Elvis nebo Samuraj?

Sovětskej Rock'n'roll je fajn, ale jinak to bylo tak trochu o ničem, což moc nezachraňoval ani ten cool nápad s rock'n'rollovým samurajem. Kameraman byl prvních tak deset minut totálně v kaši, jinak si to nedovedu vysvětlit, ale pak naštěstí už vystřízlivěl, nebo na zbytek filmu najali nějakýho abstinenta, ale každopádně to jinak bylo docela fajn a i ta závěrečná pointa byla docela veselá, takže se na to dá v klidu kouknout a to zvlášť pokud se někomu líbí takový na hlavu padlý béčkový náměty odrážející nějakou určitou popkulturní epochu jako to dělala třeba Barbarella nebo tady tohleto :). Bohužel ale ten dvojník Guye Pearce není sympatickej tak úplně od začátku, někdy se to snaží být cool strašně křečovitě, někdy je to utahaný, někdy trochu divně technicky provedený, ale někdy je to zase přesně naopak, takže to nakonec aspoň na tu trojku je :) (23.01.2013)

Při natáčení se někdo asi hodně bavil, ale sledovat to bylo docela utrpení. I béčko může být dobře zahrané, ale Six-string samurai je plný křečovitě vyslovovaných "cool" hlášek a lidí, kteří o něčem jako herecký projev nevědí ani z doslechu. A přitom výchozí premisa je fajn - postapokalyptická budoucnost, kde se Elvis stal králem, poušť křižovaná rock´n´rollovými samuraji... Jediné, co se mi docela líbilo, je tarantinovsko-kaurismakovsky laděný soundtrack, doplněný radiovými vstupy odkazujícími k American Graffity - vytvářejí docela příjemnou atmosféru k filmu, který je spíš fandovskou zábavou, než něčím co by se mohlo brát vážně. (23.06.2009)

S velkými brýlemi, nepadnoucím saku, sportovních botaskách, kytarou na zádech a katanou v ruce putuje osamělý bojovník postnukleární pustinou do Lost Vegas, aby se stal králem rock’n’rollu, když to Elvis po 40 letech zabalil. Milovníci Tarantinova samurajského eposu by měli přehodnotit svůj pohled, jelikož Buddyho cesta ve společnosti nemluvného prcka je odyseou hodnou řeckého hrdiny, které odpustíte inspiraci v Šíleném Maxovi stejně tak jako několik scénáristických a logických chyb, které bohatě vynahradí ultracool fasáda nejen hlavního hrdiny, ale celého snímku jako takového. S podhledy kameraman nešetří, choreografie soubojů je i bez krvavého cákání skvělá a suchá vize postapokalyptického světa je tak sugestivní, až si budete připadat, jako by jste v nekonečné poušti stáli také. Tvůrci kostýmů zřejmě prošli hodně vizáží jak rock’n’rollových, tak metalových kapel, aby našly ty správné kusy, které by hrdinům padly a když si do toho připočítáte vynikající hudební doprovod s jasným poselstvím, že Elvis žije, vyjde vám, že tohle je jedna z neoriginálnějších podívaných, která poněkud nepochopitelně zůstala skryta zraku širší divácké obci. (01.08.2006)

"Říká se, že dokážeš zabít 200 chlapů a přitom brnkat na kytaru." Tak tohle je maximální úlet. Buddy, vyzbrojenej katanou a kytarou, si to líně štráduje do Lost Vegas zaujmout Elvisovo místo a pekelně se mýlí ten, kdo si myslí, že přitom nepotká ruskou armádu, týpky ve skafandrech, kanibaly, metalovou smrt či neolitický tvory řídící auto. Něco podobnýho jsem ještě neviděl. (26.08.2011)

Tohle je něco tak výjimečného, že zde nemohu použít standardní hodnocení jako u jiných filmů. Žánr nespecifikovatelný... možná východo-asijský muzikálovy western tak jak by ho natočil mescalinem nadopovaný bollywoodský režisér akčních klipů na limonády s kravskou močí. Geniální spojení ve kterém není zapotřebí mluvit. Kytara a Katana mají argumentů dost. A ty songy... ty kulervoucí songy mi zní hlavou ještě teď. (07.04.2007)