Obsahy(1)
James Benning patří mezi přední zástupce amerického experimentálního filmu. Jeho snímek 13 jezer tvoří třináct desetiminutových záznamů třinácti amerických jezer, která sehrála významnou roli v dějinách USA. Benning s aritmetickou přesností každé jezero „zarámoval“ tak, že polovinu záběru zabírá obloha a druhou polovinu jezero. Statické kompozice neobsahují žádný lidský prvek, snad jen s výjimkou občasného přejezdu člunu či surfu po hladině. (Letní filmová škola)
(více)Recenze (15)
Nebudu vám tu lhát a tvrdit, že jsem to celé viděl od začátku do konce. Ale vy mi tu nelžete a netvrďte, že proto nemůžu tenhle film hodnotit. Můžu. Vlastně by šlo ohodnotit plnohodnotně i tu dvanáctivteřinovou GIFovou verzi, kdyby tedy byla ve větším rozlišení. U těchto věcí se říká, že by je sice mohl natočit každý, ale neudělá to, protože nedostane ten nápad. Víte, proč třeba já nedostal tenhle nápad? Protože by mi bylo trapně. ()
? / 10 Keď som si pred predstavením sadal do kresla, ktoré sa mi na ďalšie vyše dve hodiny malo stať domovom a posteľou zároveň, vôbec som netušil, do čoho vlastne idem. Reklamný LFŠ pamflet sľuboval aritmeticky presne zarámované obrazové kompozície a syntézu avantgardného hraného filmu (?) s experimentálnym dokumentom, čo, uznajte sami, neznie vôbec zle. Aké však bolo moje prekvapenie, keď prešlo prvých päť minút a Benningov zámer sa predo mnou rozprestrel v celej svojej obludnosti. Absencia akéhokoľvek štandardného naratívneho prvku ma zasiahla nepripraveného a doslova a do písmena ma odrovnala. Je zvláštne sledovať, ako strašne sa v takýchto momentoch zmení divákovo ponímanie toho, čo je a čo nie je na plátne zaujímavé – zdrvujúca kombinácia statickosti a zvukového deficitu našponuje vaše zmysli na maximum, popustí uzdu všetkým potlačovaným myšlienkovým pochodom a vy sa z ničoho nič prechytíte, ako už päť minút zhypnotizovane hľadíte na loďku pomaly sa plaviacu kdesi na upršanom horizonte. Počas celej vražednej stopáže sa tak na striedačku ocitáte v stavoch vrcholnej sústredenosti, chlácholivej ľahostajnosti a úplnej apatie, čo je pomerne zaujímavé z hľadiska psychologického, no už menej z hľadiska diváckeho. 13 Lakes sa jednoducho nemôže brať ako klasický film, skôr ako taký myšlienkový experiment – sám o sebe nezmyselný a bezcenný, no v širšom kontexte pomerne zaujímavý. ()
Můj rekord je dvojice jezer na jeden zátah. Má snad někdo více? PS: Benningovi bych doporučil literaturu o základech krajinkářské kompozice, jelikož ty jeho dogmatické "půlky" mě spolehlivě iritovaly již po deseti vteřinách. A to mě jich čekalo ještě přes osm tisíc. Vzdal jsem to záhy. Na tohle nemám nervy, natož čas. Děkuji nepěkně. ()
Koncepce(?): James Benning .. Tři jezera jsou na krátký pohled alespoň hezká, ale jiné klady prostě nenajdu. Pokud opravdu nevíte, jak nesmysluplně naložit s volným časem, doporučuji. V opačném případě sáhněte po gif souboru od Dadela. Obsahuje prakticky to samé, jen na ploše menší, než jedno procento stopáže tohoto obludně nudného, dokumentárního experimentu. ()
Bol som v pokušení napariť trinástim jazerám plných 5*, ale potom som si povedal, že by to predsalen bolo k ostatným sračkám trochu nefér. Tento 130 minútový kolos, mimo iného víťaz cyklu Otrlého diváka, pásma Klubu sebevrahov, a 41. Výročného zjazdu priateľov Hanky Zagorovej, je totiž jeden z najpodivnejších filmov vôbec. Postaviť kameru na breh jazera, nasnímať 10 minút statického záberu, dofajčiť si jednu alebo dve cigaretky, zbaliť sa a vyraziť k ďalšiemu jazeru - a výsledný "film" nasadiť do kín, to by napadlo len totálneho magora. Oficiálny text distribútora sa vás zatiaľ snaží nalákať na Bayovsky akčné scény v podobe prejazdu člna, či surfu po hladine, čo vôbec nie je pravda. Na jednom jazierku 3x prefrčia cez záber tie isté vodné skútre a na druhom zas v 5 minútovom rozsahu vychádza pomaličky zo záberu tanker. Žiadne explózie, prestrelky, zombies, červy, utopenci, mojito, či sprchové scény. Čím som zostal prekvapený bol fakt, že sa v premietacom sále nachádzalo viac než 0 ludí. Zloženie divákov bolo najpravdepodobnejšie takéto: 45% spáčov, 30% intelektuálov (v čele s Meliesom), 15% masochistov, 10% sebevrahov a 1 Rumcajz. Do konca vydržal málokto, my s JAnom sme to však zvládli za cenu straty zdravého rozumu a týždennej poruchy spánku. Stálo to za to? Rozhodne. Ale druhý krát by ma na to už nikto nenahovoril... ()
Galerie (3)
Photo © James Benning
Zajímavosti (1)
- Tento snímek byl v roce 2014 zařazen do amerického Národního filmového registru, který má za úkol fyzicky uchovat pro příští generace kulturně, historicky nebo esteticky nejvýznamnější filmová díla. Od roku 1980 je každoročně do registru přidáno jen 25 snímků, které vybere odborná komise ve Washingtonu. (pajik)
Reklama