozně zamlouval ten nápad s jednoduchoučkou mapou, která zobrazovala, kde se zrovna pohybujeme a obrovským způsobem napomáhala v orientaci. Tento dokument je nesmírně zajímavý hned z několik hledisek. Jednak na vás obrovským způsobem dýchne doba jeho vzniku. A dále je velice výživný po obsahové stránce. Přestože má pouhých 104 minut, člověk se z něj dozví opravdu hodně. Musím nastřelit plnou dávku, protože tady jiné hodnocení není na místě. Budu se těšit na další pokračování. (30.12.2015)

Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka byli mými dětskými hrdiny. Vnímal jsem je vždy jako tuzemské pokračovatele Richarda Halliburtona, společný cestovatelský rys nebyl dílem náhody. Komentáře uživatelů typu Ozzy2 jsou výplodem omezeného myšlení, kdy se kašle na souvislosti a ke slovu se dostává obyčejná nenávistná zapšklost. Oba společníci vyjeli na svou první výpravu ještě před komunistickým převratem a cestou samozřejmě řešili i možnost emigrace. Neutěšený politicko-společenský stav, a s tím spojená životní úroveň, afrických zemí současnosti není jen dílem nesvéprávného domorodého obyvatelstva, nenechavé prsty bývalých koloniálních mocností i po vydobytých nezávislostech mají na svědomí mnohem větší část zkázy. Dobový komentář je poplatný době vzniku filmového dokumentu, v odstupu času dokáže vyloudit úsměv. Na druhou stranu se můžeme nechat ovívat atmosférou uvědomělého budovatelství v neštvavé podobě. Z Maroka a Alžírska se nedochovalo mnoho materiálu, v Tunisku zaujme Kartágo, Libye znamenala problém. Egypt uchvátí ztraceným kouzlem opuštěných pyramid i syrovostí domorodých pracujících. Súdán byl pouštní výzvou, Habeš ukázala císařský majestát. Eritrea, Somálsko a Keňa jsou mezičasem před tanzanijskou střechou Afriky v barevném provedení. Nutné je zmínit ještě jedno jméno. Zdeněk Liška složil hudební doprovod a v notách vystihl pulsující africký život. Zikmund s Hanzelkou byli mými hrdiny v dětství a jsou jimi pro mě i dnes. (19.03.2018)

Inženýři Hanzelka a Zikmund a jejich Tatra osmička jsou u nás velmi populární. Jejich cestu Afrikou, Jižní a Střední Amerikou sledovaly z reportáží v rozhlasu miliony posluchačů a první díl jejich cestopisu byl rozebrán dávno před vyjitím. Nyní poznáváme oba cestovatele jako filmové kameramany a ani si neuvědomujeme, že měli na své cestě filmovou kameru po prvé v ruce; jejich film dokonce někdy předčí, zejména dík novosti pohledu, většinu cestopisných filmů. Film jistě získá diváky právě tak jako reportáže získaly čtenáře svou svěžestí a poutavostí; oba autoři se však snažili proniknout hlouběji, ukázat sociální poměry států a koloniálních zemí, jimiž projížděli, a podat přesvědčivý obraz o životě jejich obyvatel. Filmový přehled 27/1953 (06.11.2008)

Skutočný cestopis, aký je ideálom každého ich priaznivca, a cesta, aká by bola snom každého cestovateľa. Na začiatku sa zdá, že Zikmund a Hanzelka budú automechanici, jedným z cieľov cesty bola propagácia automobilovej výroby v Tatre po celom svete. A niečo na tej kvalite bude, keď (aspoň podľa filmu) prvou opravou bola výmena defektu po tisícoch kilometrov pri Tobruku a dovtedy došli na pražskom vzduchu bez dohustenia. Možnosť prepnutia na alternatívny komentár som nemal a originálny budovateľský komentár je kapitola sama o sebe a bolo tu k nemu napísané už všetko, takže ho ponechám bez komentára. Natočené zábery sú skvostom čs kinematografie, hoci amatérske, a čudujem sa, aké zriedkavé je vysielanie tohto filmu v televízii. –––– Korán sice mohamedánům zakazuje vepřovou pečeni i sklenku vína, ale vyrábět musejí arabové obojí. Pro Francii. Dokonce i korek na zátky musi Alžír dodat. –––– Z Addis Abeby jsme se vydali směrem na východ, do britského Somálska. O sjízdnosti cest jsme si nedělali žádné iluze. Už dva roky tudy neprojel žádný automobil. Tohle například byla před deseti lety slušná silnice. Každoroční deště ji spláchli až na skalnatý podklad, ale habešské silniční správě, je-li vůbec jaká, to nijak navadí. (16.02.2016)

Krásné za 47 let jsem to mohl shlédnout až nyní... Malinko politicky poplatné (psal se rok 1953) ale dá se a nakonec jako bonus vzácné barevné záběry. Po válce byly vzácné i černobílé filmy... Hudbu nedělal nikdo menší než Z.Liška ,mimochodem tohle byl jeho start k hranému filmu ! Konečně se toho někdo chopil a vydal !!! http://www.web-nyrany.cz/web/dvd-prodej/index.php?obsah=hledej (11.06.2010)