Karel Kryl - kto som?
Obsahy(2)
Výrazná osobnost české hudební scény Karel Kryl v roce 1993 společně s režisérem Dušanem Rapošem natočil komorní medailonek, odhalující jeho životní postoje a názory. Ty jsou prezentovány výhradně jeho vlastní tvorbou. Písně a básně, staršího i novějšího data, tak dají nahlédnout do duše umělce, který svou zemi musel nuceně opustit a po dlouhá léta sledovat dění v ní jen zpovzdálí. (Česká televize)
(více)Recenze (67)
Když jsem jako 15 letá objevila Karla Kryla a hltala všechny jeho texty, mnozí mí spolužáci netušili o koho jde. I dnes uroním slzu, když slyším jeho Monology, baví mě jeho hrátky se slovy a jeho schopnost vše tak syrově pravdivě pojmenovat. Pro mě malý velký muž, bojovník a jeden z největších Čechů, který proti těm se samopaly a rudými legitkami bojoval písní a kytarou. Faidra: nádherná poklona... ()
Dvě hvězdy nedávám proto, že bych neměl rád Krylovy písničky nebo si ho nevážil, ale tenhle snímek má natolik diletantsky zmršený zvuk, že pozitivní hodnocení dát nemůžu. Kdyby šlo ještě o písně, tam si člověk slova často doplní, ale jeho mluvené komentáře a básně byly v podstatě nesrozumitelné. Obrovská škoda. Jinak na Karlovi jde dobře vidět zatrpklost spojená s nespokojeností z tehdejšího dění. ()
Jeden z těch klíčových snímků, které mě formovaly. Citlivě komponovaný autorský recitál Karla Kryla v tiché krajině spojuje jeho "role" básníka, písničkáře i svědka dob, jimiž procházel. Krylovy písně a básně, které v tomto recitálu zazněly, potažmo texty otištěné v Kníšce pokládám za svůj první vědomý (a plodný) kontakt se skutečnou poezií. Již tehdy měl pro mne ten film kvalitu dialogu, tím druhým, kdo mluvil, jsem byl já. Dnes vím, že ten rozhovor vlastně začal již dlouho předtím a dosud neskončil, ba v průběhu let se dokonce rozšířil o další hlas, který měl, co říci (a nejen básní či písní, ale i slovem „prozaickým“), a který byl přátelský k nám oběma a vlastně oba nás přes propast let spojil (a dá-li Bůh, ještě spojí a snad i s jinými...). I dnes, kdy i ten druhý hlas zní už jen za zdmi oblaků (a ze záznamů), nepřestávám s oběma mluvit. A jsem vděčný a věřím, že zůstanu věrný všem slibům, k nimž mě tato přátelství (a rány, trhliny po ztrátách obou) zavazují. Jen na okraj trochu časového: je smutné, kolik Krylových adresných slov glosujících naši českou džungli nepozbylo aktuálnosti. Všeobecná hluchota či nevůle naslouchat varovným slovům přinesla své plody a stojaté vody se rozšiřují. Lhostejno zda jsme v ráji prasat či v pekle opic. ()
,,Kdo jsem? ... ,,Nevím'' ---- rok před smrtí Karla Kryla vznikl v kulisách zříceniny Čachtického hradu na Slovensku velmi zajímavý a řekl bych i raritní dokument. Dušan Rapoš asi tehdy netušil jakou v tom deštivém počasí točí zásadní výpověď, ve které Karel Kryl odpovídá na otázky, zpívá, recituje... Stále vidím ty jeho modré lehce unavené oči čistého člověka hledící do kamery nebo kamsi v dáli během svého vyprávění. Občas se ohlíží zpět. Bez sentimentu a patosu, spíše utahaně s úsměvem poutníka, který má za sebou hodně dlouhou cestu, nebo snad kazatele který se snažil lidi změnit k lepšímu a oni si kázání brali k srdci vždy jen když se jim to hodilo... Krom jeho básnické geniality divák trochu nahlédne i do jeho soukromí a pochopí co jej formovalo, jaká je jeho víra v Boha i pohled na to co se kolem děje (chápej v kulisách devadesátek, kdy opojení ze Sametové revoluce už vyprchalo a dostavila se jakási kocovina z prozření a budování kapitalismu). Karel měl na to svůj názor a díky jeho exilu měl díky pohledu z kapitalistického západu na to naše pachtění po bohatství teď hned a za každou cenu svůj zcela jednoznačný názor. Koho tento úžasný člověk oslovil, nebo dokonce ovlivnil, rozhodně by tento dokument neměl vynechat. Mimochodem leckdo se jistě podiví proč to točili Slováci... Protože Karel Kryl byl vždycky Čechoslovák. Hodnotím sdělení dokumentu, ne jeho provedení. To bylo naprosto diletantské. Dávám za 5 bílých kopretin! * * * * * ()
V době, kdy nad Lánami létají pAssy sem a pAssy tam, zhlédnutí podobného dokumentu člověku na zdraví neuškodí, ba právě naopak. Člověk který není totální pokrytec, by nějaké to hovno, popřípadě kurvu, kdyby byl Miloš Karlem, přeslechl. Nebýt toho předchozího povídání v rudé Číně a následující sametové taškařice, ze které se mi hrůzou ježily chloupky po těle. Písničky Karla Kryla zbožňuji a dodnes poslouchám asi od svých 13 let, kdy jsem jim ani pořádně nerozuměl. Už tehdy mě nadchly obrovským zaujetím v hlase a nádhernou hrou se slovíčky. Troufám si drze prohlásit, že Karel Kryl je nejlepší písničkář, který u nás kdy žil a vzhledem k tomu, že se písničkářem stát neplánuji, tak můžu zcela skromně říct, že i nejlepší, který u nás kdy žít bude. Je mi špatně, když slyším ty všude přítomné soudobé sračky, co se obsahu textu týče. Všechny jsou o tom stejném - tedy o hovně. Dnes stačí udělat písničce chytlavou melodii a i kdyby text obsahoval pouze jediné, stále se opakující, slovo "hovno", tak to lidé s nadšením přijmou a spokojeně se tím zadáví. A to se raději nezmiňuji o té super vlně hoven valící se ze zámoří. To je píseň sama o sobě. Přiznám se, že i já nějaké té moderní sračce podlehnu, ale stává se to jednou, maximálně dvakrát, do roka. Jsem vděčný za každého autora, který má o čem psát, či zpívat. Karel Kryl nebyl kdoví jakým skvostným muzikantem. Uměl vybrnkat mraky jednoduchých, ale hrozně chytlavých melodií, což bych po troše tréninku zvládl taky. Takového nejpopulárnějšího Anděla bych dovedl zahrát po pár hodinách na libovolný hudební nástroj, a to nehraji vůbec na nic. Mám to vyzkoušeno na různých hudebních simulátorech. Možná také proto, je Anděl nejpopulárnější. Karel Kryl nebyl ani nijak excelentní zpěvák. Měl tedy velkou výhodu, že leč byl malý vzrůstem, tak měl extrémně silný, zvučný a sympatický hlas, který dokázal rozhodně zaujmout. Karel Kryl byl hlavně člověk se správně nastavenými životními hodnotami. Karel Kryl byl vlastenec, který miloval svoji zemi a pro její záchranu byl schopný obětovat úplně všechno. Pokud byste si slovo "vlastenec" zkusili vyhledat třeba za pár stovek let, tak ho zřejmě nenajdete, protože nebude existovat jediná osoba, která by se takto dala charakterizovat. Karel Kryl je člověk, na kterého si čas od času rád zavzpomínám, ačkoli se doby vymezené pro naše životy prakticky zcela minuly. Ačkoli zpívá o době, která mě minula úplně a mohu si ji pouze troufnout představovat, ale přesto se nemohu zbavit pocitu, že se do ní po nenápadných krůčcích vracíme. Respektive do její vylepšené a technicky vyspělejší verze 2.0, kde jen ti nejšťastnější z nás budou mít právo si držkou zarýt v zemi. Jsem optimista. Na závěr si neodpustím technickou vsuvku ke zpracování dokumentu, které je opravdu příšerné a až bych řekl nedůstojné. Na druhou stranu chápu, že nějaké technické parádičky by diváky spíše rozptylovaly a opravdu nebylo moc co vymýšlet. Stejně tu jednu malou hvězdičku nenápadně umáznu. P.S. Po ohodnocení a okomentování tohoto snímku se zcela náhodou v mém profilu objevily dvě magická čísla. Hodnocení 1993. Komentáře 1994. Čísla by to nebyla až tak zajímavá, kdyby se v nich neskrýval můj rok narození + rok vzniku dokumentu a Karlův rok úmrtí. Hmm, zajímavá náhodička. () (méně) (více)
Galerie (2)
Zajímavosti (1)
- Po smrti Karla Kryla v roce 1994 Dušan Rapoš vzal nepoužité záběry a rozhovory a sestavil z nich poctu Karlu Krylovi s názvem Bratříčku, zavřel jsi vrátka. (Ištván87)
Reklama