Sigur Rós - Heima

Při poslechu jejich skladeb někteří lidé propadají zoufalství, mají sebevražedné sklony. Jsou pro ně až tak depresivní, že nevidí jinej způsob, než vylézt na tovární komín a se slovy : "Glósoli" skákají vstříc posmrtnému životu. Já to mám jinak. Tihle islandští klucí jsou pro mě spásným andělem ve chvilích, kdy mám dost. Chci bejt sám v sobě, přemejšlet. Oni mi připomenou, že život je skvělý. Že ti, kteří ho neprožijí ve fantasii a hlavně s úsměvem na tváří, jsou pěkná banda blbů. Jejich hudba je odjinud, snad z vesmíru? Heima není odtamtud. Tenhle koncert vás donutí spořádaně si sednout a dýchat z hluboka (nádech-výdech, jako u doktora, lidičky). Práská do vás energii, jako týdenní pobyt v lázních. Někdy uklimbává, jindy nastavujete volume na maximum a s rukama nad hlavou (symbolizující asi tohle: " Jděte mi všichni do prdele s tím, že život je depresivní. Já jsem dítě "sigurrovců", dítě maniakálního optimismu...") ve vás vzbuzuje héroický smích, který se mění každou sekundou. Tohle mě baví. A určitě ještě dlouho bavit bude. Děkuju za pochopení....... (20.02.2009)

Jejich hudba uklidní, pohladí na duši a neskutečně uvolní jako snad žádná jiná. Sigur Rós jsou, řekl bych, již národními hrdiny po celém Islandu, co se historie a budoucnosti této země týče. Na jejich koncerty chodí nepřeberné množství lidí a je jedno kde, vždy svými nádhernými, neskutečně osobitými nástroji dokážou své diváky vtáhnout do své báje, která nekončí, ale právě začíná. Island je zvláštní země, a této kapele neskutečně prospívá. Její hloubka, její myšlení, její krajina, její nádherná, a neskutečně okouzlující atmosféra spolu s výbornou akustikou dokáže nevídané. Jít na jejich koncert je, jakoby se posluchač okamžitě propadl do jiného světa. Tak jako se Alenka objevila v říši Divů. To vše, přijde v tomto dokumentu tak neskutečně samozřejmé, že se divák nestačí divit, jak krásný kus země, ojedinělý kus země, na Světě existuje. Zvláštní tak moc, že ho dokáže pohltit do svých útrob společně s jejich muzikou, jejich folklórem. Island a Sigur Rós jsou jako jedna tvář, která se nikdy nerozdělí ani se neztratí ze vzpomínek diváků a posluchačů. Tak jest pojmenována Heima, hudební dokument o zemi, o národu, o skupině, kteří svojí mentalitou přesahují hranice absolutna. (10.01.2008)

Ze Sigur Rós sice nepadám na zadek tolik jako třeba z Radiohead a dokumenty o přírodě mě taky nechávají chladným, ale i tak se mi to hodně líbilo. Některé pisničky SR odzívám, jiné mě berou za srdce jako máloco, výtvarně pozoruhodné záběry z Islandu ale berou dech vždycky. A úplně nejhezčí byli červení draci na modrobílé obloze! (05.01.2008)

Miluju Sigur rós, miluju Island. Tohle spojení asi ani nemohlo dopadnout jinak. Nápad neplacených koncertů po Islandu, v úžasných přírodních scenériích je fantastickej. Například když Sigur rós hrajou Vaka, uplně akusticky, bez jakékoli elektriky, na místě protestní akce proti přehradě. Natočený je to naprosto úchvatně, dechberoucí záběry, nemám co dodat, dokonalý dílo. (06.04.2009)

O Islande som toho nevedela mnoho, možno zopár základných info, ale vďaka tomuto filmu si myslím, že som ho mala česť spoznať takto noblesným spôsobom, prostredníctvom jednej skvelej kapely a nádherných záberov krajiny. Ich hudba je skvelá – krehká, precítená, originálna (hlavne nástroje) – pri počúvaní sa cítim ako v rozprávkovej krajine snov. Sigur Ros sú v skratke veľmi sympatickí, talentovaní a normálni chlapci a ide z nich pokora a mier . A aj napriek tomu, že nemám ani tušenia, o čom ten človek spieva, ma to veľmi zaujíma a verím mu. (19.08.2011)