Sigur Rós - Heima

Nielen mapovanie rozsahu talentu skupiny umelcov, ktorá sa rozhodla po veľkom úspechu vrátiť tam, kde im korene prevŕtavajú zem a vo všetkej skromnosti svojou zasnenou hudbou roztriasť fjordy, chajdy a továrne svojej domoviny, ale aj príjemný umelecký dokumentárny film, ktorý je oslavou Islandu krásnou kompozíciou záberov na éterickú a ľudskou rukou takmer nedotknutú prírodu. Dal by som si kľudne aj štyri hodiny takéhoto zážitku. (14.05.2018)

I když Sigur Rós znám a líbí se mi, nikdy jsem nevěděl, jak členové této skupiny vypadají. Hlavně jsem byl zvědavej na toho, kdo zpívá, protože jsem si ho vůbec nedovedl představit. Tady nám je konečně všechny ukážou, což je fajn - a všichni strašní sympaťáci. Samotný dokument mě nadchl - je to sice klasická osnova koncert + rozhovory (u kterých se mi moc líbily jejich názory - žádná velká touha po zisku, úcta k přírodě a snaha vytvořit něco nového), ale to celé je prodchnuté záběry na islandskou přírodu, kulturu a lidi. Netradiční je to už tím, že ty jednotlivé koncerty byly neohlášené, zadarmo a na zajímavých místech. Svérázný islandský lid má také svou krásu - líbí se mi jejich povaha, přátelské charisma, svetry, čepice, komunita. Obzvlášť ty svetry jsou všudypřítomné. Na závěr musím říct, že ještě štěstí, že tam navzdory názvu ve skutečnosti nebyl Hejma. Je to parádní zážitek a povedený hudební dokument, který by mohli ocenit i lidé, co nejsou fanoušci, ale jen mají rádi netradiční nápady. Tohle je prostě přesně ten Sigur Rós, kterej mě oslovil. (18.05.2021)

Zaprvé, nemám rád dokumenty o hudebních kapelách. Nezajímá mě jak žijou, co dělají a tak. Je mi to u prdele. Zadruhé, tahle hudba je mi hooodně cizí. Prostě člověk, který "vřeští" jako by ho tahali za kule, to prostě není můj šálek kávy. Obecně při post-rocku necítím nic, co bych měl při poslechu hudby cítit. Tohle jsou moje subjektivní pocity. Takže sledování tohohle bylo pro mě malým mučením. Ale abych jen nekritizoval, objevují se zde krásy Islandu, které nelze opomíjet. Začáteční video pozpátku bylo hezké. Jinak velká nuda. Proto 2*. (07.04.2010)

Islndská melancholická čtverka hraje a zpívá na domácí půdě. Zažil jsem Sigur Rós na koncertě v Praze a podobný zážitek jsem snad ještě z koncertu neměl. Nádherné záběry islandských exteriérů s hudebním podkresem tak syrově pochmurným a zároveň básnicky očistným jako Island sám - jsou v totální symbióze. Výtečný kus... (25.08.2008)

Pro mě Nejdokonalejší hudební dokument co kdy existoval, a to prototo: Spojte podmanivě překrásnou emotivní hudbu s úžasným falzetem hlavního zpěváka a tu nejkrásnější přírodu, obyvatele a zemi Islandu a máte v ruce recept, za který po Vás nikdo nebude chtít třicet korun, recept, na kterém se stanete závislí, recept na to nejlepší pozvednutí nálady kdykoli to potřebujete, recept, který budete čerpat asi až do konce života - to je Sigur Rós - to je Heima - tohle je pro mě dokonalý smysl slova DOKONALOST. P.S.: Při skladbě Starálfur se vždycky roztékám blahem (nevim jak ten pocit jinak popsat). (20.09.2010)