poster

Dělníkova smrt

  • Rakousko

    Workingman's Death

  • Německo

    Workingman's Death

  • Slovensko

    Robotníkova smrť

Dokumentární

Rakousko / Německo, 2005, 122 min

Scénář:

Michael Glawogger

Kamera:

Wolfgang Thaler

Hudba:

John Zorn
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • BUD-SFIS
    ****

    Nejvic z teto serie sesti kapitol me vzala ta prvni o hornicich v ukrajine. Kutat uhli asi ve 50 cm stole, kde nikdo nevi, jestli se strop zriti nebo ne a vse jen majzlem a kladivem, pak rucen vynaset ven. Husta drina. A to jen kvuli tomu aby meli co jist a doma si mohli zatopit. Ostatni uz pro me byly jen hruzne obrazky dnesni moderni spolecnosti.(8.8.2006)

  • PeterJon
    **

    Dokument o najnáročnejších prácach na našej planéte. Rakúsky režisér Michael Glawogger nám ukáže pohľady na robotníkov v 21. storočí. A ten pohľad veru nie je zidealizovaný. Keď človek vidí zábery z prác v dokumente Robotníkova smrť, tak je rád, že sedí v teplej kancelárii a pozerá z okna do blba. Vydarený úvod doprevádzaný industriálnou hudbou Johna Zorna nasadí vysoké očakávanie, samotný film ho však nenaplní. Niektoré časti dokumentov sú asi tak pútavé, že počas ich pozerania stihnete vyvenčiť psa, navariť cestoviny a napísať recenziu. Zábery sa opakujú, sú zdĺhavé, film mohol byť kratší, pridalo by mu to na hodnote. Gradácie sa nedočkáme, stále rovnaké tempo časom znudí. John Zorn, americký inštrumentalista, sa mohol pochlapiť aj viac, v prvom dokumente o ukrajinských baníkoch nevydá v podstate ani zvúčok. Dokumentarista Michael Glawogger vytiahol z archívu aj niekoľko štýlových záberov. Uvidíme oduševnených robotníkov, ako prehnanými gestami prisahajú: „Ja, najlepší robotník z 9. šachty, vám tu slávnostne hovorím, že do konca roka vyťažím 28.000 ton uhlia nad stanovenú pracovnú normu!“ Čo im to tak nebezpečne dýcha na chrbát? Že by to bola silueta červenej hviezdy? :)(3.10.2007)

  • Radko
    ****

    Zdalo sa, že robotníci si konečne vybudovali dostatočne právne zaistené postavenie. Také, čo zodpovedá fyzickej námahe ich práce a práce v zdraviu škodlivom prostredí. Trvalo to len krátko. Zákony sa rýchlo zmenili alebo zrušili po páde režimov (tzv. socialistický tábor a jeho satelity). V štátoch, kde nejaké výhody robotníkom v zákone ostali, zase klasická robotnícka práca prestala byť vďaka automatizácii a presunu pracovnej sily smerom na východ (najmä do Ázie) zaujímavá. Jej počty dramaticky klesli. V euroatlantickej spoločnosti ju nahradili systémy založené na poskytovaní služieb. Pracuje v nich trieda, označovaná ako prekariát (prekérny proletariát), tvorený súborom krátkodobých, väčšinou dosť slabo platených obslužných miest. Sú to predavači v marketoch, čašníci, skladníci, roznášači reklám, telefonisti reklamných centier, doplňovači automatov na kávu a pod. Tí o nejakých extra výdobytkoch môžu len snívať. Pôvodné práva robotníkov padli a posunuli sa na úroveň čiernej práce, bez zabezpečenia dôchodku, či zaplatenia zdravotnej opatery. Presne a umelecky presvedčivo (hudba: priliehavé a etnom reznuté inštrumentálky Johna Zorna) to ukazuje Michael Glawogger v Robotníkovej smrti s podtitulom 5 obrazov práce v 21. storočí. Načierno pracujúci ukrajinskí baníci v oblasti Luhanska (dnešné bojisko) dolujú v ručne vykopaných šachtách s neustálym rizikom zrútenia chabo zabezpečených plaziviek medzi uhoľnými slojmi. Socha úderníka Stachana je smutným mementom slávnych stalinských úderníckych dôb, kedy bolo síce práce dosť, ale rovnako bolo i dosť gulagov a násilných sťahovaní. Ťažba síry v Indonézskom ústi sopky je čisté peklo. Domorodci lopotia a vynášajú navrch 60-100 kilové koše, aby si ich turisti mohli hore fotiť a výhodne zjednať za kus síry. Doma v objatí partie aj rodiny nadšene bľačia čosi o potrebe medziľudskej solidarity. Na dovolenke v Ázii pritom žiaria šťastím, ak sa im podarí na chudákoch - domorodcoch ušetriť čo najviac. Ďalšie peklo sa odohráva na bitúnku v kolobehu neustáleho podrezávania kôz, bľačiacich dlho po reze krkom. Neskôr sa opekajú nad ohňami z pneumatík. Nakoniec sa umyjú a naporcujú. Život v krvi deň čo deň. Bez chladničky, bez kachličky - všetko na večne páliacom nigérijskom Slnku. Moslimovia rozrezávajú obrie lodné vraky desiatky metrov nad zemou. Bez istenia. Prvý raz som videl moslimské hábity vyzerajúce a slúžiace ako montérky. Ako jediní zo všetkých ukázaných robotníkov zdôrazňujú solidaritu nie rivalitu. Čínski oceliari sa pripravujú na vstup do konkurencie so Západom, zaštiťujúcich sa jedným z Maových rozumných hesiel a Západ? Ten premieňa oceliarne, opustené továrenské haly a oceľové opustené konštrukcie na diskotéky a svetelné šou pre víkendových návštevníkov.(4.2.2015)

  • krypton22
    ****

    Oslava manuální práce v šesti kapitolách, z nichž čtyři první jsou úžasně různorodé a dvě poslední zoufale zbytečné. Právě zachování celistvosti dokumentu působí mírné problémy, ale celkový dojem nakonec zachraňuje za všech okolností výtečná kamera. Pokud bych si měl vybrat, půjdu nosit síru v Indonésii a naopak do pekla, zhmotněného do podoby nigerijských jatek, by mě nikdo nedostal ani párem volů. On by nejspíš byl problém tam dostat i ten pár volů.(2.5.2007)

  • Legas
    ****

    Dokument, který vyprávý především obrazem. Mám malou výtku k některým opakujícím se obrázkům na úkor délky filmu, ale to není příliš podstatné. Při představě, že rubu v nějakých úzkých prostorách uhlí, abych přežil, mně trochu naskočila zimnice, při rutijních jatkách v Nigérii zase obracel žaludek, kdežto rozřezávání starých lodí mi přišlo jako práce docela zajímavé. Hodně se mi líbily nosiči síry v kontrastu s turisty. Úvod této části byl vizuálně velmi pěkný. Jsem šťastný pracující - já, informatik. Jsem vděčný, že nemusím být dělníkem.(29.6.2007)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace