Desu pawuda

Death Powder jako otec japonského cyberpunku leží přesně na hranici mezi geniálním dílem a (rádoby) artovou splácaninou. Zatímco na takového Tetsua je vždy radost pohledět a film je od začátku do konce vyloženě fascinující, tak ze sledování Death Powder spíš rozbolí hlava. Tak jako tak jde ale o jedinečný zážitek, který svým způsobem není o nic míň fascinujícím. (15.06.2015)

Analogové videopsycho pro pokročilé a náročné...Tak moc hardcore, free, underground, cyberpunk a fuckoff, že už to bylo možná až příliš... Skoro jsem měl dojem, že tomuhle prdnout 5hvězd je vlastně póza. Formálně je to v pravdě dokonalej underground. V praxi to ale není tak koukatelné a strhující jak by člověk čekal..... Budu si to muset dát ještě párkrát abych celý "děj"pobral, ale nevím jestli na to budu mít chuť. (16.07.2015)

Kyberpunkový bordel pri ktorom nechcem zachádzať až do takého extrému kde budem tvrdiť že to všetko je jedna ničnehovoriaca samoúčelne nezmyselná hovadina, ničmenej dojem po skončení bol prakticky nulový. Japonské experimenty idú husto mimo mňa. Prvé čo ma pri pozeraní napadlo bol 964 Pinocchio, ktorý je ale aspoň v rámci možností ako tak pozerateľný. (06.07.2011)

Skupina podivných výzkumníků drží v temném podzemí ženu-androida jménem Guernica, který vydechuje smrtící bílý prach. Jeden z věznitelů je tímto prachem náhodou zasažen a jeho tělo začne procházet děsivou, bolestivou proměnou, na jejímž konci se z něj stane odporné amorfní monstrum. Podobně jako se části lidských těl, zvířata a trosky prolínají do groteskní skrumáže na slavném Picassově obrazu, podle kterého je android pojmenován, tak i mutant (jakožto tragický výsledek hazardování s vědou, který je takto srovnáván se zneužitím technologie pro bombardování lidských měst a šíření zkázy) nekontrolovatelně pohlcuje další živé bytosti a okolí. Právě střet lidského těla s technologií, způsob jakým tělo (a s ním duši) ovlivňuje, převáří, jak na něm parazituje a filosofické tázání se po humanitě, která se ztrácí pod nánosem kovu a betonu (nejen ve smyslu fyzické proměny, ale i života v hypermoderní metropoli), se stane ústředním motivem všech japonských kyperpunkových filmů, v nichž jsou jednotlivé obrazy/zvuky a jejich bezprostřední působení na diváka mnohem důležitější než soudržný, na kauzalitě založený narativ. (05.06.2011)

Tak jako ... Takhle asi nějak jak já právě teď, po shlídnutí tohoto flicku, se asi dřív cítili pacienti psychiatrických léčeben po lobotomii ... Tohle mi hlava fakt nebrala, to už bylo na mě asi moc. Ale právě proto 5 *, bez komentáře. K obsahu bylo zde již napsáno, jen bych opakoval již napsané. Navíc nemám sil ... :-) (05.07.2011)