Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (1 366)

plakát

Přes prsty (2019) 

Petr Kolečko je Zdeňkem Svěrákem pro mileniály. Fakt. Dokonale umí odkoukat povrchní, šovinistické a sexistické prvky současný společnosti, a lepit je do zábavných scénářů. Které si ale nesmí nechat točit povrchními režiséry, jako třeba sám sebou. Zápletka o (ne)sloučení bechvolejbalového dua je vystavěná tak komplikovaně a složitě, že i Nolan závistivě kouká. Fakt mi bylo stydno, že na to vůbec koukám, protože je to přesně o krůček před vstupem do softpornového žánru, přičemž vnadilo je vždy ženský zadek v plavkách, který má končit v posteli Jiřího Langmajera, jehož penis je hard macguffinem českého filmu. Je to taková ta lidová sranda, která plní kina, a Prima s ní v dalších letech ještě prodá hodně reklamního času v primetimeu, ale v jádru je to přesně taková ta laciná šmíra, která má to naleštěný pozlátko rychle prokouknutelný, ani na to člověk nemusí mít titul gendermana. Tohle by mi přišlo trapný nejpozději ve dvaceti. Natož tak teď, kdy je mi o 3 roky míň, jak Kolečkovi. PS: Ten geniální závěrečný proslov Vojty Dyka o hořícím dřevu je na míle daleko za zbytkem filmu, vlastně stejně jako celá postava Hynka, který je jeden velký running joke.

plakát

Kapitán Říp - Jak to všechno skončilo (2020) (epizoda) 

Chvílemi jsem si říkal, že teď se to konečně strefuje do terče, že scénář sype z rukávu univerzální pravdy o našem národě a přitom nesklouzává k podbízivému útoku jedním směrem. Dokonce i ten Vyorálek toho komisaře Gordona parafrázuje s překvapivou grácií. Ale jako vrchol deseti dílů to, sorry guys, stojí za hovno. Nikam jste nedošli, pointa super, ale stojí na vratkých devíti dílech, které koketují s kdečím, ale nejčastěji se položí do laciné nekorektnosti, která nepřekračuje průměrného trolla na sociálních sítích. À propos, za ten střih dialogu u stolu by vám někdo měl narvat luxusní Řípomobil pod kořen dvouocasu.

plakát

Kapitán Říp - Jak přišel o střechu nad hlavou (2020) (epizoda) 

Hodně to chytlo rytmus a plně retardovaná a vulgární stylizace už si taky subjektivně sedla. Okopávání Kellnerových kotníků navíc chvílemi pokukuje po genialitě. Ale ruku na srdce, statický pohled na Hrad s doplňkovým voiceovereme jako náhrada toho, co by šlo vymyslet asi pěti jinými způsoby, aniž by člověk musel být kreativnější, než při hodině výtvarky na základce, to je esence failu a (všeobecně hodně) zasloužené nenávisti k tomuhle seriálu – tvůrčí vágnost a lenost. Ta strašná neochota jít do plných pořád, být nad věcí chytrým způsobem a tvůrčí zkratky schovávat do levných vulgarismů. Sorry guys, ale takhle se to fakt nedělá. Chci film o filmu, kde se v závanu vůně marihuany tvůrci smějou hlavounům z Mall.tv za to, že jejich výtvor absolutně nechápou.

plakát

Kapitán Říp - Jak získával cenné informace (2020) (epizoda) 

Sebraná sbírka zásadních perel od Diagnózy Tomio Okamura, vepsaná do ledabylého dialogu, který působí jako standardní povýšená debata dvou liberálů na Facebooku, kteří si vzájemně přihoňují ega nad random verbálním ústřikem pologramotného fandy Ortelu a voliče SPD. Nebýt geniálního Vyorálka, který to prodává jak Vietnamec ve večerce, asi bych to odzíval jako další český satirický fail, ale zvědavost mi to asi nedá. PS: V alternativním světě by lidi, kteří tohle píšou a točí, podobnou věc rozcupovali na všech myslitelných platformách – od lame komentářů na ČSFD až po podcasty na Spotify.

plakát

Spider-Man: Paralelní světy (2018) 

Totální náhul. Potřeboval jsem mozek do režimu stand-by, namísto toho jsem se dvě hodiny nechal válcovat naprosto nekompromisní palbou okázalého vizuálu, v jejímž jádru ale tepe neokázalá story, která nerdovská srdíčka zasypává odkazy, vtípky a pomrkáváním, přičemž ale nenechává bezradného nečtenáře komiksů za sebou a pere do něj změť plnotučných a sympatických postav, které si umí dojít pro nabubřelé osobní výstupy a zaseknout pavučinu do diváckého srdce, které mi v tomhle případě tepalo tak na sto padesát procent, protože tohle je čirá filmařská exhibice, na kterou někdo dal hrozně moc peněz a ještě víc tvůrčí svobody, ale výsledek, ač přetéká běžná pravidla a žánrové normy, nakonec musí uspokojit i toho nejkonformnějšího diváka, který ve finále chtě nechtě sezná, že Sony zamázli dekádu marvelovského univerza ve 111 minutách bez jakýchkoliv servítek.

plakát

V síti (2020) 

Klusák on the top, tentokrát i díky své progresivní studentce Barboře Chalupové. Říkal jsem si, že po rozmáznutí morálního kripla, který už je nějaký ten pátek premiérem, nejde moc stoupat dál, že silnější protivníky není kde brát, a ta parodická elegie na jednoho holohlavého nedouka, který dostává výchovnou sodu uprostřed Osvětimi, to tak nějak potvrzovala. Jenže teď přichází tahle kopačka do břicha. Vyčítat režisérovi zbytnělé ego v době, kdy český dokument asi nemá silnější osobnost, považuju spíš za chabý konstrukt, než za přínosnou kritiku. Mohli sednout do tří pokojíčků, namísto stavění tří fejků uprostřed haly, ale pokud máte silné filmařské ambice, není na místě otázka proč, ale jak. A plní to účel. I když učíte občanku a informatiku, kdy se vám kyberbezpečnost chtě nechtě slévá, z náznaků tušíte, na co dneska děti na internetu koukají, tak asi víte, s čím budete mít co dočinění. Jenže V síti jde dalece za hranice běžné představivosti. Koncentrované morální dno nachrlené do sta minut, v němž je každá záminka k úlevnému smíchu doprovázená pocitem nepatřičnosti, vám hodně zamíchá pocity. Přičemž tomu ale skvěle funguje dramatický oblouk, který stíhá zahrnout jak samotný dokumentární proces, tak i regulérní napětí, které je při posezení nad limčou až nesnesitelné. Byl jsem zvědavý na závěr, na pointu, která nutně musí vést k edukaci. Finální rozhovor ale popíše všechnu špínu během tří minut bez náznaku jakékoliv morální klapky. Titulky, slzy na krajíčku, těžké nohy a nezvladatelné nutkání být okamžitě doma a obejmout vlastní dítě. A dvojitý panák alkoholu. Nic důležitějšího českými kiny letos nepůjde.

plakát

Nový papež - Epizoda 1 (2020) (epizoda) 

Vizuální manýrismus tak urputný, až jsem měl nutkání hodit telku z okna. Jenže co naplat, Sorrentino je možná pozér, který se opájí barvami a hrátky s kamerou, ale nakonec jsem se po půlhodině zpěčování podvolil a začal z plna hrdla užívat. Drive posledních deset minut je jak od Greengrasse. Tady tuším velký dobrý…

plakát

Star Wars: Vzestup Skywalkera (2019) 

Čtyřmiliardová akvizice musí sypat, ale je z toho nejdražší pohřeb popkulturní ikony v dějinách, který v touze zavděčit se všem ustrnul na místě, a pateticky přešlapuje ve sračkách, do kterých jej dostala nulová dramaturgie a autorská bojácnost. Když jsem se po hodině kouknul na hodinky, neodvratně se dostavila otázka, jestli už se začne něco dít. A pak se zvedla stavidla patosu, banalit a nejsnazších řešení, u kterých někdo měl ještě ve fázi psaní praštit do stolu a zařvat, že přece takovou pí*ovinu nikdo nemůže myslet vážně. A namísto toho to skončilo na plátně. Johnson možná nerespektoval kánon a odvážně relativizoval vše, co tohle náboženství obnáší. Abrams nerespektuje nic a výsledkem je směšná nicota, které chybí dobré postavy i cool momenty, takže to vypadá jak genericka marvelovka, evidentně drahá, pestrobarevná, načančaná, ale bez vášně a jakéhokoliv ikonického pomníčku pro další generace. Shořte v pekle, Disney, i vy všichni, kteří s tím máte co dočinění!

plakát

Bez vědomí (2019) (TV seriál) 

Dokud Praha vypadá jako nejhnusnější místo na světě, které je až do morku prolezlé estébáky, je to fajn. Pak se rozehraje velká špionážní hra, která pohltí sebe sama. Nevadí mi nedivácký přístup a vršení otázek bez odpovědí, vadí mi ty béčkové zkratky a absence empatie vůči jakékoliv postavě. Chápu ty postranní úmysly, které brojí proti společenské ztrátě paměti, ale v závěru těch neopodstatněných šesti hodin už mi to bylo naprosto jedno.

Reklama

Reklama