Recenze (4)
Obraz, střih a časová smyčka jako filmové prostředky návratu vytěsněného, potlačeného hollywoodskou ne snad mašinérií - to by zavdávalo předpokladu vědomí, a zde se právě jedná o vytěsnění nevědomé - ale hollywoodskou mimesis. Klasický Arnoldův tvůrčí postup se zde navíc přiléhavě setkal se svrchovaně psychoanalytickým tématem - oidipovským komplexem. Arnold tak předlohu osvobozuje vůči svému skrytému a potlačenému spodnímu proudu, který by v masové kultuře, zde filmů z produkce MGM, jen těžko nalezl uznání. To však platí i o všech dalších Arnoldových filmech, explicitně nenarážející na dané téma - navíc i v tomto filmu jsme zaplaveni podvratnou prací se střihem a opakováním, které uvolňuje z obrazu to, co není v běžném toku filmových okének viditelné, avšak to, co je v nich zároveň vždy obsaženo jako zapuzená možnost, jíž se však nelze nikdy zbavit, aniž bychom se zbavili celku (nebo dokud bychom se nezbavili Martina Arnolda). ()
Filmový "DJ-izmus." ()
Geniální! Myslím, že Arnoldovi se podařilo najít skrytý smysl předlohy/materiálu - http://www.youtube.com/watch?v=LgqH3PK6-3Q ()
Jestli máte temperament Nicholsonova Jokera, raději nekoukejte. Museli byste obrazovce vrazit pěstí. ()