Antropofág

Skupina přátel se vydává lodí na odlehlý ostrov. Zde je ovšem nikdo nepřivítá,ostrov se zdá úplně prázdný. Objeví tam jednu slepou dívku,polomrtvou hrůzou. Zjistí od ní, že na ostrově je někdo, kdo vraždí všechny turisty. Zanedlouho mají tu čest s šíleným kanibalem....Film provařený ze starých VHS-ek. Žádné herecké ani režisérské představení se ale nekoná,ba naopak. Nebýt perfektního maniaka, který žere lidské plody i své vlastní vnitřnosti,dal bych odpad. Ale ta poslední 20-minutovka je skvělá. Tohle už nikde jinde neuvidíte. 40% (09.12.2009)

EHF: ANTROPOPHAGUS je film, ke kterému si musíte udělat čas. Začátek sice je akční, ale potom se vše zklidní a vy si připadáte jako při sledování teen slaďáku nebo propagačního filmu od Čedoku :-) Ale vše se v dobré obrátí a brzo začne - za nádherně nelogického klopýtání děje - pořádná jízda. Parta lidí, ostrov, ze kterého nelze utéct, prázdné domy, neblahá znamení....ano, je to klišé jako hrom, ale proboha: píše se rok 1980. Děj přímo vybízí k postupnému budování napětí, které začne v noci bouřkou a do konce filmu si prakticky neoddychnete. Lidi ubývají, jejich likvidace jsou stylisticky poplatné době, ale jedná se samozřejmě o starý dobrý gore. Celý film mi přijde, nadneseně řečeno, jako takové horor-road-movie - kdy oběti prchají a hlavní záporák George Eastman jim je svým mílovým krokem v patách. Mimochodem, hlavní monstrum je snad jedna z mála věcí ve kterých spatřuji lehkou rezervu. Ale zvyknu si :-) Lekačky jsou rozkošné, stejně jako finále samotné... pokud bych měl vypíchnout nějaké scény, kupodivu by to asi nebylo slavné pojídání nenarozeného plodu, ale spíše intermezzo va starém domě a objevení tajného pokoje. Jóó, staré veliké domy nikdy nezklamou... A D´Amato naprosto nezklamal mě a ve svém srdéčku mu buduji malé místečko, hned vedle jiných mistrů... BRAVO! (17.11.2012)

Evropský gore-horror ve své nejsyrovější podobě. Po technické stránce to místy není sice žádná sláva (nízký rozpočet tomu napovídá), což je možná hlavní důvod, proč si u fanoušků mainstreamových horrorů oblibu nikdy nezíská. Ovšem fajnšmejkři si tohle dílo vrchovatě vychutnají už jen kvůli několika vypečeným scénám, které ve své době vyvolali nejeden dávící reflex nebo mrtvici. To vše za doprovodu temné synťákové hudby Marcella Giombiniho, ze které se ježí chlupy i na místech, kde nerostou. Dokonale tak dokresluje jednotlivé scény, kterým při pozornějším poslechu vévodí ústřední melodie, která naplno vyzní během závěrečné scény. Kdybych měl vypíchnout nějakou zásadní scénu, tak je to určitě hang-out ve studně. Pro mě to je za plný počet. (06.04.2014)