freddy

Čínský venkov, 90. léta, sériové vraždy u jezera. Pátrání, vyšetřování, výslechy. Rodinný život hlavního vyšetřovatele. A pak už jsem se v tom ztratil a začal bojovat se spánkem. Do určité doby to vypadalo zajímavě, ale pak se moje pozornost rozptýlila a zůstal jen chaos a nepochopení, co se tam děje a jak to vlastně dopadlo. Možná nejsem na tenhle typ filmu dostatečně vhodný divák, možná už mě jen přepadla únava z mého 30. celovečerního filmu na festivalu během 8 dní. Fakt je, že tohle ve mně zanechá rozporuplné pocity. Což je škoda, protože našlápnuto to mělo pěkně. Velice zvláštní krimi drama. [30. Art Film Fest Košice]

Život mnohdy není lehký. I já mám občas pocit, že nevím, jak žít svůj život tak, abych se v něm cítil dobře. A ještě horší to je pro člověka, který se cítí býti ženou v mužském těle. To je přesně případ hlavního hrdiny, který žije zdánlivě obyčejný život, ožení se, založí rodinu, ale jeho ženská část se stále více dere na povrch. Velice zvláštní byl tento příběh, který zachycuje 45 let jednoho života, jedné touhy a snu cítit se ve svém životě pohodlně a spokojeně, i kdyby se to mělo stát po oslavě 60. narozenin. Byť je příběh zajímavý a dokázal udržet mou pozornost, mám bohužel problém s jeho rozvleklostí a tempem. Tvůrci toho chtějí říct strašně moc, ale nemohou pak logicky pojmout vše, co by diváka mohlo zajímat. Výsledkem tak je sice solidní drama o tranzici v katolickém Polsku, ale není to něco, co by v dnešní době bylo na filmovém poli originální. [30. Art Film Fest Košice]

Zajímá dnes ještě vůbec někoho pravda? Nebo lidi chtějí jen bulvár, aféry a kuriozity? A jak má čestný člověk obstát, když je všude korupce a pravdu si ti mocní a ti, kdo si můžou zaplatit, přetváří tak, jak se jim to hodí? Nedělám si o Ukrajině iluze, naopak věřím, že korupce tam bují na všech místech a zda tam před válkou byla čestných novinářů s touhou po pravdě menšina neumím posoudit. Ale pravdou je, že film mi velmi rychle utíkal, vůbec nenudil a zaujal mě svým příběhem. Dalo by se říct, že má očekávání v mnohém překonal, protože zpolitizované příběhy příliš nemusím, ale zde to bylo příjemně snesitelné a hlavní hrdina mi byl velmi sympatický. Už to u mě vypadalo na pět hvězd, ale ten konec jsem skutečně příliš nepochopil a nevím, co si z toho mám vzít. Proto film hodnotím jen jako nadprůměrný, ale nikoliv dokonalý. [30. Art Film Fest Košice]

Že jsou drogy cestou rovnou do náručí smrti ví asi každý. Ale není na škodu si to připomenout třeba takovým příběhem s krásnou Evou Vejmělkovou, která v tomto filmu drogám propadá a spolu s Marošem Kramárem si jedou svou soukromou dálnicí rovnou vstříc drogovému rauši. Když se k tomu přidá Bolek Polívka jako ztracený otec hlavní hrdinky, je pak zaděláno i na rodinné drama plné výčitek, zášti a hledání odpuštění a cesty k sobě. Film oplývá řadou klišé, stejně tak působí možná až příliš učebnicově moralisticky, navíc zde je výrazný look devadesátek a zvláštní klipovitý střih. Ale mě to celou dobu bavilo, respektive vůbec jsem se nenudil a závěr byl možná už trochu přestřelený, ale zvláštně smutný a nezapomenutelný. A hodně pobavil začátek z vlakového nástupiště. Jsem rád, že jsem měl možnost film objevit a vidět. Určitě velmi neobvyklý a zajímavý zážitek. [30. Art Film Fest Košice]

Jak najít své ztracené dítě, když všude kolem zuří válka a chaos? Musíte mít kliku v tom, že narazíte na člověka, který si nebere servítky a ví, jak to v tomhle světě chodí. Tenhle film z Kazachstánu je zvláštně namixovaná žánrovka spojující v sobě komedii s akčním žánrem, thriller, road movie a kdoví co dalšího. Kupodivu mě to ani trochu nenudilo, vlastně to příjemně uteklo, ale nic výrazného to ve mně nezanechalo. Hlavní hrdina byl rozhodně psychopat bez zábran, hlavní hrdinka zase vyšinutá nesouvisle blábolící blázen, a tahle dvojka dohromady pak utvořila bizár brodící se spálenou zemí v kalužích krve a zanechávající za sebou mrtvoly. Na jedno kouknutí dobré. [30. Art Film Fest Košice]

Zaběhlé pořádky v komunitě v jedné japonské vesnici, kam příliš nedoléhá ruch velkoměsta ani turismus chtějí změnit zástupci firmy, jež zde chce postavit jakýsi komplex pro turisty. Ale opravdu je to dobrý nápad? Velice zvláštní film, který mě svými dlouhými záběry a poklidným až skoro filozofickým tempem uspával, a byť jsem to nevzdal a neusnul úplně, skutečně mnoho nechybělo. A když už jsem se prokousal k závěru, nepochopil jsem ho. Možná je chyba ve mně, ale já z toho prostě nejsem příliš moudrý. Pěkné záběry přírody, hezky nastíněné téma ničení přírody pro zisk, ale pojetí toho všeho je pro mě problematické. [30. Art Film Fest Košice]

Někdy chce a potřebuje být člověk mimo dosah lidí prostě jen sám se sebou. A hlavní hrdina tuto potřebuje reflektuje únikem z domovského Polska na vzdálený britský ostrov se zhruba třicítkou obyvatel. Hodně fyzické práce, málo času na přemýšlení. Ale může mu to přinést kýžené rozhřešení? Film je to jednoduchý ve své podstatě, kdy divák sleduje jen rozlehlé louky, ovce, fyzickou práci a sbližování hlavního hrdiny s jehnětem, které zde supluje věrného pejska. Z občasných scén, kdy Bartek telefonuje se dozvídáme něco málo o něm, o jeho rodině, o tom, proč se uchýlil právě sem. Film nic neřeší, jen si prostě plyne v jakémsi příjemném melancholickém duchu. A mně se to i docela líbilo. Žádný velký filmový zážitek to není, ale jako jednohubka ideální. [30. Art Film Fest Košice]

Ať je válka nebo mír, život se nezastaví a je potřeba ho žít, jak to člověk nejlépe umí. Sergej Loznica ve svém dokumentu tiše pozoruje, zaznamenává a předkládá divákovi epizody ze života ukrajinského lidu během války s Ruskem. Činí tak bez nátlaku, divákovi nic nevnucuje, jen bez jakéhokoliv komentáře nechává promlouvat své záběry a lidi v nich zachycené v běžných životních situacích. Pohřby padlých vojáků, svatba, zbavování se ruských knih, oslava Vánoc, oprava rozbořeného domu, a mnoho dalšího. Každý divák nechť si sám zhodnotí, jestli lze i navzdory válce žít normální život. Místy hodně silné a zajímavé, místy nudné, vždy záleží na tom, který příběh je zrovna na plátně. Každopádně tohle byl snad první dokument, na který jsem kdy vyrazil do nějakého kinosálu. A rozhodně jsem nezvolil špatně. [30. Art Film Fest Košice]

Krátce po zhlédnutí filmu mě napadá mnoho věcí. Nejgeniálnější film, u něhož nejvíc lituju, že jsem ho viděl. Kdybych mohl vrátit čas, vybral bych si z festivalové nabídky jiný film. Zároveň zážitek, na který nezapomenu. Nevím, jaké prášky paní režisérka a zároveň autorka scénáře bere, ale asi je to síla. Odporné, hnusné, zvrácené záběry. V podstatě celá poslední asi třetina filmu je pro mě jako diváka nepolíbeného různými Vetřelci a dalšími obdobnými věcmi vylézajícími zpod kůže něčím, u čeho už jsem uvnitř své hlavy křičel "dost, prosím, už ne". A přesto je tenhle příběh o touze vypadat lépe a mladší zvláštně strhující a dokázal upoutat mou pozornost natolik, že jsem se vůbec nenudil a překvapivě rychle to uteklo. Odhlédnu-li od toho odporného, musím zároveň zmínit velké množství ženské nahoty a především opravdu skvělou práci s kamerou a střihem, kdy jsou nám běžné dialogy a scény servírovány velice neobvykle a často nám přibližují určitý detail hodně zblízka a z nečekaných úhlů. A koneckonců i příběh samotný dává smysl a varuje před touhou po ideále krásy. Jinými slovy je poselství jasné. Mějte rádi sebe a své tělo  a budete šťastní. Tenhle troufám si říct highlight letošního Art Film Festu téměř zaplnil největší festivalový sál a sledovat reakce těch několika stovek diváků bylo taky celkem zajímavé. Určitě zážitek na celý život. A už to nikdy nechci vidět. [30. Art Film Fest Košice]

Jak odčinit velké provinění, jež zůstalo utajeno a nepotrestáno? A lze vůbec dojít vykoupení i při konání velkého dobra a milosrdenství? Stačí trocha nepozornosti a Mona srazí dítě, od nehody ujede a při jejím pronásledování je otec dítěte zabit jejím manželem. Už samotný začátek je silný, ale pokračování je stejně zajímavé. Sledovat vývoj tohoto malého soukromého dramatu ve válkou rozděleném Súdánu bylo ohromným zážitkem. Přátelství dvou rozdílných žen, tajemství, snaha o odčinění viny, a především morální otázky. Obyčejný příběh z krajiny, kde se filmy běžně netočí (údajně se jedná o pouhý devátý súdánský film v historii země), který mě chytnul, nepustil a vyvolal emoce. Beseda s režisérem po skončení filmu pak už jen byla pomyslnou třešničkou na dortu. [30. Art Film Fest Košice]