poster

Džigoku

  • Japonsko

    Jigoku

  • USA

    Sinners of Hell, The

  • USA

    Hell

Horor / Drama

Japonsko, 1960, 101 min

Režie:

Nobuo Nakagawa

Scénář:

Nobuo Nakagawa
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Bloody13
    ***

    Ta první hodina je zdlouhavá a ne úplně záživná, ale pokud jí pochopíte jako nutný odrazový můstek před skokem do vařícího kotle, nemuseli byste se prstem prošťourat úplně do mozku. V šikmookém Pekle to totiž stojí za to. Spousta barevného podsvícení, kostlivců, bolesti, křiku. Hlavně toho křiku. A ruku do ohně bych strčil za to, že v červených je to tady hlavně kvůli tomu mučeníčku. Stahování z kůže, porcování těl, vyrážení zubů... z toho zkrátka mrazí ještě dneska.(30.11.2016)

  • Campbell
    ***

    Takže nejdříve bych chtěl říct že peklo ztvárněné v tomhle filmu je NÁDHERNÉ. Kotle kde se vaří lidi a barvy s tím spjaté jsou opravdu lahoda a vůbec nevypadají vyloženě násilně. Když takhle film popisuju tak možná zní jako gorefest ale skutečnost je ta že ten film není brutální, dobře jsou tu scény kdy někdo rozsekává člověka na kousky ale mimo těch pár scén je film hodně krásně vizuálně udělán. Bohužel ale na samotné peklo si musíme asi 1 hodinu počkat. To předtím je peklo pro diváka, tupé dialogy, postavy o ničem a strašně nezajímavé celkově. Ale rozhodně se vyplatí počkat.(3.12.2013)

  • Jurkodak1
    ***

    SPOILER ALERT Takže, vlastně to je o tom že týpek je přítomnej u toho, když umře několik lidí a bůhvíproč za to nese zodpovědnost i když za to nikdy vlastně nemůže. I tak skončí v pekle a cca. ve dvou třetinách filmu se obyčejnej Japonskej (ale i tak celkem zajímavej) film změní v cosi vizuálně zajímavýho co se odehrává v pekle, kde hlavní hrdina opět potkává lidi, kteří během děje filmu zemřeli a dozvídá se o věcech, které jsou prakticky jako z nějaké telenovely. Logiku to moc nemá, ale i tak to má suprovou atmosféru a vizuálně to je fakt pěkný.(13.7.2019)

  • StaryMech
    **

    Údajným taťkou japonských strašounů i amerických prořezávek je myšlenkově chudý, hystericky zahraný, výstředně nasnímaný (barevné a světelné efekty, úhly záběru v rozmezí od zajímavých po křečovité) a ledabyle sestříhaný morytát o vládě utrpení a smrti na zemi i pod ní. Kritikou chválená poslední třetina - hotový Věčný pekelný žalář s dantovskými zátišími - je buddhistický kýč převedený do jazyka (post)moderního "uměleckého" kýče, víc než půlhodinová psychedelická nuda s okamžiky, které by si zasloužily náležet do lepšího filmu. Z místních příspěvků stojí za přečtení jen LAVRANův.(20.10.2015)

  • Cedr
    *****

    Film s úžasným aftertastem. První shlédnutí nabídne sice veskrze pozitivní dojem, ale přílišné nadšení rozhodně nepřinese. Nelze říct, že Jigoku by byl těžce uchopitelným, ale prostě a jednoduše většina filmu je velmi... podivná. Jigoku nicméně zanechá významný dojem, který nelze jen tak pustit z mysli. No a postupem času tento dojem doformuje obrázek o filmu k nečekané dokonalosti. Jakmile se vše rozleží a vše do sebe tak nějak zapadne tak se Jigoku automaticky vyšvihne z tak trochu podivného snímku na špičku, přesahující žánr hororu. K tomuto dozajista může přispět i bonusový dokument "Building the Inferno", který nabízí skvělý inside do nelehkého vzniku tohoto filmu. Yoichi Numata v něm skoro se slzami v očích přiznává, že se svým výkonem v podivné roli Tamury nebyl nikdy spokojen. Trápil ho pocit, že tuto postavu úplně nepochopil a nebyl si jist jak ji přesně uchopit. Tyto pochybnosti se však ve finále přetransformovali do odhodlání, které zapříčinilo že jeho výkon je naprosto nezapomenutelný. Postava Tamury je jednoduše špičková a stejný podíl na tom nese skvělý scénář a Numata sám. Scénář je bezchybný a film si přímo říká o opakovanou projekci a to jen v tom nejlepší slova smyslu. Narozdíl od fyzického prokomunikovat psychické utrpení a tresty obrazem není jen tak, ale Jigoku to zvládl bezkonkurenčně. Úžasná režie a kamera na tom samozřejmě nesou lví podíl. Jsou ale nesmírně působivé nejen ve finální pekelné části, ale v průběhu celého filmu. Práce s temnotou a barvami je vyloženě umělecká - a to opět - striktně v tom nejlepší slova smyslu. Jigoku je vskutku mimořádný a ve všech směrech revoluční horor, který byl dlouho neprávem přehlížen.(2.11.2014)