Šoa

Neuvěřitelně roztahaný dokument, který je díky neschopnosti autorů tak nudný, jak jen je to možné. Bůhvíproč nebyla z žádného rozhovoru vystříhaná překladatelka, kamera dlouhé minuty bloumá po krajině a autor se zajímá o rozdíl mezi lesy v různých zemích. Nechápu, že to někdo vydržel do konce. Závažnost tématu není důvod pro nadhodnocování. (10.11.2008)

Monumentální dílo. Hned na úvod zazní nepochybná pravda, na níž je celá výpověď založena: "Je to nesdělitelný příběh"; ovšem Lanzmann dokázal neuvěřitelné. To, že film po devět a půl hodiny udrží pozornost, je to nejmenší a beru to jako docela přirozený fakt..a to fakt. Ztratila jsem pojem o čase; poprvé jsem se odtrhla od obrazovky, jen abych zjistila, že uběhly víc jak tři hodiny. Lanzmann našel zřejmě jediný přijatelný přístup k tématu. Kousek po kousku vytváří mozaiku, která se nakonec zjeví v celé své hrůznosti. To vše se přitom odehrává vnitřně v mysli diváka, ne na obrazovce (archivní záběry nebyly použity). Právě absence dobových záběrů vězňů a obětí (pro mě nemorálních, pořízených za cenu dalšího ponížení, které nemám právo sledovat) je z mého pohledu nejdůležitější. Kapitola sama o sobě je Lanzmann a jeho kategorický, občas až agresivní přístup. Jeho někdy až nejapné otázky padají na úrodnou půdu, a to zejména v případě výpovědí "bývalých" esesáků, kteří tváří v tvář na první dojem naivnímu Lanzmannovi získávají "převahu", ztrácejí zábrany a projevují se naplno. Lanzmann dokonce přímo přiznává svou lež (ohledně slibu anonymity), aniž by se ospravedlňoval; nechává na divákovi, aby si utvořil vlastní názor. Pro příští generace (včetně mé) jeden z nejlepších příspěvků na téma holocaust. Hvězdičkové hodnocení ztrácí na významu, přesto uděluju svých nicotných 5*. (30.12.2013)

"Je to těžké k poznání, ale tady je to místo. Tady pálili lidi. Hodně lidí." Aneb devítihodinové svědectví o holocaustu z první ruky jak obětí, tak strůjců (kteří samozřejmě o ničem nevěděli, nic netušili a vadilo jim to úplně nejvíc ze všech). Přístup filmařů je netypický v tom, že výpovědi nejsou doprovázeny dobovými záběry ani fotografiemi - na rozdíl od všech ostatních dokumentů se tu obětem devět hodin díváme do očí (pokud jsou ukazovány nějaké záběry, tak na dnešní stav míst, o kterých se mluví). To je jistě velmi neobvyklé a vševýpovědní. Obraz holocaustu si v hlavě musíme sami sestavit, není nám ukázán. To je velmi zajímavý přístup. A výsledek je vážně mrazivý. Nejen popisování samotného procesu, ale například i polští vesničani vykřikující jeden přes druhého, že Židi si to za ukřižování Ježíše stejně zasloužili... Lanzmanem shromážděné záběry tak rozhodně nejsou jen srdceryvným vzpomínáním, ale komplexním svědectvím. (10.03.2013)

Ač se mi úplně nelíbí některé praktiky režiséra (někdy až moc velké tlačení na pilu - např. scéna v kadeřnictví, nedodržený slib neuvedení jména jednoho z vypovídajících atp.), jako celek je Šoa pro mě něčím mimořádným, co skutečně mezi snímky na dané téma nemá obdoby. Velice působivé, drásavé, ač 9 hodin dlouhé, neměla jsem pocit, že by tam bylo něco navíc. Myslím, že každý by měl ve svém životě najít čas (kdyby ne 9 hodin, tak třeba i jen polovina bude stačit) a podívat se. Abychom nezapomněli... (05.01.2019)

Dokument jako takový se jistě velkým dílem zasluhuje o zachování tohoto smutného dědictví naší civilizace a tomu nelze dát nic jiného než plný počet hvězdiček. Co se filmařské kvality týče, ta je také ne velmi vysoké úrovni s ohledem an dobu vzniku. V dokumentu (možná proti očekávání) nenajdete v celé jeho stopáži jediný archivní záběr, či hudební podkres. Jedná se v podstatě o prostou řadu interview s přeživšími holokaustu (z obou stran tábora - dá-li se to takto zjednodušeně vůbec rozdělit). Přesto zde najdete řadu velmi silných momentů. Trochu mi vadilo, že se Lanzmann při stříhání nepokusil o větší linearitu, občas se skáče docela chaoticky v čase, případně by šlo dokument sem tam proložit i nějakým faktografickým komentářem, aby se divák rychleji orientoval. Další věc, kterou jsem lehce neskousnul, bylo občasné Lanzmannovo až příliš sugestivní podávání otázek dotazovaným, které mi připadalo, že občas zbytečně tlačí na pilu, nebo někdy zbytečně přerušuje vypravěče, či se ho ptá pořád na to stejné. Ale konec konců u toho se dá přivřít oko, pokud vezmu v potaz, jak dlouho a kolik materiálu musel Lanzmann nasbírat a následně nastříhat, kolik lidí musel najít a přemluvit k rozhovoru, dokonce několik natočit i skrytou kamerou, což bylo jistě dost riskantní. Nelze než vyslovit obdiv nad takovým monumentálním a systematickým dílem. Tento film by měl patřit k povinné výbavě - ne každého filmového fanouška, ale každého člověka vůbec! (02.02.2019)