Temporada de patos
Kačacia sezóna
Duck Season
Obsahy(1)
Panelákový byt a výpadek proudu, to zas bude neděle!
Je neděle, 11 hodin dopoledne a Flamova matka musí někam odejít. Zdá se, že Flama a Moko mají před sebou neděli snů. Prázdný byt, playstation, coca-cola a pizza, co jim může chybět? Ale jen do chvíle, než vypadne proud. Jeden panelákový byt, čtyři mladí, tři z toho ještě děti a nekonečná neděle. To je prostor, v němž debutující mexický režisér Fernando Eimbecke rozehrál svou hořkou černobílou teenagerovskou komedii. Natolik oslnila domácí publikum, že získala 11 z 12 možných výročních filmových cen Ariel a 8 cen na Mexickém filmovém festivalu v Guadalajaře 2004 a stejně tak byla s úspěchem uvedena na mnohých zahraničních festivalech, včetně MFF Karlovy Vary.
Kromě nesmírně civilních hereckých výkonů mladých herců, po zásluze též oceněných, a skvělé hudbě, která rovněž velmi podstatně vytváří atmosféru tohoto jen zdánlivě nenápadného filmu, je tu nejpozoruhodnější zejména Eimbeckova režie. Dlouhé pasáže, v nichž se mezi postavami zdánlivě nic neděje, střídané směšnosmutnými akcemi zdánlivého veselí, zkomponované k sobě jako hudební skladba, v jejichž rytmu a souzvuku vycházejí najevo další plány, vytvářejí až neuvěřitelně pravdivý portrét dvou teenagerů s jejich problémy, dívky odvedle, jejíž rodiče zapomněli na její narozeniny, a mladíka, který přichází na to, že vlastně nedělá co, skutečně chce. Čas, kdy ti čtyři čekají, až zase zapnou elektřinu a oživí umělý svět všech jejich berliček a pomocníků, se stane z původně nuceného zabíjení nudy jednou z nejzajímavějších chvil jejich dosavadních životů. Zbaveni záchytného systému rutinních činností náhle jednají sami za sebe a nacházejí sílu vyslovit své problémy především sami před sebou.
Eimbeckův hraný debut patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co v poslední době na i tak zajímavém filmovém prostoru mexické kinematografie vzniklo.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (88)
Cernobila nezavisla komedie prichazejici ze slunneho Mexika vypravi pribeh odehravajici se behem nedele v jednom byte, kde se najednou stretavaji dva znudeni mladici, roznasec pizzy a hezounke devce z vedlejsiho bytu snazici se upect dort k oslave svych vlastnich narozenin. I na malem prostoru a neherci pred kamerou se da vytvorit originalni komicke i lehce dramaticke situace odkazujici na zivot ve stredni ci jizni Americe. Z vlatnich zkusenosti muzu potvrdit, ze k takovym situacim dochazi a nejsou jenom vyplodem ciste fantazie. 70% ()
nechapu, jak nekdo muze hodnotit tenhle film jako odpad. priznavam, ze vlacne sceny a poklidne stridani minutvych pasazi je narocnejsi, ale film je kazdym okamzikemvtipnejsi a vtipnejsi, az se nakonec rozjede v obrazovou rastaparty :)) vedle toho i zajimavi herci a detske trable nejen s rodici. pro me jedna z nejprijemnejsich rannich projekci tohoto roku. ()
Nezávislá laciná komedie osciluící někde velmi lehce nad průměrem. Chtěla by být takovou tou hořkou tragikomedií pro intelektuály, což se jí daří (a mě nudí), ale mám pocit že využívá až příliš mnoho totálně profláklých motivů. Zábavné neverbální pasáže, kdy se občas usmějete střídají několikaminutové dialogy o ničem, kdy bych to nejraději zabalil. Nebýt na tom v kině tak to po třech minutách vypnu. ()
Jedná se o snímek, který není určitě pro každého a je potřeba být patřičně naladěn, ale mně tato milá nezávislá mexická černobílá komedie " sedla " ! Příběh nejen o tom, co způsobí zpoždění dodávky pizzy o 11 s a vypadnutí elektrického proudu. Příběh o dětství, o nezájmu v pubertě téměř o nic, je zde obsaženo opravdu vše od vlivu videoher na dnešní mládež, dospívání a s tím související dívky, vychloubání se jeden před druhým...... Když k tomu všemu připočteme koláčky s marihuanou je o zábavu postaráno :o) I na ty kachny dojde, však uvidíte :o) Co musím ještě zmínit je výborná kamera a přesně pasující hudba, opravdu dobře zvolená. Milý snímek zahraný s bravurou a zcela přirozeně všemi představiteli, který vám před očima neskutečně rychle uběhne a vy se přistihnete, že po jeho skončení vám snímek vykouzlil milý úsměv na rtech. 75% ()
Debut Fernanda Eimbcke Temporada de patos je venovaný jeho veľkým ikonám, Jimovi Jarmuschovi a Jasudžiró Ozuovi. Neprekvapí preto, že obsahuje mnohé štylistické znaky príznačné pre ich diela, no zároveň si nesie prvky Eimbckeho neskoršieho rukopisu. Ako prvé sa nám predstavuje a ožíva pred nami minimalistické prostredie a architektúra sídliska panelových domov. Potom nastupujú postavy - deti, ktoré sú behom jedného voľného dňa konfrontované s množstvom problémov vrátane sveta dospelých, stelesnenom v roznášačovi pizze. Civilnosť zobrazenia bežného života a herectva predstaviteľov štvorlístka hlavných rolí sa v statických obrazoch míňa s romantikou, subjektívnym vnímaním reality (časť, v ktorej majú významnú rolu isté povzbudivé látky) a postmodernou hrou s pravidlami rozprávania. Hravý humor pozdvihuje aj priemernejšie momenty a udržiava pozornosť až do záveru. Mimochodom, až naskočia titulky, film ešte nevypínajte a počkajte si na koniec ;-) 75% ()
Reklama