Havel jede na dovolenou
Občan Václav Havel cestuje na dovolenku
Obsahy(1)
Režisér Jan Novák, který téměř celý život žije v USA a je mj. autorem knihy o Miloši Formanovi (Co já vím?) a bratrech Mašínech (Zatím dobrý), se s kamerou vydal po stopách Václava Havla. Nesledoval však jeho život, ale jednu jedinou cestu vedoucí z Prahy do Bratislavy, a to v srpnových dnech roku 1985. Trvala několik dnů, neboť se Havel zastavoval u svých přátel jako např. V. Chramostová, E. Krieseová apod. Při této „dovolené“ byl disident sledován tajnou policií, dvakrát zadržen a vyslýchán. Režisér Novák vybral tuto reálnou, časově ohraničenou událost, aby mohl zejména americkému publiku na konkrétním příkladě ukázat, co obnášel život disidenta v socialistickém Československu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (33)
Celkem zajímavý dokument o jedné dovolené, která byla podobně absurdní jako Havlovy hry. Ale něco tomu chybí. Nebo přebývá. Na celovečerní dokument chybí obrazová invence v jakékoliv podobě. Je to především jen sled nefotogenicky nasnímaných rozhovorů proložených více či méně sdělnými ilustračními záběry bez nějakého hlubšího konceptu nebo principu. Když už to má být o dovolené, nezabíhal bych k výslechům, vězení ani k revoluci. Mohla to být krásná rekonstrukce absurdního počinu někdejšího disidenta, ale vznikl z toho guláš, ze kterého vyplývá opět hlavně to, jaké to tu dřív bylo hrozné. ()
Výborný dokument mapující cestu nejznámějšího disidenta Václava Havla, kterou podnikl roku 1985 po své vlasti. Je skoro neuvěřitelné, co vše byla StB schopna udělat, aby znala každý Havlův krok. Jak absurdní se zdá situace, kdy se jde Havel projít se psem a pět kroků za zády má estébáka! Víc takových dokumentů! ()
Poté co jsem se namlsal velmi povedeným Občanem Havlem, jsem se rozhodl dát šanci dalšímu dokumentu o našem bývalém prezidentovi. Čekal jsem něco podobného, ale nedočkal jsem se. Místy mi to připadalo docela amatérsky natočené, sestříhané i upravené. Přesto s povděkem quituji možnost něco takového shlédnout, alespoň jsem se zase něco nového dozvěděl. ()
"Distribuovat" kopie rukopisů svého díla na smetiště do stráně a tam je zahrabávat, aby mu je komunisti doma nesebrali... To je čistá tragikomedie. Pobavila mě taky hláška: "Ráno se člověk probudí a najednou v Praze je revoluce, netušil sem... Já jako policista, kterej už ňákej rok sloužil... Vůbec prostě sme nebyli informovaný o tom, že by se něco takovýho mohlo stát, žejo.. Řikám: ´To snad neni možný. Já sem pana Havla zahlíd taky někde ve 3 hodiny a ráno je revoluce.´ " To byly časy, panečku! Pro mě to byl zajímavý dokument a myslím, že i pro širší okruh diváků - zvlášť pro ty, kteří tu dobu nezažili. A tato jedna dovolená zabavila okolo 3 stovek estébáků. Neuvěřitelné. ()
Podléhám havlovské mánii a sjíždím o exprezidentovi co se dá. A tohle se dá. Srovnání s Občanem Havlem je pochopitelné, nicméně nesmyslné. Občan svou jedinečnost (kromě hlavního aktéra) čerpá s desítek a nejspíš stovek hodin materiálu, který padl pod střihačský stůl, aby zbylo jen to nezpochybnitelně ryzí. Epizoda z Havlova života, kdy se rozhodl trochu testnout kapacitu estébáckého poháru trpělivosti a objet své známé (potom, co měl potíže navštívit nedaleký konzum), je sice coby prezentace všech možných praktik státní bezpečnosti a akcí disentu celkem nosná, ale stovky hodin materiálu pod stůl určitě nepadly a Havel, který v Občanovi prakticky nevyleze ze záběru, se zde střídá i s méně fotogenickými zástupci disentu. To sice snižuje koukatelnost, ale nikoliv informační hodnotu dokumentu. Ta je značná: dává nahlédnout do rutiny výslechů, sledovaček, buzerace, "ká-óček" a mnohého dalšího. Trumfem, jehož opatření považuji za zázrak, je uvolněná výpověď (u pivka) jednoho z příslušníků, který otevřeně referuje o tom, čím se kdysi tak poctivě živil. Blahoslavení chudí duchem. ()
Reklama