O Mikešovi

Kocour z ústředí. Mikeš byl nástrojem bolševické moci. Dospělí ho neměli v oblibě, děti ho nenáviděly. Pod záminkou strádání a hladovění se infiltroval do vesnice Hrusice, kde po čase začal udávat místní obyvatele. Tahle černá svině (později se tohle pojmenování díky němu vžilo i u fotbalových sudích) byl vykastrovaný a to úplně. V záběrech, kdy stojí na zadních tlapkách je zřetelně vidět, že nemá chloubu. Diskutabilní byla jeho srst, která byla oproti kočičí dost atypická, ale nikdy se neobjasnilo, proč tomu tak bylo. Jeho falešné kamarádství dlouhou dobu nikdo neprokoukl a ti co prokoukli, a byl mezi nimi i jistý Franta Kuldanů, byli nemilosrdně odvezeni do komunistických lágrů. Mikeš neznal slitování, práskal jako najatý (ostatně k tomu účelu byl vybrán) a málokdo tušil, že to není jeho pravé jméno, ale jen krycí jméno. Jeho pravé jméno bylo Jakeš. V pozdějších letech se dostal do vedení ÚV KSČ už ale v lidské podobě, kterou měl na svědomí začínající a talentovaný plastický chirurg Měšták, kterého později proslavila práce na miss World Kuchařové. A proto děti pamatujte večerníčci "gone bad". Mé hodnocení: 20% (18.08.2013)

Velký český malíř byl i velkým českým vypravěčem. Svůj obor - pohádku - doplňoval a dále rozvíjel nádhernou, osobitou, nezaměnitelnou kresbou. A jako zlidověly jeho kresby, staly se majetkem národa i jeho pohádky. Mezi všemi podařenými ta nejvyvedenější je určitě mikešovský cyklus. Kocourek z Horusovic s dobrým srdcem a svéráznými, napínavě líčenými příhodami volal po zfilmování. Dostalo se mu ho v nejvyšší kvalitě rozpohybovanými Ladovými kresbami. A to, že takto zkomponovaný cyklus namluvil jeden z velikánů české Thálie Karel Höger, který s dětmi včetně jeho pověstných výroků splýval, neboť je miloval, tento svátek české hravosti a vzájemnosti dovršilo. A z toho, co je k vědění a sledování, plyne, že ty nové, sotva započaté generace v tomto ohledu nebudou jiné. Určitě? Určitě. (17.09.2007)

Často si v této uspěchané a bláznivé době říkám, že by bylo nejlepší zalézt do útulného Pašíkova chlívku, či s Pepíkem a Mikešem na pec a vyprávět si pohádky, aby se člověk vrátil na zem a uvědomil si čisté a pokorné hodnoty života. Právě tak, jako to dělal Josef Lada ve své úžasné tvorbě, ve které až dojemně prostým způsobem vystihl českou mentalitu a povahu i krásu a kouzlo této země tak, jako nikdo před ním, ani po něm. Josef Kluge, tyto milé postavičky oživil více než důstojným způsobem a Karel Höger jim definitivně vdechl život. Díky za to! Ladův odkaz je naší symbolikou a národním pokladem, který nedokáže nikdo napodobit a na rozdíl od korunovačních klenotů a státního pokladu ani ukrást! (12.10.2008)

V Hlušicích u Ševců, měli jednoho kocourka. Jmenoval se Mikeš, a uměl mluvit jako člověk! Ostatně co je na tom divného, známe přece papoušky napovídají toho víc než dost, kos zase docela obstojně prozpěvuje všelijaké písničky, a nic nevadí že nemají slova, ani psi nejsou tak docela němí, alespoň kašlat a kýchat umějí líp než kdekterý řečník, tak proč by Pepík Ševců nemohl naučit mluvit kocoura? Přesně těmihle humornými slovy začínal tenhle Český, humorný, kreslený, večerníček pro děti  z úst samotného pana Josefa Lady který vytvořil knižní předlohy a podle které potom vzniknul tenhle večerníček o mluvícím kocourovi Mikešovi. To bylo tak milé, že citliví člověk, to nemohl nemilovat, v současné době ale jak jde na dětech a jejich rodičích vidět (Jaký rodič, takové dítě) se citlivost nesmí nejspíš projevovat nebo se jen ztrapníte, protože jsou všichni nejspíš odchovaní na (kriminálkách, hororech, p...u). (07.07.2023)

Další seriál kterej jsem jako malej dost opomíjel, v dnešní době mě sice příběhy nějak moc nezaujaly ale ta animace je nádherná. Jediné co jsem o Mikešovi kdy měl byly gramofonové desky které mám ještě na půdě a celkem mě překvapilo že to bylo úplně to samé jen s obrazem. Nejlepší díl byl jednoznačně s hruškama:-) (21.06.2011)