Šoa

Pozeral som to síce dva týždne ale stojím si za tvrdením, že 9 hodín bolo málo. Najdlhší film aký som zatiaľ videl rozpráva jeden smutný príbeh jedného smutného obdobia 2 svetovej vojny. Snímka sa skladá iba z rozhovorov tých ktorí prežili toto peklo. Autorova snaha a práca na ktorej robil 10 rokov vytvorila úžasnú mozaiku a najrealistikejší pohľad na vyhladzovacie tábory. V rozhovoroch sú zachytené otrasné príhody členov sonderkommanda, židov ktorí prežili ale aj obyvateľov dediniek pri týchto táboroch, nacistických dôstojníkov (tí mali ťažké otázky) až po zamestnancov železnice a samotného rušňovodiča. Po tomto dokumente som nezostal rozcítený, ani smutný... ale emočne prázdny rovnako ako židia (sonderkommando) ktorí zabíjali tisícky ľudí každý deň a už nemali žiadne pocity. Bez emócií akurát z otázkou ako sa toto všetko mohlo stať... (08.06.2017)

Jakmile se tomu dá závažné téma a má to devět hodin, je to tak nějak automaticky považováno za skvělý film. Nemyslím si to. Tohle není dílo pro každého, to je jasné, ale nemyslím si ani, že by bylo výjimečné v tom, jak vyvražďování židů prezentuje. Ten film mi nepřišel silný, ale naopak únavný a nudný, nucení odpovědí spíše až kruté. A proč? Aby se natočil film, nebo aby zde zůstalo svědectví? No, nejsem si jistý. (11.01.2016)

Deväť hodín trvajúca oral history o holocauste. Ako milovník kinematografie považujem takýto spôsob výpovedi o histórii zaujímavejší, ako strohú literatúru faktu. Pretože tá tiež vychádza zo spomienok ľudí. Šoa sa tvári, že na takejto ploche musí poskytnúť kvantá informácií, čo síce činí, na druhú stranu ale za takúto dĺžku môžu dva faktory. Pri prehovoroch nesledujeme titulky, ale čakáme, kým respondent odpovie a potom nám jeho odpoveď preloží tlmočníčka. A za druhé Lanzmann sa zopár krát opýta viac menej tú istú otázku po sebe a respondent stále odpovedá iba to isté. To je ale iba taký menší a dosť nepodstatný postreh. Že sa ľudstvo zo svojej histórie ponaučiť nedokáže a že utrpenie je náš osud, dokladá dnes napríklad vojna v Sýrii a dlhodobý konflikt v Sudáne. Preto si po pozretí Šoa nepoviete, že tak toto je už chvalabohu iba naša minulosť. Vyzerá to tak, že minulosťou sa vojnové hrôzy stanú až po vyhynutí ľudstva. (17.10.2016)

Střelit od pasu nějaké hodnocení je troufalé, ovšem po podumání a pokusu nějak se vyjádřit pomocí hvězdiček narazí člověk na nemalé (až záludné) potíže. Je jasné, že nepohybovat se v nejvyšších patrech může člověku u tématu holokaustu vynést nálepku necity či ignoranta oné nezměrné lidské katastrofy. A je pravdou, že se ŠOA zmocnilo tématu nesmírně poctivě - inu zdá se, že míříme rovnou k 5*. - Jenže: Proč Claude Lanzmann zvolil variantu devítihodinového dokumentu?! Kdyby materiál sestříhal do devíti jednohodinových dílů (Treblinka, Osvětim,...), aplaudoval bych mu vestoje. Takhle stvořil něco v podstatě nekoukatelného. Anebo se tu opravdu najde někdo, kdo dokázal tento film shlédnout jedním tahem? O tom vážně pochybuji. A pak se tedy ptám, proč točit filmy, na které nikdo nikdy vcelku koukat nebude?! Já si dal po 3 hodinách dvouhodinovou pauzu (během níž film normálně běžel dál), a když jsem se k obrazovce vrátil, koukal na mě pořád stejný obličej, od něhož jsem odešel a celkově mi nepřišlo, že jsem o něco přišel. Takže jako film aspiruje tento pokus na palec směrem dolů. Proto summa summarum - jednoznačné hodnocení si vyřknout netroufám. Pravdu má myslím i ten, kdo dá 5*, i ten, co dá "odpad" - já bych se vzhledem k formální nestravitelnosti přiklonil k té druhé variantě. (10.11.2008)

Škoda, že je k dispozici jen pět hvězdiček! Celý dokument jsem sledovala ztuhlá hrůzou a nepochopením, jak se něco takového mohlo vůbec dít a jak někteří aktéři můžou být tak bez emocí (zaměstnanci železnic). Zvláště část o plynových komorách a pecích by měli pouštět náckům pořád dokola! Film inspiroval francouzsky píšícího Američana Jonathana Litella k napsání knihy Laskavé bohyně. Je to fiktivní zpověď nebo spíš rekapitulace života esesáka, poté ctihodného občana, který necítí žádnou vinu a popisuje vše nezúčastněně do posledních, hlavně technických detailů. 900 stran, pro otrlé. Goncourtova cena.----Po přečtění komentářů: Nechápu, jak někdo může napsat, že to bylo nudné! To se asi nedíval nebo pořádně neposlouchal!!!To by jako mělo trvat pět minut, v klipovém duchu, měla by tam být love story, sex a honička v autech nebo co jako???To je o HOLOCAUSTU! To normálního slušného člověka nudit prostě nemůže!!! (21.04.2010)