Stánkař

Syrovej a zároveň intimní film o přežívání jednoho Pákistánce v New Yorku. Ahmad má pronajatej stánek na prodej kafe a koblih, kterej se snaží splatit a kterej každej den ve tři ráno vláčí na své prodejní místo. Cyklický děj ukazuje jeho každodenní úmornou rutinu a postupně odhaluje životní příběh vysvětlující jeho zamlklost a posmutnělost. Spolu s ním sledujeme i dalších pár lidí, kteří se více či méně úspěšně snaží navázat mezi sebou nějaký kontakt. Elegantní dokumentární kamerou zaměřenou na detail, lokací i celkovým provedením to může připomenout "Never Rarely Sometimes Always" nebo první dva Safdie Brothers filmy (Daddy Longlegs, Heaven Knows What). (31.03.2024)

Zajimavy a celkem dojemny pribeh pakistanskeho prodavace koblih. Zachyceni jeho kazdodenich starosti (radosti moc nejni), jeho pokusu o romanek se spanelskou studentkou a o tom kterak se necha clovek (hlavni hrdina) vyuzivat.. Nekolik vynikajicich napadu a stejne tak dobra rezie i scenar. Avsak podotykam ze to nejni film pro kazdeho. Kdo nema rad pomale pribehy kde se zdanlive nic nedeje a vse jen bubla pod povrchem t radsi rovnou prepne.. Ja tyhle filmiky naopak zboznuji, navc charizmaticky Ahmad Razvi, tudiz nemohu a ani nechci jinak nez za 4. (06.07.2006)

41st KVIFF 2006 - FORUM OF INDEPENDENTS - Fórum Nezávislých (27.06.2009)

Přiznávám, že mám radši filmy, které mají spád, ale občas se nechám unést i takovými těmi typickými pomalými meditativními filmy, ale když už se podesáté dívám na to jak Ahmad strká svůj stánek po ulici a skládá koblihy na hromádky, tak to je na mě vážně moc... Aby nám došlo, že to chlapec nemá v životě lehké, by stačil jeden takovýhle záběr. Navíc hlavní hrdina je ta nejneschopnější postava, co jsem za dlouhou dobu viděla. Jede po něm ženská - on nic. Nabídnou mu práci - on nic. Mohl by se vytáhnout aspoň na karaoke svým zpěvem - a zas nic. Vážně nechápu, jak ve své vlasti mohl udělat něco tak tvůrčího, jako vydat desku, když to vypadá, že se svou pasivistou dokáže jenom udělat čaj nebo prodat bagetu... Navíc Ahmadova fixace na stánek s koblihami mi přijde až nezdravá, i když částečně pochopitelná. Také celkem zajímavé téma vztahu se synem je tu zmíněno jen povrchově. (09.07.2006)

Filmy Ramina Bahraniho nie sú účelovo nedostupné ako u niektorých iných režisérov, no stále nie sú pre každého. Man Push Cart do tejto škatuľky spadá len čiastočne. Je nezvyčajný, no tiež všedný, vťahujúci, no zároveň odťažitý, nad dôležitými témami lamentuje jemne, bez nutnosti použitia optiky drsných reálií. Čo je prakticky rukopis jeho tvorby, plus vizuálny cit pre prostredie, v ktorom sa príbehy odohrávajú. Snímka sleduje pakistanského emigranta Ahmada, ktorý svoje dni trávi v tieni vysoko do neba týčiacich sa mrakodrapov betónovej džungle zvanej New York. Každé ráno tlačí stánok s kávou a šiškami naprieč rušnými ulicami Manhattanu s hlavou plnou snov a cieľom zrealizovať ich. Na papieri to neznie zle, no realita spracovania bude viac holdovať ľudom s obľubou dlhých záberov a pomalého rozprávania, kde sa "nič nedeje," hoci naratív prechádza mišmašom širokej palety tém. Presne preto tie miestne polarizujúce hodnotenia. Tipujem x) --- #1 Neviem, prečo sa všade uvádza, že toto je rejžov debut, keď predtým nakrútil v Iráne Strangers. --- #2 Film bol dlhé roky dostupný len v mizernom rozlíšení (480p), čo sa po 15 rokoch zmenilo vďaka Criterionu (4K). Zarovno s ním život dostal aj jeho prvý kraťas Backgammon. --- #3 Bahrani bol pre mňa pred rokmi kľúčom k objaveniu hereckého pokladu menom Michael Shannon, Man Push Cart zase takou menšou bránou do sveta malých nezávislých filmov, z ktorých sa neskôr stal typ mnou najvyhľadávanejší. Za oboje som vďačný doteraz a kredit za to dávam práve tomuto počinu. --- #4 Takto hnusne vyzerá komentár, ktorý bol písaný nasilu. --- #5 Veľmi dobrá esej o filme. --- #6 Ah, to už je všetko... (4.2.2019) (22.11.2021) (27.11.2021) (27.11.2021)