Mrtví

...problém při hodnocení tohoto snímku je částečně v povrchnosti hodnocení, pokud například někdo v komentáři napíše, že není jasné proč byl ve vězení tak jak je možné brát toto hodnocení vůbec v potaz ... závěr filmu se mi zdá také naprosto jednoznačný ... ale co mě skutečně irituje je prostor, který má být vězením ... proto sem na filmovce přetrpěl i neskutečně nudnou fantasmu, abych se zeptal pana režiséra na reálie, bohužel nepřišel :-( ... a druhý aspekt, proč jdu s hodnocením nížeji je, že v kontextu argentinské filmové tvorby není forma tohoto snímku nikterak zajímavá .... (06.09.2010)

Klasické slow cinema, se všemi klady i zápory. Hodně se mi zde líbil důraz na poetickou atmosféru, která je v mnoha scénách působivá a jenom díky ní z toho filmu mám nějaké zapamatovatelnější dojmy. Vlastně je i vidět, že to na ní stojí nejvíc, takže se díky tomu dá aspoň částečně odpustit slabý příběh. Dost mě ale mrzí, že i s tím málem o co tady jde se skoro nepracuje. Nějaké vyprávění obrazem tu sice je, ale je nedostatečné stejně jako u Liverpoolu. Víme, proč byl ve vězení, kam po propuštění míří a to, že moc necítí pocit viny. SPOILER V závěru se v něm sice něco zlomí, KONEC SPOILERU ale i tak jsem jeho postavě moc nerozuměl. Hlavně nějaký motiv proč udělal co udělal v tom chybí, s jeho psychologií se tu skoro nepracuje, nějaké sympatie jsem k němu taky moc neměl a to celému filmu dost škodí, protože to bez něčeho takového moc fungovat nemůže. Ale když to vezmu jenom jako poetickou road movie, tak to má něco do sebe a celkem příjemně se to sleduje, i když ta sexuální scéna byla dost samoúčelná. Víc jak průměrné hodnocení sice opět nedám, ale ačkoli Alonsovu tvorbu jen tak nerozkoukám, určitě se k ní časem ještě jednou vrátím. 3* (22.01.2022)

Krásný les, cvrlikají ptáčci – a bác, mrtvola. O kus dál druhá. Pak chvíli trvá než poznáme, že jsem ve vězení. Jen se sedí, kouří, pije maté, na všechno je dost času. Magor si stále čechrá vlasy a zalamuje klouby na rukou. Ostříhaný a oholený hrdina je k nepoznání. Propuštěn. Dlouhé záběry kamerou, skoro se nemluví. Poměrně odvážná sexuální scéna! Ale vše mlčenlivé. Stejně jako na hřbitově, ani hlásek. Jen ptáci. „Prý jsi zabil svoje bratry.“ „To už jsem zapomněl.“ Voda v řece děsně špinavá. Chvílemi nejen nic slyšet, ale ani vidět. Scéna s kozou opět mlčenlivá a ne právě chutná. Upřímně, argentinský film asi nebude patřit k mým favoritům, ale klidnou mne rozhodně nenechal. Už dlouho jsem nezažila film, kdy vlastně nevím, co si o tom přesně myslet. (31.07.2008)

Minimalistické pojetí příběhu a šnečí plynutí filmového času vyžaduje VELMI trpělivého diváka, i já jsem v momentech nekonečného plutí na loďce někam do hloubi džungle trpělivost poněkud ztrácel. Ale každopádně platí: kdo si počká, ten se dočká! ~ /dále komentář obsahuje spoilery, doporučuji číst až po zhlédnutí/ Už úvodní sekvence, kdy se kamera toulá lesním porostem a jen tak mimochodem mine i dvě mrtvá těla neznámých dětí, naznačují filmovou kvalitu tohoto málomluvného festivalového snímku režiséra Lisandra Alonsa, jenž je nejvýraznějším tvůrcem nové vlny argentinského filmu. ~ V následujícím záběru se již ocitneme za branami věznice, kde si odpykává poslední dny svého zřejmě dlouholetého trestu padesátiletý Vargas (neherec, který se mimochodem objevil i v režisérově následujícím počinu Fantasma). Za co seděl? Jaký má charakter? Obé nevíme. Poté sledujeme jeho poměrně monotónní cestu (s několika zastávkami, např. kvůli sexu nebo jídlu) za jeho dnes již dospělou dcerou, kterou dokonce ani nespatříme. A je konec. ~ Závěr (= smysl) filmu zůstal mnohým zde utajen, dovolil bych si nyní k tomuto uvést můj skromný výklad, přičemž si v žádném případě neosvojuji patent na jeho správnost. Naopak si myslím, že vícero diváků s odlišnými výklady by bylo schopno si racionálně obhájit právě ten svůj, jelikož záměrná nejasnost a minimum indicií pro dodatečné poskládání příběhu k tomu přímo vybízejí. Dle mého soudu film pojednává především o možnosti dostání druhé šance, resp. o možnosti napravení člověka. Předpokládejme tedy, že se v případě úvodních záběrů jednalo o flashback (nikoliv o flashforward) a že Vargas byl vrahem (synů, bratrů?). Režisér – autor scénáře (nebo Bůh?) mu tedy v závěru dává šanci se zachovat jinak, šanci se změnit, když (pro diváka z neznámého důvodu) je sestra nepřítomna? Šanci vychovávat jeho vnuky? K této variantě se přikláním také z důvodu, že protagonista v závěru, než se kamera skloní k zemi, nůž odloží bokem. (05.01.2012)

Snímek sleduje propuštěného vězně Vargase na cestě zpět domů do argentinské džungle. Díky jeho délce je celkem snesitelné i velmi pomalé tempo s minimem dialogů. Film mě zaujal svojí "civilností". Právě ta ho dělá zajímavým a zvláštním v dobrém slova smyslu. Mnohem více než u jiných filmů zde hraje roli rozpoložení diváka - dalo by se říci, že to je zde stěžejní složkou celého prožitku. Pokud je člověk připraven na onu civilnost a pomalé tempo, má náladu zrovna na takový druh filmu, tak určitě neodejde zklamaný. Pokud ne, zbytečně ztratí 80 minut svého času, protože se bude šíleně nudit. (29.06.2006)