Černý štír

Klasické antické a krvavé drama v asijském provedení. Důraz na teatrálnost scén, krásný balet místo akce, vyšroubované emoce, zvraty a zrady. Ambice byly bohužel o něco vyšší než schopnosti tvůrců a délka je sakra přepálená. Kamera, hudba i herci dělají, co mohou. Ale neoriginálnost a délka to nevzdávají... 70% (13.05.2009)

Na počátku byly tři, za obsazení, za žánr, za všechno. Ale pak jsem to viděl celé. No byla tu značná inspirace Shakespearem, byly tu jakési klišoidní elementy, ale bože, já se nudil. Ani jeden z mých nej - herců nezachránil film od toho, aby se nesnažil působit přestylizovaně a aby se v pokusu o formu neobětoval děj. Neusnul jsem, ale jen proto, že jsem při sledování myslel na něco úplně jiného. (29.04.2007)

Ne že bych nebyl uchvácen akční stránkou, hudbou, nebo výkonem Zhang Ziyi v roli rafinované císařovny, jenže něco mi tam chybělo čím by mě to strhlo jako Prokletí zlatého květu. Bylo to občas moc rozvláčné a nepochopitlené jednání postav, nešlo o to, že to bylo předvídatelné, spíše, že mě to někdy vyloženě nebavilo sledovat. Přesto je to zajímavý film a hlavně skvělý výko Zhang Ziyi, která má neobvyklou roli, už jen kvůli ní to stojí za to vidět. (05.03.2009)

Hamlet coby silně teatrální wuxia vůbec není špatný nápad. Uznávám, že Banquet možná mírně nadhodnocuji, nicméně vzdor pomalému tempu a jisté roztahanosti mne nenudil ani neštval a některé ňuňu scény vyloženě nadchly - například poprava jako balet je veliké JAWOHL. Visuální orgie nejsou natolik spektakulární jako např. v Kletbě zlatého květu, leč i tak film oko těší téměř v každé scéně - nazvala bych jeho styl "uměřená přepíčenost" a docela mi sedla. Děj je klasická tragedie ústící v závěrečné vymření všech hlavních postav a díky silně divadelní stylisaci mne ani občasné podivnosti nepřinutily rozčileně kousat monitor. A Zhang Ziyi tu opravdu září. [3,5* - za pár rozkošných vychytávek zaokrouhleno nahoru] (21.08.2013)

Zhang Ziyi jenom stvrzuje, že jako herečka vyspěla už ve 2046 a nyní je z ní 'zasloužilá umělkyně' (umělkyně po zásluze), která spolehlivě zastane i tu nejnáročnější roli; Tan Dun komponuje tak jako nikdy dřív; kameraman snímá famózní výpravu až se místy tají dech; zvukaři opět excelují a přispívají ne méně než kameramani, kostyméři a další tvůrčí profese...k vrcholu stačilo jen málo - a přece hodně. Kde se pochybylo? Ve scénáři? V dialozích? V příběhu? V námětu? Kéž by se všichni přítomní vrátili na začátek a zvolili si adekvátní látku k tak ambicióznímu zpracování - mohli dokázat opravdu mnoho a vrýt se hluboko do paměti filmových dějin. Takhle zůstane Banquet v ohrožení, že se na něj po sezóně docela zapomene... ještě jednou ale zaslouží zopakovat úvodní chválu, na závěr jmenovat Xiaogang Fenga a doufat, že to nebude poslední uznání, kterého se film dočká. (21.11.2006)