Občan pes

Doposud jsem za nejlepší thajský film považoval duchařský horror Shutter, leč po okouzlující konfrontaci s mluvícím a fajčícím plyšovým medvědem, ještěrkou s hlavou babičky a vůbec s magickým světem, v němž žijí nesmělý mladík Pod a krapátko trhlá dívka Jin, je všemu jinak. Neobyčejný příběh, ozvláštněný velkou porcí laskavého humoru a snění, plný fantaskních a miloučkých detailů. Tak trochu thajská Amálka po požití houby lysohlávky :-) (27.04.2006)

Z Citizena přímo čiší, že autoři se snažili natočit něco, co je za každou cenu originální. Je tam fajnovej počet fakt dobrých nápadů, ale dohromady je to jen slepený. Nejen že je film vpodstatě povídkovej, ony ty povídky spolu vlastně ani moc nesouvisí a ke konci už jsem jen seděl a čekal, co se stane dál. Nic mě nenutilo vymýšlet souvislosti a předpovídat. Stojí za to to jednou vidět, ale ten násilnej humor bych podruhý asi nevydržel. (14.04.2007)

Musím opakovat již zde stokrát řečené: Občan pes je thajskou verzí Amélie z Montmartru. Dle mého názoru je šmrncnutý snovými vizemi jako v Nauce o snech. Je to pestrobarevný veselý film, kde vizuální stránka hraje prim. Náplní filmu je klasická love strory. Jde jen o to, jak až moc se vám ty roztomilé šílenosti budou líbit. 70% (06.03.2007)

Barvitá a svižná, absurdní a bizarní komedie. Neuvěřitelně přehnané barvy (hlavně ve scénách z venkova), muzikálové vsuvky, které strhávají měřítka praštěnosti, hrdinové nosící jména jako Pod, Yod, Jin nebo Tik. Děj samotný je vyloženě surreálný. Prostě nic, o čem by mělo cenu psát, tohle se musí vidět. (16.07.2006)

Poměrně jednoduchá báchorka, která sice příliš nepřekvapí příběhem, ale zase pohltí vizuálně dokonalým světem a přehršlí surreálných nápadů, zabalených do jásavě barevného balení. Moje první setkání s thajským filmem, bylo celkem dobré, i když jsem čekal od tohoto všude vychvalovaného filmu poněkud více. (18.08.2010)