Ang Pagdadalaga ni Maximo Oliveros
The Blossoming of Maximo Oliveros
Obsahy(1)
Film dává do kontrastu nevinnost první lásky s bídou a korupcí, které vévodí chudinským čtvrtím v Manile. Hlavní hrdina Maxi, dvanáctiletý gay, také pochází z chudinského prostředí. Maxi v domácnosti převzal roli po zemřelé matce a celé dny uklízí, vaří, pere a zašívá roztrhané prádlo pro svého otce a dva drsné bratry, kteří se živí drobnými krádežemi. Maxiho rodina a přátelé jeho homosexualitu plně akceptují a on jim na oplátku poskytuje falešné alibi. Vše se změní, když Maxi potká Victora, mladého nekompromisního policistu, který mu ukáže jiný, čestný život bez zločinu. Maxi se do něho okamžitě zamiluje, jenže toto nové přátelství vzbudí nevoli u Maxiho rodiny, která se najednou cítí zranitelnější. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (5)
Autenticitou dýchající pestrý příběh asi 12letého homosexuálního chlapce žijícího se starším vojákem, do něhož se zamiluje, v chudé čtvrti Manily. Jeden z nejlepších filipínských filmů.(70%) ()
Mé první setkání s filmem z Filipín dopadlo nejlépe, jak asi vůbec dopadnout mohlo. A to nejen co se týče příběhu, ale především co se týče prostředí, v němž se celý film odehrává. Filipínské ulice zde působily dosti neatraktivně, ale o to více potom film dokázal působit reálně. Nepředpokládám, že bych se kdy na Filipíny podíval, takže film pro mě měl i ohromnou výpovědní hodnotu co se týče tamního prostředí a zvyků. A do tohoto prostředí pak perfektně zapadal i celý příběh, kdy se hlavní hrdina, kterým je dospívající Maximo, musí vyrovnávat s kriminální činností své rodiny, ale i se svou homosexualitou (kterou však jeho rodina přijímá s maximálním porozuměním) a s pocity první velké lásky, kdy se zamiluje do policisty. Ten příběh není zase tak originální, ale v tomto případě právě z pohledu českého diváka hodně pomáhá to docela cizokrajné a dosud nepoznané prostředí. Ale to není všechno, co mě nutí považovat film za kvalitní, film se nemůže stát kvalitním bez kvalitních hereckých výkonů, kdy v tomto případě rozhodně exceluje mladý Nathan Lopez v hlavní roli, který je sympatický, je příjemný a hraje až nečekaně dobře. Ale rozhodně i další herci hrají výborně, a film tak má všechno, co by kvalitní film měl mít. Skoro by ten film byl i na pět hvězd, ale na pět hvězd mi ten příběh nepřišel příliš originální, takže zůstávám u lepších čtyř hvězd, v procentuálním hodnocení je to za 90%. ()
Jak film přecházel z jedné polohy do druhé, musel divák nutně nabývat pocitu, že sleduje prolínající se filmy dva, ve výtvarném umění tzv. roláž. Některé části by bylo jistě možno zkrátit, nebo vynechat (rozhodopádně dětskou hru ma Miss Universe), což by bezesporu přispělo konzistenci snímku. Nicméně i přes veškeré nešvary produkčních nedostatků (kamera cukající tam, kde měla být stabilní a podobně) měl film zvláštní pohlcující účinek. Ten happyend na konci patřil ke snímku "Maximo v rozpuku", a ten, který se nekonal, protože film nemůže mít dva konce (kladla jsem si otázku, proč by tenhle nemohl, ale to je jedno), patřil ke snímku "Oliveros". V epilogu za titulky ještě Maximo uklízí veškeré ženské šaty po matce do krabice ... to byl třetí konec filmu z kategorie "unreal ending", to si tvůrci mohli odpustit. Mám pocit, že to byl nadprůměrně podařený pokus (na filipínské poměry určitě), a zároveň prohospodařená šance. Některá nemotorná klišé tak kontrastovala s výtečnými momenty, např. SPOILER zamýšlený pohled na hvězdy, který je však satisfakován jen osamělým měsícem a následně končí pohledem do hlavně nabité pistole. KONEC SPOILERU. Herecké výkony byly nadprůměrné: ten chlapec uměl plakat několika různými způsoby, připadalo mi to až neuvěřitelné. Žánrový patchwork byl poplatný střídajícím se polohám vyprávění: odstín melodramatu, odstín dokumentu, sociálního dramatu, pak něčeho na způsob Tarantina ... myslím, že o tomhle filmu budu ještě nějakou dobu přemýšlet ... a to se mi líbí. ()
Tvůrci s kamerou vycházejí do ulic, před nimiž se i ty Scorseseho (špinavé) musí bázlivě krčit v rohu. Hromady odpadků pořádají nikým nerušené vyhlídkové plavby řekami a říčkami, jejichž vodu místní využívají k očistě i k vaření. Před primitivními chatrčemi posedávají mládežníci nesvolní k práci, svými vnadami vybízí k nemravnostem lehká děva a do jediného kina v širokém okolí si vykračuje chlapec, který by byl raději dívkou. Budou hrát populární slaďák Gone with the Macho. Ohraný příběh o hledání sexuální identity mě neuchvacoval tolik jako prostředí, do nějž byl zasazen. Přesvědčiví herci by zasloužili lepší technické zázemí. Ozvučení je mizerné, kamera ledva průměrná. Ale také díky tomu jde nejspíš o jeden z nejautentičtějších filipínských filmů (ze všech dvaceti na ČSFD uvedených). Maximo Oliveros může (trochu jako kdysi neorealistické snímky) posloužit i coby dokument. Věřím, že jenom lehce zkreslený. Apendix: Nejlepší film natočený na Filipínách? Asi ještě dlouho Apokalypsa. :-) 60% ()
Naprosto vyjímečný fim na filipínské poměry (vysoce hodnocený na ČSFD, MDL i IMDb) posbíral tolik cen, vítězství pro tvůrce i herce na filmových festivalech a nominací (celkem 56), že se to snad nedá ani spočítat v Americe (Santa Monica, Montreal, Park City a Toronto), Asii (Tokyo, Singapur, ceny Fiipínské filmové akademie a dalších tří filipínských organizací) i Evropě (Turín, Berlín, Rotterdam, Varšava, Tallin a Amsterdam) a je netypický celosvětově především tím hlavním příběhem mladinkého, ba přímo téměř ještě dětského gaye. Reálnost přímo prýští, ze začátku filmu stylem dokumentárním (jak nuzně žijí nejchudší vrstvy obyvatelstva na předměstí Manily), později přidána složka mladého policisty, do kterého a se Maximo zamijule a kriminální zápletky a především výborných hereckých výkonů téměř všech v čele s ani ne čtrnáctiletým (v době natáčení) Nathanem Lopezem. Ta reálnost byla patrná přímo v Maximově rodině, kde bratry i otce bezva zahráli typově dobře vybraní herci a za nimi se v těsném závěsu držel i manilský policajt Victor. To, že se gay někdy více kroutí a dává si do vlasů třeba kytky, je pro východní a jižní Asii a celou Oceánii (bez Austrálie a NZ) typické, v některých zemích dokonce ani jinou možnost než si hrát "na ženu" gay bohužel nemá (jako tolerované třetí pohlaví), než aby byl opovrhován. Takže když si odmyslím pinoy manýry, technické nedostatky (někdy kamera a plechová, dosti silná hudební složka - za to jsem strhl dva body za hudbu a zpracování), tak pro mě spokojenost a shoduji se tak s naprostou převahou všech recenzentů na všech světových serverech, kteří snímek hodnotí velmi kladně. Vlastně, kdyby zpracování bylo dokonalé po "americku", tak už by to pro mě nebyl ten správný pinoy film. Zde na GT dle mě nejlepší film režiséra, navíc přeložen do cz, v těsném závěsu za ním film Boy (I) a potom Esprit De Corps ... 101088 ()
Reklama