Electroma

3* jen za to, že je to má nejoblíbenější DJ dvojice. Čekal jsem něco víc než prostě snímek, který sice dává smysl a určitě má svůj náboj a autoři tím chtěli jisto jistě něco ukázat, ale prostě když se člověku z toho ticha zavíraj oči, tak je to hodně špatný. BTW nejsou to housový skladatelé, ale je to electro! (10.09.2010)

Velmi zajímavý film, který rozhodně překvapí svým tématem a hudbou, která není úplně pro Daft Punk typická. Dvojice Bangalter a Homem-Christo si užívají s tématem okolo lidskosti a kritikou společnosti velmi hravě a nenuceně. V závěru jim trochu došli možná myšlenky, ale i tak konec pasuje do celého konceptu. Trochu mě mrzela hudba, netypická pro skupinu, která se moc do filmu nehodila a hlavně nebyla moc působivá. Jako první režijní pokus je to překvapení a snad další díla půjdou ještě výše v kvalitě. (19.07.2007)

“Many rooms to explore, but the doors look the same.” Daft Punk je absolutně fenomenální hudební duo, které za svojí 28 letou existenci vyprodukovalo neskutečně poutavé, kvalitní a originální hudební počiny, které doslova a do písmene definovaly zásadní ''evoluci'' v historii elektronické taneční hudby (EDM). A stejně tak poutavá, zajímavá, originální a zvláštně svérázným způsobem působí právě i jejich filmový kousek Electroma, který v divákovi vyvolá řadu zvláštních pocitů. Celý film je z velké většiny skoro úplně tichý, tedy až na části, které by logicky podle data vydání (2006) mohly fungovat jako samostatná propagace jejich v té době nejnovějšího, rok starého alba, nesoucího název Human After All. To se však nestalo, nýbrž tyto části byly vyplněny skladbami od jiných hudebníků, kteří svou tvorbou zásadně ovlivnili celou kariéru našich dvou robůtků. Svůj názor na film více rozebírat nebudu, přece jenom se stačí kouknout na mé hvězdičkové ohodnocení :) A i přesto, že když si film pustíte v dnešní době, tak vám může být místy i do pláče, jelikož se duo roku 2021 rozdělilo, tak si jenom vzpomeňte na citát jednoho moudrého člověka, Dr. Seusse: „Don't cry because it's over. Smile because it happened.“ (17.08.2022)

Krásné scenérie, místy ucházející hudba, pěkné detaily. Toť vše. Nevěřím nikomu, že se nenudil. V celém, na sílu umělecky vypoceném jó experimentálním filmu, jsou asi dva okamžiky, kdy jsem byl vytrhnut z letargie. A to je málo. Sotva pro fanoušky Daft Punk, i když jejich hudba ve snímku nezní. Což je možná koneckonců plus. (27.12.2011)

Pár metalických robotů v černé kůži se marně snaží přiblížit ideálu lidství, aby je následný neúspěch vrhl do ještě větších depresí. Zabírají je zpomalené hypnotické záběry podkreslené (jen v jednom místě rušivými) písněmi. Působivých scén je hned několik. Hned úvod s kůl týpky v kůl autě za zvuku kůl hudby. Černo-bílá kontrastní scéna z fabriky na lidské tváře. Útěk před lynčujícím davem a následná emotivní scéna ztraceného snu doslova v hajzlu. Putování ústředního páru pouští. Funkce čudlíku na zádech... A hlavně závěrečné vznícení, evokující myšlenku, že jen duševní tíseň je důvod pro ukončení existence. Pánové z Daft Punk, máte můj respekt! (06.12.2009)