Krutost podvědomí

Jednu scénu při sledování SubBassKokonŠlus KuřeFilety už asi nevyženu z hlavy. Chcete vědět která? No ta, jak si někdo může dovolit típat vajgl do kafe! Hnus velebnosti takhle mrvit takovou lahodnost! Jinak se mi zdály všechny ostatní scénky v pořádku, které vaše ratolesti určitě nepohorší a poskytnou jim poučný a k zamýšlení hodný pohled do života. Dojde na otázky týkající se dospívání, první objevování pohlavních orgánů, sexu, menstruace, porodu, objevování krás naší matičky země a samozřejmě také nějaká ta náboženská tématika. V této symbolicky pojaté vizi dostanete odpověď na každou vaši otázku a při sledování jsem si vzpomněl na fancouzský cyklus Byl jednou jeden... život. Rozdíl je POUZE ve zpracování, protože onen francouzský seriál je animovaný, zatímco tento snímek ne, jinak se moc obsahově a hlavně myšlenkově od sebe neliší. Jen ten cigaretový špás s kafem moc příkladný pro děcka není a nevím, proč Kuřim HůlŠajn radši scénu nevystřihl. Za to bohužel čtyři hvězdy dolů, nemůžu si pomoci... Fňuk! :-( .......... P.S. Dobrá tedy a teď vážně ve zkratce. Subconscious Cruelty není pro mě nic jiného než jen rádoby art výstřelek, který je prázdný a bezobsažný, jak vycucané pitíčko od Capri-Sonne. Silný naturalismus mě v tomto případě nepobouřil tak, aby jsem šel s hodnocením dolů. I když tu scénu s dítětem si rejža mohl opravdu odpustit. Jen bych musel mít při sledování pocit, že vás film nutí přemýšlet nebo se snaží něco sdělit. Zde se nic v této rovině nedělo, jen se Subconscious Cruelty snažilo tak naoko tvářit. A navíc se jedná o neuvěřitelnou zívárnu. Jedinná věc a potažmo tím i zasloužená jedinná hvězda je za technickou stránku, která působí, jak má a jako jedinná mě zaujala. Inspirace Argentovským stylem a giallem je patrná. To ale situaci plnohodnotně nezachraňuje. Zbytečný film a ztráta času. (14.05.2017)

Dávam 3* , pretože som niektoré obrazy nepoňal, alebo skôr nepochopil. Hudba však bola fantastická. I napriek tomu, že sa autor zaoberá vnútrom, je to iba celé na úrovni mysle a myslenie je povrchné. Hoci môže ísť do hlbky, stále je to myslenie. " You always dream in black and white. " , toť dualizmus, odveký problém človeka. Toto dielo môže byť do takej miery nechutné, do akej pôsobila výchova a stále pretrváva hlboko zakorenená. V každom prípade, každá minca má dve strany. Ide o to, kto berie ktorú, alebo, či rešpektuje mincu v jej absolútnej celistvosti. (18.03.2009)

Těžce hodnotitelný film. Úchylný, nechutný, pro obyčejného diváka, daleko za hranou snesitelnosti. Vidět tohle před patnácti lety, tak možná vyšší hodnocení dám, ale v dnešní době, byť se jen o tomhle rozepisovat více,  mi přijde nepotřebný. Ke zhlédnutí nedoporučuji, pokud teda zrovna neexperimentujete se svým pohlavním životem. (Full HD) (29.03.2023)

Subconscious Cruelty je mimořádné dílo. Rozhodně není pro každého. Svou formou zachází až do těch nejzazších temných koutů lidské mysli a představivosti. Pro mě se jedná svým způsobem o umělecký snímek, který zpracovává veškerou temnotu našich duší a myslí. Filozoficko-psychologicky předkládá myšlenky, názory a pohledy na různé oblasti lidských fantazií. Subconscious Cruelty je zvrácený, šokující, sadistický, šílený a především neuvěřitelně fascinující. Ukazuje bolest, utrpení, touhu, chtíč a muka z vlastní existence, našich obav, přání, představ a všeho, co nás tolik přitahuje, stejně jako se toho bojíme. Všechny ty krutosti, zvrácenosti a výjevy v tomto filmu mě ani tak nešokovaly, jako spíše fascinovaly. Čím více člověk trpí a bojuje se svou existencí, okolím, vztahy, touhami a strachy, a čím více touží vnímat různé formy bolesti, zvráceností a odlišností či se dívat, jak je někdo jiný způsobuje a prožívá, tím více mu bude tento film blízký. Nejsme zvrácení, když se nám to líbí a když nás takové věci fascinují. Ale okolí by si to jistě myslelo. Všude okolo nás je nudná průměrnost, stereotyp, konvence, předsudky, nepochopení a všechny ty věci, které nás svazují a díky nimž máme z ostatních lidí strach. Je to proto, že lidé jsou přitahováni temnotou a vším tím, co přináší, nabízí a co si bere. Dokáže pomoci i ničit. A přesto ji tolik potřebujeme, toužíme po ní. Vždyť už jen samotná podstata jakési temnoty či utrpení, které lidé potřebují, je z psychologického hlediska vysoce zajímavá. Všechno to v nás je. Ve spoustě, v malé, či velké míře. Závidím těm, ve kterých ne. Nebo je lituju...? "Realita. Uvězňuje nás v jednotvárném, otupujícím cyklu. Pohlcuje naše sny a touhy, nesčetnými překážkami, které jsou vroubené krutou ironií." (28.08.2012)

[FOD 2022] Totálně sick vhled do osobního pekla trpících šílenců, který chudáky zároveň fascinuje a láká. Krutost podvědomí je kreativní v tom nejhorším slova smyslu. Je brutální, nechutná a zvrácená, jen pro ty nejotrlejší. Sice zpracování nepůsobí tak strašně, ale v mozku vám budou hlodat myšlenky nad tím, jak že to ti psychicky nemocní tvůrci mysleli, a zůstane ve vás znepokojivý pocit, že tam je ještě nějaká hlubší myšlenka, zvrácenější než dokážete pochopit, která vám během první (a zaručeně poslední) projekce unikla. Takže, co by na to asi řekl Freud? Jak se říká, zážitek nemusí být pozitivní, hlavně že je intenzivní, že? Velmi intenzivní. (08.03.2022)